bloom

Michaelu Moore zkusil po svém prvním dokumentu štěstí s hranou komedií a nedopadlo to vůbec špatně. Především první dvě třetiny jsou zábavné a plné nápaditých satirických gagů. Výsledku pomáhá obsazení - tradičně sympatický Alan Alda jako dobromyslný a nezkušený prezident nebo John Candy představující přesného burana. Úsměv vyvolávají i odkazy na Blízká setkání třetího druhu nebo Dr.Divnolásku, stejně jako krátáká scénka s Danem Aykroydem. Jenom škoda, že ke konci film trochu ztrácí dech.

Ačkoli se jedná o politickou komedii (a to dost chytrou), pobaví se u ní i člověk, kterému satira jinak nic moc neříká. Tahle skvěle obsazená parta gangsterů by se klidně mohla objevit i v nějaké obyčejné krimikomedii. Aldo Maccione mi tak trochu lehce připomíná Karla Heřmánka ze série komedií Šéfe, to je věc. Ústřední melodie je opravdu parádní.

"Když jedu na lyžích stodvacítkou, je lepší, když mě každej vidí zdaleka přijíždět. Ve dvanácti jsem vyhrál Zlatého kamzíka." Jean - Paul Belmondo jako prostořeký šašek, tedy v roli, která mu sedne nejlíp a ve které ho máme nejraději. Tony Maréchal (asi v té době populární jméno francouzského filmu, protože stejně se jmenuje i Bourvil v o rok mladším Smolařovi) ale není podvodníkem v pravém slova smyslu jako třeba Victor z Nenapravitelného nebo Arthur z Velkého šéfa. Tony je jenom příživníček, který díky své výřečnosti vždy uhrane nějakou movitou slečnu, aby pak mohl nějakou dobu žít na její útraty. No a celý film nám ukazuje, jak to funguje v praxi a soustředí se na dvě prostředí: horský hotel a jachtu. Nejsou tu k vidění žádné kaskadérské kousky, protože Belmnodo je tu spíše mužem činu než slova (jeho hrdina není lyžař ani plavec). Ovšem i tak je to velká zábava, slovní kejkle a všelijaké fintičky rozhodně dobře pobaví, stejně jako taneční kreace Philippa Noireta.

Zarazilo mě, že zbytečná překombinovanost, kterou všichni vyčítají druhému dílu, mi tady přijde mnohem viditelnější a nepříjemnější. Každopádně stále skvělá zábava, napětí, fórky a třináctý člen bandy Eddie Izzard (ti, co viděli Monty Python Live At Aspen, vědí, o kom mluvím), to všechno jsou klady této fajn podívané. A ta hudba...

Nemůžu se ubránit srovnání s ostatními verzemi a z něj mi vychází toto zpracování jako vítěz. Brosnan sice nikdy nebude mít na Davida Nivena, ostudu si ale neudělal. Peter Ustinov je skvělý inspektor Fix (ovšem ještě lepší je Petr Nárožný v audiozpracování), ale zdaleka nejlepší je Eric Idle, to je pravý Passepartout. Narozdíl od španělského Cantinflase a čínského Jackieho Chana je v jeho podání Francouzem jedna báseň. Škoda, že to u nás nešlo v TV (nebo, že bych si nepamatoval?).

Když zapomenete na děj Verneovy knihy, tak se celkem slušně pobavíte. Hlavní představitelé Jackie Chan a Steve Coogan jsou sice zábavní, ale jako sehraná dvojka moc nepůsobí (narozdíl například od dua Chan - Wilson). Coogana si přitom vybral sám Chan osobně, původně byli do role Fogga zvažováni Hugh Grant a Rowan Atkinson. Nejvíce mě pobavily roličky bratrů Wilsonových a Johna Cleese jsem nějak... nepochopil :-)

Nejhvězdnější adaptace mého oblíbeného Verneova románu se v některých místech sice trochu vleče, ale zase se věrně drží předlohy a některá camea jsou opravdu pěkná (Fernandel, Frigo...). Philease Fogga pro mě už navždy představuje buď sympatický lev ze španělského animovaného seriálu a nebo spíše právě David Niven. Ani Oldřich Nový nebyl takový gentleman.

Průměrná krimi ve filmografii Jeana Gabina, která více než zápletkou zaujme hudbou a vystoupením Serge Gainsbourga a ukázkou módy a bytové architektury konce šedesátých let.

Autorem scénáře je tehdejší ředitel Českolovenského státního filmu Jiří Marek, takže je jasné, že o nějakou ostře jízlivou stairu nepůjde, spíše je to "pozitivní konstruktivní satira". Scénář moc povedený není, nezachraňuje ho ani chvílemi nápaditá Fričova režie a některým hercům možná trochu svazuje ruce. Nápad s filmem ve filmu nebyl tak špatný, ale komentář Ladislava Peška mi chvílemi lezl na nervy. Navíc mě zaráží trochu proměnlivá úrověň jednotlivých povídek. První povídka má slibný rozjezd, ale díky scénáři působí postavy Josefa Kemra a Miloše Nedbala po momentu zlomového povýšení dojmem karikatur. Naopak Lubomír Lipský a Zdeňka Baldová jsou přirození. 2*. Druhá povídka je oproti tomu z celého filmu nejvíce vtipná, nejlépe obsazená a zahraná oprvadu všemi zúčastněnými herci v čele s Janem Pivcem (úžasná je jeho scéna s Jiřím Sovákem). 4*. V poslední povídce mě rozčiloval správňácký ředitel (Gustav Heverle), ale zase se mi líbil referent Josefa Hlinomaze a úplně nejpůvabnější byla ve chvílích, kdy Vlasta Burian a Vlastimil Brodský opěvují život účetnický. 3*. Satira, která ani ve své době nepřitáhla do kin moc lidí (milion a půl bylo v padesátých letech pod průměrem), už dnes neříká vůbec nic. Je mi až líto, jaký superhvězdný ansámbl s jedním z našich nejlepších režisérů se tu v tom babrá a nesešli se na filmu s lepším námětem. Ale zase je to poslední film Vlasty Buriana...

Drsná mluva a excentričtí kriminální týpci londýnského podsvětí na mě udělaly dojem už ve filmech Guye Ritchieho, který inspiraci Tarantinem nepopře. Po krk v extázi je spíše ve stylu Martyho Scorseseho než QT, což je poznat na méně absurdnějším stylu humoru. Atmosféra je i tak prodchnuta průserem, kurvy lítají jako vlaštovky, humor černý jako senegalský fotbalista, to vše korunované pointou, která mě sice napadla už před koncem, ale i tak pobavila. Navíc se mi moc líbil Daniel Craig, spolu s ním ještě Colm Meaney. Kupodivu se distribuční společnosti nadmíru povedl český dabing.