bloom

"Pan Vorel, ten má taky máslo na hlavě!"

Jestli někdo čeká francouzskou kriminálku typu Delon, Ventura nebo Belmondo, tak je vedle. Čistokrevnější thriller aby člověk pohledal. Perfektně vybudovaná tísnivá atmosféra přímo úměrně roste se záběry na černou dodávku, ve které si Bernard Fresson imaginárně povídá s Mireille Darcovou. Obsazení Fressona bylo naprosto přesné, není to žádná hvězda, ani zaškatulkovaný záporák, takže zpočátku ani nepoznáte, jak až moc nebezbečným cestujícím je. Zato Jean - Louis Trintignant má nezvykle kladnou roli, ale zato jeho postava působí věrohodněji. Komisař Adolfa Celiho mi ve filmu nepřišel zbytečný (narozdíl od scény s místem činu vyvražděné rodiny, která je ale mistrovsky zrežírovaná), ale její odchod pouze připravil půdu pro zbytečné rýpání do policejních orgánů (scéna s četníkem Marco Perrinem ovšem ještě nepůsobí trapně). Skvělá hudba.

Tulák Archimedes je jednou velkou hereckou exhibicí Jeana Gabina. Ostatně tak byl celý projekt připravován, Gabin je dokonce spoluautorem námětu (v titulcích je uveden pod svým pravým jménem Jean Moncorgé). A sázka na jednoho herce se opravdu vyplatila, protože Gabin se ve filozofujícím bezdomovci opravdu našel. Celý film je vlastně sledem Archimedových příhod a máme tu pouze náznak příběhu (touha hlavního hrdiny dostat se na zimu do vězení), atmosféra staré Paříže je však příjemná, stejně jako herci, kteří sice pouze přihrávají Mistrovi, nicméně však vytvořili rozmanité figurky. Ať už je to Archimedův kumpán Darry Cowl, starý vysloužilec Noël Roquevert, žárlivý hostinský Bernard Blier a nebo bohatá panička Jacqueline Maillanová, kterou Archimedes svojí živelností úplně ohromí. A nejen ji, ale i diváky.

Režisér Henri Verneuil byl vždy plný skvělých nápadů. V případě Kořisti se ale překonal. Úvodní dvacetiminutová, téměř bezeslovná loupež, následující autohonička vyrovnávající se Bullitovu případu, Belmondovův útěk hromadnou dopravou...Ostatně Belmondo...I s jeho pověstí bych pomalu nevěřil, že ty kaskadérské kousky dělá on sám, ale v detailním záběru je zřetelně vidět, že právě on se například valí ze srázu před valícími se kameny. A ta věc s tím blbečkem, o které píše pshimi, se mi taky líbila, stejně jako dotyčná slečna. A málem bych zapomněl, soundtrack má na starosti Ennio Morricone.

Stárnoucí gangster Jean Gabin se snaží zachránit svého přítele ze spárů hrabivého dealera (kupodivu debutující Lino Ventura). Kéž bych i já byl na počátku svého stáří takový frajer jako on, co se vlastně o peníze starat nemusí a padne mu do náruče (teda spíš do postele) ta první i poslední. Inspirace americkým noir-filmem je víc než zřejmá, ale zároveň je to starší člen rodiny francouzských gangsterek, které podobné téma ještě tolikrát později zpracovaly buď s Belmondem nebo Delonem.

Apartmá v Kalifornii je adaptací hry Neila Simona, která byla vlastně součástí volné série her, které byly vlastně vždy složeny z aktovek odehrávajících se v jednotlivých hotelových pokojích (dále např. Apartmá v hotelu Plaza, Apartmá v Londýně). V této filmové adaptaci se podařilo dát dohromady tak skvělý herecký soubor, kde vlastně můžeme říci o všech hlavních hercích, že každý z nich dokáže utáhnout celovečerní film sám. Všichni jsou to navíc sympaťáci. V příběhu dvojice Alda - Fondová vás možná překvapí, že více vtipných replik má Jane Fondová, která zde podává výborný výkon. Duo Caine - Smithová je sázkou na anglickou jistotu a v tomto filmu je asi nejlepší ukázkou typického Simonova prolínání "vážnějších" témat s konverzačním humorem. No a na závěr tu máme komediální dvojku Matthau - Mayová, osvědčenou z filmu Nový list. Z počátku vám bude připadat, že tato povídka má již stokrát viděný námět, ale kvůli hercům a milému konci je příjemně koukatelná. Celý film je navíc kořeněn groteskními výstupy netypické dvojice Bill Cosby a Richard Pryor (kde jsou Sydney Poitier a Gene Wilder? ;-) ) na téma jak si zničit přátelství na dovolené. Pravdou je, že Neil Simon napsal i lepší komedie, ale můj dojem je rozhodně zkreslen nepovedeným dabingem, kde podle mě dochází i v k chybám v překladu (Pryor si přece nemůže házet s Cosbym v Kalifornii korunou).

"Pánové - jenom žádné okaté prospěchářství. A když už - aby to nebylo znát." Další povedená komedie z prken Činoherního klubu. Štechova předloha a jazyk jako by vypadly z pamětnického filmu, ale to by nebyl režisér Ladislav Smoček, aby hru trošku nepřizpůsobil dnešku. A je to opravdu zahráno výborně. Dana Černá, Michal Pavlata, Petr Meissel, Michal Zelenka, Ondřej Sokol, Lada Jelínková, Ida Sovová, Milan Riehs v čecho-německé roličce a i Veronika Žilková, kterou jinak moc nemusím. Vyzdvihnout si ale zaslouží Matěj Dadák (už ať ho někdo konečně obsadí do filmu) a především koncertující Pavel Kikinčuk v hlavní roli. Jím pronášené repliky mi dávaly vzpomenout na Jiřího Sováka a teď to možná trochu přeženu, ale při jeho grimasách jsem si až říkal, že takhle nějak to muselo vypadat při vystoupeních Louise de Funése na divadle v Oskarovi. Taky by si zasloužil nějakou filmovou komedii. Jinak bohužel už je po derniéře, takže se aspoň koukněte na tenhle záznam.

Klasika. To tomuhle filmu nikdo neodpáře. Ale teď si představte, že by se vyplnily původní představy Billyho Wildera o obsazení a jako Joe by na vás vykoukl Cary Grant, jako Jerry Frank Sinatra nebo Jerry Lewis a místo Marylin herečka Mitzi Gaynor. Bez Marylin by se film podle mě tolik neprosadil a nebyl by tolik zprofanovaný jako dneska, protože ať si kdo chce, co chce, říká, Wilder má na kontě hodně lepších kousků. Pro mě je prostě jeho největším vrcholem Byt. A pak dalších nejmíň pět filmů a teprve pak Some like it hot. Ale i přesto je to skvělá zábava, na kterou se dá dívat ve všech třech českých dabingových verzích.

Vždycky mě překvapí, jak některé filmy mají zajímavou historii svého vzniku. Jak píše Oskar, film je přdělávkou komedie My favorite wife s Carym Grantem, ale z počátku byl koncipován jako jiný projekt (i když remakem byl od začátku). Celé se to toitiž původně psalo na tělo Marilyn Monroe, jejím partnerem měl být Dean Martin a několik scén filmu Something's Got to Give se dokonce i natočilo (viz tady). Jenže Marilyn jak známo náhle zemřela a Martin vycouval z projektu s tím, že bez ní nemá smysl pokračovat. Těsně před tím, než projekt úplně krachl, nechalo studio Fox scénář přepsat, angažovalo jiného režiséra a film byl totálně přeobsazen. A tak bylo Později, miláčku na světě. Upřímně řečeno, pro mě to byla první z pověstných komedií s Doris Dayovou, takže film jsem chtěl vidět i proto, abych věděl, co si pod touhle odrůdou žánru můžu představit (i když, pravda, viděl jsem Kašlu na lásku). Nejvíc na mne dýchala atmosféra starého Hollywoodu, když ještě nebyli na obzoru bezstarostní jezdci, posilněná zmiňovaným klasickým barandovským dabingem.

"Ještě jednou Vám chci poděkovat, pánové, a vyjádřit svou vděčnost a velikou spokojenost, že jsem měla tu čest s tak vynikajícím kolektivem. A jako poděkování, pánové, jsem si dovolila zanechat na vašem oddělení lahvinku. Parkanová Vlasta. Vděčná." No pravdou je, že většina scén bez Čtvrtníčka a Poláška je lepších. Už jsem se jich možná trochu přejed. Dialogy mezi okresním gynekologem Viktorem Čudákem (Jiří Lábus) a primářem Káďou (Robert Nebřenský) možná nejsou tak vtipné, ale díky oběma protagonistům se u nich smějete.