Šansoniérka a skladatelka odrhovaček - jak ona sama říká - a také multi-instrumentalistka a autorka hudby k divadelním představením: Století touhy (Divadlo Archa), Lišák a Baron z Hopsapichu (Divadlo v Celetné - Spolek Kašpar), Tři sestry (Dejvické divadlo), Romeo a Jana (Divadlo v Řeznické) a Tanec na konci léta (divadlo Opava). Do pěti let bydlela u prarodičů v Jeníkovicích u Třebechovic pod Orebem, podle vlastních slov, to bylo velmi důležité období jejího života. Se školní docházkou se pak vrací do rodných pražských Dejvic k rodičům. Na lidové škole umění studuje hru na flétnu, později i lesní roh, což je dáno tím, že obor kytara byl plně obsazený.
Přísný dril v rodině důstojníka, a její vrozená touha po svobodě, vyúsťuje v potřebu se osamostatnit, a proto odchází v 17 letech s domova s tuhou rozhodovat o sobě sama. Studuje střední školu, maturita na sociálně právní škole Radůze však uniká - nechá se vyhodit pro záškoláctví. Nějakou dobu pobývá i ve squatu. Myje nádobí, prodává knížky a do toho skládá písničky na tři akordy, praví že bez ambic, ale asi to nebude tak úplně pravda, to by nezpívala na Karlově mostě - kde,jak praví již klasická historka- si jejího „řevu“ všimla zpěvačka Zuzana Navarová. Ta jí vysvětlila, že toho mnoho neumí, vybízí ji ke studiu hudby, a nabízí ji pomoc v podobě předskokany ve svém vystoupení. Vystuduje tedy konzervatoř ,obor zpěv a skladba – sekce pop music. Soukromě si přibírá vážnou hudbu a absolvuje vlastní skladbou - kantátou „Ten, který krotí všechno pozemské“ na biblické téma.
V roce 1994 vydává demo kazetu Blues?, ke které se dnes už ale nehlásí. Pak po sedmi letech vychází první CD Andělové z Nebe (2001). To o ni média stále nejeví zájem, ale byl to - a zase už je - obapolní vztah. CD Při mně stůj (2003) jí přineslo oceněni a popularitu v podobě 3 sošek Andělů. Brzo se ale média přesvědčila že ti, kteří Radůzu mají rádi a kupují její CD či chodí na její koncerty, o tento druh medializace nestojí a tak se Radůza zase z médií vytrácí k radosti své i svých věrných.
Další CD: Vše je jedním (2007), V salonu barokních dam (2007), O Mourince a Lojzíkovi (2008), Miluju vás (2010). Jejích televizích vystoupení není mnoho a vždy se týkaly hlavně hudby. Ta významnější (Záznam koncertu v Sólo pro…, Rozhovor po pořad ČT - Kultura dnes, Rozhovor pro již zrušený pořad Poprask… a v Literárním měsíčníku „333“, V Saudkově talkshow na stanici Barrandov). V roce 2007 natáčí dokument s režisérkou Špátovou: PŮJDU KAM CHCI a vydává DVD Radůza Live!
Do svého zklidnění a usazení ráda cestovala učila se jazyky, ale jen tak aby se domluvila. Zážitky zpracovává ve svých písní,stejně tak, jako svoje pochybnosti o hledání či nalézání víry v Boha,které tvoří zásadní část textů jejich písní ale i životní filozofie. Od živelné - svobodu milující osoby- se proměňuje v barevnější osobnost - matku dvou dětí ( syna a dcery) a v partnerku muže turecké národnosti.
Konečně se dostáváme k tématu Radůza a herečka: Ne že by před filmem KRÁSKA V NESNÁZÍCH neměla nějakou hereckou zkušenost, hrála v divadelních představeních Lišák ke kterému složila i scénickou hudbu. Nebo i na letních hereckých slavnostech na Střeleckém ostrově,ale filmová zkušenost to dosud (r.2010) byla první. Jenže ve střihu z ní zůstalo jen bezejmenné torzo. Protože filmování pro ni nebyl zážitek nijak okouzlující, vypadá to, že na plátně už Radůzu potkávat nebudeme.
Radůza je svérázná a svébytná bytnost a díky tomu nepřehlédnutelná osobnost žánrové muziky, se kterou - i přes periodické přestávky v rození dětí - se můžeme potkávat hlavně na koncertech a v intervalu co dvou let, v podobě nové desky.
sator
