Siegmund

Film je natočen podle stejnojmenného románu Rogera Peyrefittea. Román vyšel v roce 1944. Film byl natočen o 20 let později. Jeho český název je „Nezvyklá přátelství“. Film diváka seznamuje se skutečně nezvyklým přátelstvím dospívajícího Georgese de Sarre, žáka církevní školy, s mnohem mladším žákem (Alexandre) téže školy. Přesto, že se jedná o ryze platonický vztah, je solí v očích církevním představitelům školy. Ti Georgese označí za svůdce ubohých dětí a snaží se jejich přátelství všemožně zabránit. Bohužel se však ukáže, že způsob, jaký zvolili, má tragické následky. Příběh je natočen mimořádně citlivě. Sexualita je ve filmu jen diskrétně naznačena. Nikde se o ní otevřeně nehovoří. Za zmínku stojí fakt, že když se autor románu Roger Peyrefitte zúčastnil natáčení tohoto filmu, zamiloval se do tehdy ani ne 13letého chlapce, který se ve filmu objevil ve vedlejší roli. Ten se později stal Peyrefitteovým milencem. Peyrefitte do něj investoval v přepočtu na 39 mil. Kč. Nejprve, aby ho postavil na nohy, později, aby vyrovnal jeho dluhy. Jejich vztah se stal předmětem Peyrefitteova románu L'Enfant de cœur. (Pondělí 05.04.2010)

Film je opravdu svérázný. Natočený byl původně černobíle, ale nakonec ho jeho tvůrce koloroval do hnědavého odstínu. Děj má rychlý spád. Nezabíhá do nepotřebných detailů a soustředí se jen na to podstatné. Snad i proto mu pro vyjádření děje postačuje 26 minut. Bohužel rád věřím, že film má – nebo může mít – reálný základ. Velmi, řekněme opovážlivý, mi film přišel v okamžiku, kdy Bartkův trenér vpadne k Idczakům do bytu a vrhne se na otce, aby mu „vysvětlil“, že nemá fyzicky týrat svého syna. Nic nebere ohled na Bartkova mladšího bratra ani na plačící matku. Myslím si, že i když byl trenér svým způsobem v právu, tak jeho způsob zjednávání nápravy do současné společnosti nepatří. Nejsem detektiv, ani policejní vyšetřovatel, profesionální ani neprofesionální zloděj a přesto, že jsem strojař, nejsem odborník na zámky. Snad jen proto mi zůstává záhadou, jak se Bartek do psího kotce zamknul. Podle mě, ho tam někdo musel zamknout. A tak nevím, je to moje „zámková“ neznalost nebo chybička ve filmu?

Jistě nejednomu pozornému divákovi, který zhlédl tento film, vrtá hlavou, co vlastně Landovský v té řečtině vyprávěl a byla-li to vůbec řetina. Blíže se o tom takoví zvídavci dozvědí zde.

Průměrný film, který se zabývá myšlenkou, která v dětství napadla každého z nás – jaké to je být dospělým, má tento obsah: Dr. Dvořák je předním pracovníkem výzkumného ústavu, který se podílí na vývoji látky, jež má umožnit zvětšování živé hmoty. To má v budoucnu vyřešit zásobování lidstva potravinami neboť např. z jedné takové gigantické krávy je možno získat i tisíce bifteků. Zatím je však výzkum ve fázi, kdy je k dispozici pouze přípravek pro zmenšování živých organizmů. Jeho synovi Míšovi se zdá, že ho nejen tatínek, ale všichni dospěláci jen peskují a nabývá dojmu, že dospěláci můžou všechno. Při jedné návštěvě výzkumného ústavu si malý Míša hraje s chemikáliemi a zapříčiní, že se jeho tatínek nedopatřením napije látky, po které se zmenší na křičící miminko. Malý Míša ho chce utišit rohlíkem, který však předtím namočí v kádince, ve které smíchal nějaké chemikálie. Jakmile si tatínek-miminko cucne rohlíku, poněkud se zvětší. Míša okamžitě pochopí jakou látku připravil a neváhá a napije se jí. Rázem se stává dospělákem. Netuší však, že být dospělákem není jen tak.

Film, od kterého jsem si celkem hodně sliboval. Skutečnost však za mým očekáváním silně pokulhávala. Podle mne chtěl režisér natočit erotický film. Aby však netočil jen erotické scény, pokusil se je propojit nějakým dějem. Bohužel nesmírně plytkým. Přitom se při tak zajímavém tématu, jakým touha po prvních sexuálních zkušenostech bezesporu je, nabízí bezpočet variant, jak touhy a očekávání mladých aktérů děje zobrazit; případně jak vyjádřit jejich nenaplnění. Nemilým překvapením pro diváka může být i skutečnost, že obraz filmu je z uměleckých důvodů a z důvodu speciálního režisérova stylu záměrně rozostřen. Jinými slovy: film s nijakým dějem a neostrým obrazem. Za zmínku stojí, že v době natáčení filmu bylo Julianovi [Žilienovi] (Thierry Tevini) ve skutečnosti dokonce o něco méně než ve filmu. (sobota 17.10.2009)

Film začíná velmi slibně. Ale už asi v jedné třetině ztrácí děj na dynamičnosti. Jedna nudná a zdlouhavá scéna střídá druhou. Z nudy diváka nevytrhnou ani takoví herci jako Věra Ferbasová, Vladimír Menšík, Jan Libíček, Oldřich Nový nebo Jan Skopeček. Jejich role jsou ve filmu totiž víceméně zanedbatelné až nedůstojně trapné. Pokud bych měl tvůrce filmu za něco pochválit, tak zcela určitě za to, že točili film s tolika malými dětmi. Na znalce bych měl dotaz. Je muž, který se na začátku filmu na několik okamžiků objeví, jak vzhlíží k nebi na míč, skutečně malíř Jan Zrzavý nebo se mi to jen zdálo?

Vynikající dětský film. Na jeho kvalitě nijak neubírá ani to, že byl natočen v druhé polovině 80. let minulého století. Tvůrcům filmu se mistrným způsobem podařilo do života neskonalého kutila ze šesté třídy zařadit prvky sci-fi. Přestože se jedná o sci-fi, neoplývá film počítačovými triky, s jakými se setkáváme v dnešních filmech. Řekl bych, že to je právě jeho plus, protože díky tomu působí neobyčejně reálně. Ve filmu se setkáváme i s šikanou. Nemusíme se však bát, že by si z ní děti vzaly příklad, neboť bude po zásluze potrestána. Děj filmu má přiměřený spád a nepostrádá jak humorné scény, tak i scény k zamyšlení. Nelze si nevšimnout, jak Pavel a Luboš Divišovi (dvojčata) skvěle zahráli trojčata. Jejich výkon působí naprosto přirozeně a přesvědčivě. Filmu lze vytknout snad jen nevěrohodnou scénu, kdy Pavel krkolomným způsobem dostává nemocnou paní Mrázovou kladkostrojem do postele. Zdlouhavě také působí Pavlovo přesvědčování pana Mráze, aby se dostavil k nemocné manželce. A přesto, že právě toto přesvědčování zabírá několik minut filmu, se divák nakonec ani nedoví, zda bylo úspěšné. Film lze jednoznačně dětem doporučit, ale nudit se nebudou ani dospělí.