foto

Miloslav Fábera

  • nar. 15.7.1912
    Štěnovice u Plzně, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 27.11.1988 (76 let)
    Praha, Československo

Biografie

Miloslav Fábera se narodil 15. července 1912 ve Štěnovicích u Plzně do rodiny pivovarského sládka a legionáře z ruské fronty. Odmaturoval roku 1931 na reálném gymnáziu v Rokycanech a v letech 1931 až 1935 jak stipendista vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1938 získal doktorský titul JUDr. Po základní vojenské službě byl úředníkem pražské Legionbanky (1938 – 1942).
 
Avšak od roku 1942 se stal spisovatelem ve svobodném povolání. Jako externí vedoucí redaktor pracoval pro nakladatelství Družstevní práce, kde řídil a redigoval časopis „Panoráma“ (1948 – 1951). Po druhé světové válce však celou svojí uměleckou dráhu dělil mezi literární činnosti a film.
 
Patřil mezi vedoucí pracovníky českého filmu. Pracoval jako dramaturg a scenárista Československého státního filmu (1947 – 1970), kde byl krátce na Barrandově se spisovatelem Václavem Řezáčem a ještě s produkčním Bohumilem Šmídou uměleckým vedoucím oné výrobní skupiny Řezáč – Fábera – Šmída (1948 – 1949).
 
Tato skupina vyprodukovala například Machův film pro děti ZELENÁ KNÍŽKA (1948) a významné drama Alfreda Radoka DALEKÁ CESTA (1948). Vrcholem jeho organizátorské filmové práce bylo jmenování do funkce ředitele Filmového studia Barrandov (1970 – 1977), ze které odešel přímo do penze. Jako scenárista Miloslav Fábera tíhnul jen k válečnému a dramatickému žánru.
 
Debutoval jako autor námětu a spoluscenárista u dramatu Jiřího Weisse ULOUPENÁ HRANICE (1947). O rok později se u dramatu Františka Čápa BÍLÁ TMA (1948) podepsal jako autor námětu. Po krátké přestávce napsal sám námět a scénář pro drama PŘICHÁZEJÍ Z TMY (1953) režiséra Václava Gajera. O dalších pět let později se stal jen spoluautorem scénáře dramatu Vladimíra Čecha ČERNÝ PRAPOR (1958) a o tři roky později dobrodružného dramatu SMRT NA CUKROVÉM OSTROVĚ (1961).
 
O další tři roky později stál u zrodu svého nejlepšího a nejúspěšnějšího snímku své kariéry. S Kamilem Pixou a Jiřím Sequensem byl autorem námětu a scénáře k hrané rekonstrukci slavného pražského atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (hrál Siegfried Loyda) v roce 1942 pod názvem ATENTÁT (1964) a v Sequensově režii. Jeho povídku „Most“ zfilmoval Weiss jako DRAVCE (1948).
 
Už ve funkci ředitele FSB se jako spoluautor podílel na scénáři ke koprodukčnímu česko – sovětskému filmu Zbyňka Brynycha OÁZA (1972). Posledním projektem, na kterém pracoval, byl námět a scénář (psal ho společně s Otakarem Vávrou) pro Vávrovu válečnou normalizační trilogii DNY ZRADY (1973), SOKOLOVO (1974) a OSVOBOZENÍ PRAHY (1975).
 
Trilogie, silně tendenční, byla natočena Vávrou jako pokání za„prohřešky“ze 60.let. Díky faktu ,že Fábera byl ředitel FSB, mohl tak Otakar Vávra natočil nejdražší, nejhonosnější a nejmonumentálnější válečné velkofilmy v dějinách českého filmu (ale značně poplatné době).Na scénářích k válečným filmům až do roku 1972 často spolupracoval s Kamilem Pixou. Jako spisovatel se snažil o vypravěčskou dovednost, zaujetí s plnokrevnými žijícími postavami a krásu nespoutané přírody.
 
Už od roku1939publikoval v periodikách„Lidové noviny“, „ELK“, „Kultura“, „Kytice“, „Národní práce“, „Tvorba“. Psal prózy a romány „Neklidná hranice“ 1940, „Obrázky ze Slovácka“ 1944, „O skrytém mudrci“ 1944, „Dukla“ 1945, „Kyjev“ 1945,„Dny zrady“ 1946,„Hroudy a železo“ 1946,„Sedm mongolských koní“ 1946, „Stín Bílé skály“ 1965, „Dnů šest a nocí sedm“ 1967 a divadelní hru „Dukla“ 1950, kterou uvedlo pražské Divadlo na Vinohradech (tehdy Divadlo československé armády). Fáberův historický román „Sedm mongolských koní“ byl v roce 1967 převeden do Československého rozhlasu.
 
Ač jeho filmografie není obsáhlá, zejména díky třem projektům obdržel několik ocenění. Za DRAVCE Čestné uznání za námět (1948), za snímek ATENTÁT (1964) obdržel Miloslav Fábera Hlavní cenu za scénář (1965) v Umělecké soutěži k 20. výročí osvobození Československa a Cenu Národního výboru Hlavního města Prahy 1965 (1966), za film DNY ZRADY (1973) Cenu Antonína Zápotockého (1973) a za celou trilogii DNY ZRADY (1973), SOKOLOVO (1974) a OSVOBOZENÍ PRAHY (1975) Státní cenu Klementa Gottwalda (1977). Dále ještě obdržel titul Zasloužilého umělce (1972) a Řád práce (1982). JUDr. Miloslav Fábera zemřel náhle 27. listopadu 1988 v Praze ve věku sedmdesáti šesti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Scenáristická filmografie

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky