Peter Finch

"Když jsem byl na dně, usoudil jsem, že můžu být s herci stejně dobře, jako kdokoli jiný. Byli to veselí blázni a zdálo se, že všechno berou tak nějak líp.“ (na dotaz proč si vybral herecké povolání)

Frederick George Peter Ingle-Finch se narodil v Londýně australským rodičům (jeho biologickým otcem byl však údajně jeden skotský major), kteří se rozvedli, když mu byly dva roky. Vyrůstal u příbuzných ve Francii, Indii a Austrálii, kam se přistěhoval, když mu bylo deset a kde dospíval v Sydney. Dříve, než to v roce 1935 zkusil s herectvím, prošel po škole několika hůře placenými štacemi. Později pracoval v rozhlase a divadle a v roce 1938 se objevil ve svém prvním filmu, australské komedii DAD AND DAVE COME TO TOWN. Jeho parketou však zůstalo divadlo. V roce 1948 ho v Austrálii objevil slavný Laurence Olivier, který tam tehdy zavítal v rámci turné se svojí divadelní společností (kam patřila i jeho žena). Olivier nabídl mladému Australanovi smlouvu a Finch ho následoval zpět do Londýna.

Jeho těsné vazby k Olivierově rodině v té době vedly k románku s Olivierovou krásnou, ale labilní ženou, oskarovou herečkou Vivien Leighovou (JIH PROTI SEVERU, VALČÍK NA ROZLOUČENOU, TRAMVAJ DO STANICE TOUHA), který se začal v roce 1948 a s přestávkami pokračoval několik let až do definitivního rozchodu kvůli její upadající duševní kondici. Leighová totiž trpěla bipolární afektivní poruchou („maniodepresí“) a manická fáze se u ní často projevovala jako nymfomanie a někteří spekulují, že Laurence Olivier podvědomě nejspíše děkoval Finchovi za to, že se Vivien „věnoval“ a ji i manžela tím uchránil před mnohem horšími problémy (budeme-li hořce vtipní: Finch měl u Oliviera dva pracovní úvazky).

I přes své zkušenosti Finch trpěl, stejně jako jeho učitel a rádce Olivier, „jevištním strachem“ (a údajně i strachem z létání) a brzy se vrátil k filmu. Jeho první film v britské produkci se jmenoval EUREKA STOCKADE (1949) a byl natáčený v Austrálii. O rok později debutoval v Hollywoodu v dramatu THE MINIVER STORY (1950) s Greer Garsonovou, což bylo pokračování válečného kasovního trháku PANÍ MINIVEROVÁ (1942); narozdíl od svého předchůdce jej však kritika nepřijala. Jeho první větší role přišla s válečným dramatem MĚSTO JAKO ALICE (1956). V Schlesingerově mistrovském dramatu MIZERNÁ NEDĚLE (1971) pak ztvárnil homosexuálního židovského lékaře a získal svoji první nominaci na Cenu Akademie pro „nejlepšího herce“ (a rovněž na Zlatý glóbus).

V době úmrtí se zrovna účastnil turné, které propagovalo Lumetovo komediální drama NETWORK (1976), ve kterém, vedle Faye Dunawayové a Williama Holdena, skvělým způsobem předvedl „pomateného“ televizního moderátora Howarda Bealeho. Za roli byl podruhé – už ovšem posmrtně - nominován na Cenu Akademie pro „nejlepšího herce“. Nominaci proměnil, sošku převzala jeho vdova Eletha. Ačkoli byli postmrtně ve stejné kategorii historicky nominováni také James Dean (1957), Spencer Tracy (1968) a Massimo Troisi (1995), zůstává Peter Finch dosud jediným hercem, který nakonec Cenu i získal a stejně tak prvním australským hercem oceněným touto Cenou (za roli mu navíc připadl i Zlatý glóbus).

Známý byl také pod „alternativním jménem“ William Mitchell. Krom toho, že šlo o jednoho z nejlepších herců své generace a s nezpochybnitelným talentem, zůstane stejně tak zapsán jako těžký pijan a nenapravitelný sukničkář. Ženatý byl Finch celkem třikrát, s Tamarou Tchinarovou, Yolande Turnerovou, známou jako Yolande Finchová - obě manželství skončila rozvodem (první po šestnácti letech, v roce 1959, to druhé roku 1965) – a po Yolandě, která mimochodem v roce 1980 publikovala jednu z řady Finchových biografií, si vzal v roce 1973 Mavis "Elethu" Barrettovou, která pocházela z Jamajky a po svatbě vystupovala jako Eletha Finchová. Z těchto vztahů měl celkem čtyři děti: po jednom s Tamarou a Elethou a dvě s Yolande. Mediálně ostře sledované aférky měl s herečkami Kay Kendallovou a Mai Zetterlingovou.

Zemřel v šedesáti letech na infarkt, přímo v hale hotelu Beverly Wilshire; pohřben byl na hřbitově Hollywood Forever, hned naproti legendárnímu Valentinovi. Ještě večer přes smrtí bavil diváky i hostitele v jedné televizní show historkami ze svého života. V roce 1980 známá americká autorka Elaine Dundyová – mimojiné také herečka a první žena britského kritika Kennetha Tynana – publikovala Finchovu biografii s názvem "Finch, Bloody Finch: A Biography of Peter Finch". Během svojí kariéry Finch získal také pět cen Britské filmové a televizní akademie (BAFTA) pro „nejlepšího herce“ a na dvě další byl nominován a patřily mu stříbrné ceny z filmových festivalů v Berlíně a Moskvě z roku 1961. Jeho moderátor Beale z "Networku" obsadil 52. příčku žebříčku časopisu Premiere pro sto největších filmových postav historie.

"Úspěch, to je velmi houževnatá milenka. Léta se dřete a ona s vámi nechce nic mít. Jednoho dne se s ní potom octnete sám v pokoji, a i když je klíč zevnitř, nemůžete odejít. 'Vybral sis', řekne, 'Je mi jedno, jak moc se cítíš unavený, zůstaneš tu se mnou po zbytek svého života a budeme se milovat'."

Zajímavost:
Původně se Peter Finch v „Mizerné neděli“ vůbec objevit neměl. Režisér si pro roli Dr. Hirshe vybral Alana Batese – dříve nominovaného na Oskara - ale ten byl kvůli jiným závazkům tehdy „nepoužitelný“ a tak přišel nástupce Ian Bannen, v souvislosti se kterým se spekuluje, že mu zase nebyla nijak příjemná představa líbání s hercem Murrayem Headem a režisér tak na poslední chvíli obsadil Finche, se kterým (a s Batesem) už pracoval na historickém dramatu DALEKO OD HLUČÍCÍHO DAVU (1967). Pamětníci soudí, že Oskara tehdy Finch „ztratil“ pro Gene Hackmana (Friedkinovo krimi FRANCOUZSKÁ SPOJKA) právě pro onen zmiňovaný homosexuální polibek. Za roli zato získal cenu BAFTA i cenu Národní společnosti filmových kritiků – obě pro „nejlepšího herce“.

Marek "džanik" Janík