Veronika Renčová

Veronika Renčová se narodila do rodiny režiséra loutkového filmu Ivana Renče a matky Jarmily Renčová – členky operetního souboru Karlínského divadla. Ve čtyřech letech k ní přibyl bratr Filip Renč, herec a pozdější režisér. Důležitou bytostí pro ni byl dědeček Václav Renč (1911–1973), básník dramatik a politický vězeň. Když bylo Verunce šest let, kolega jejího otce se zmínil, že bude v televizi konkurz na hudební pohádku Kolotoč, že jeho dcera je zajímavý typ a krásně zpívá. Otci se možnost, že dcera bude hrát, moc nezamlouvala, ale matka dceru podpořila. Zrzavá pihovatá Veronika se líbila a uspěla, a tak si v šesti letech zahrála ve svém prvním filmu. Následovali dva další televizní filmy a film Jiřího Suchého Nevěsta. A pak její největší role Klaudie v seriálu Pan Tau.

Seriál se točil s přestávkami tři roky a zajistil ji největší slávu. Dospělí jí dodnes říkají, jak je to úžasné, že hrála s panem Werichem. Ona hereckou legendu ale vnímala dětským očima jinak. Jako již stařičkého, nemocného a nedoslýchavého muže na konci života, který býval i dost nevrlý. Protože se seriál natáčel tak dlouho, vytvořila si silné vazby na filmový štáb a herce, takže další filmové konkurzy, kde byli cizí lidé, už ji nebavili, a tak žádný nevyhrála.

Přichází její nejtěžší část života, kdy rodinu opouští otec a Veronice se rozpadá svět bezpečí a jistot. Stahuje se do sebe, cítí se osaměle. Poslední pojmenovaná role byla Piskáčková ve filmu Na startu je delfín. Poté se již jen mihne ve filmu, ve kterém hraje hlavní dětskou roli její bratr Filip – Nechci nic slyšet a na 40 let mizí z obrazovek televize i kin.

Protože ráda chodila do lidové školy umění, kde ji bavilo kreslení a práce se dřevem, hlásí se na střední školu uměleckého řezbářství, ale neuspěje. Jako náhradní školu si vybrala učební obor umělecký rytec kovů, který dokončuje. Protože je ale obor bez maturity, hlásí se následně na Střední výtvarnou školu, kterou ale nedostudovala. Jak říká: „Pro život příliš veselý a nevázaný“. Absence maturity ji ale nenechavá v klidu a později si zvolí večerní gymnázium, které absolvuje.

Uvádí, že zkusila spousty profesí, ale když ji práce nenaplňuje, odchází. Několik let pracovala jako kreslířka v Krátkém filmu Praha. Zamilovala si břišní tanec, který nejdříve navštěvovala a později prošla lektorským kurzem, takže jej dnes učí. V roce 2007 ji navštěvují tvůrci z pořadu Osudy hvězd a natáčí s ní vzpomínkový medailon.

Vdává se, má prvorozeného syna a druhorozenou dceru. Písemnosti po jejím dědečkovi literátovi, které má v držení, ji inspirovali k tomu, že se jim snaží vdechnout život ve spolupráci s Poetickým divadlem. V roce 2018  přišli malé bezejmenné role v jednom z dílů v seriálu VIP vraždy, v seriálu Inspektor Max a ve filmu Jan Palach. Zavzpomíná si v dokumentu Prahou s panem Tau a Arabelou.

sator