Siegmund

Pokus o zajímavý film, který dokumentuje období pádu Berlínské zdi. Pokud divák přijme myšlenku filmu, totiž, že o se o matku, která ztratila paměť, která se jí vrátila až po pádu zdi, se musí strarat její syn a ne lékaři, tak pak lze film považovat snad i za komedii odehrávající se na pozadí dramatu. Průměrný film, s průměrnými hereckými výkony. Děj jednoduché zápletky je všemožně natahován. Ničeho převratného se nedočkáme. Trochu nostalgicky laděný film, trochu hořká komedie. Obraz a odraz doby na jednom smutném lidském osudu, s pokusem o jeho humorné podání.

Mně osobně při sledování tohoto filmu moc do smíchu nebylo. Neberu ho proto jako komedii, ale spíš jako film, který odráží tehdejší dobu. Tehdejší dobou myslím období krátce po roce 1989, tedy po tzv. „pádu železné opony“. Ano, tehdy se obyvatelé té východní části Evropy vydávali na cesty, aby se podívali na místa, kam se dřív dostávali jen s obtížemi; v případě obyvatel někdejší Německé demokratické republiky pak prakticky nikdy. Jezdilo se tam vším možným. Zastaralými podnikovými autobusy, starými škodovkami, ale i trabanty. No a právě o jedné takové cestě trabantem na Západ tento film je. Humor filmu mi přijde jako velmi laciný a vyloženě podbízivý. Mnohdy dělá z obyvatel Východu negramotné hlupáky. Kdo se chce pobavit, tak tomu bych doporučoval podívat se na nějaký jiný film. Kdo si však chce zavzpomínat, kdo (zejména ti mladí) se chce seznámit s dobou těsně po roce 1989, tak tomu film ke zhlédnutí doporučuji.

Označení žánru „Komedie / Drama“ je sice protikladné, ale v případě tohoto filmu zcela výstižné. Sám nevím, jestli je ten film víc komedií nebo víc dramatem. Film se jako by zabýval vážným tématem – pedofilií, navíc u homosexuálního mladého muže. Ovšem zpracování tématu dramatické nebylo. Bohužel však nebylo ani komediální. Spíš bylo trapné, se všemi atributy americké naivity, s kterou se setkáváme u podřadných filmů. Mladý muž se ve filmu opravdu choval tak, že splňoval všechny znaky „hodného strýčka“. Pravda, žádnému capartovi neublížil, ale jeho chování skutečně nebylo zcela normální. Na filmu mi nejvíc vadila naivita, s jakou onen mladý muž nebyl schopen přijít na to, z čeho ho lidé v okolí podezírají. Zkrátka a moudře 91 min mlácení prázdné slámy. Za shlédnutí stojí snad jen v případě, že nemáme možnost výběru a je to jediný film, na který se můžeme podívat.

Knihu jsem nikdy nečetl. Kdysi jsem viděl jiné filmové zpracování. Bohužel nevím, jak dalece se film drží literární předlohy, ale pokud bych měl posuzovat film, tak nemám zcela jednotný názor. Byly chvíle, kdy jsem se zaujetím sledoval děj. Byly ovšem také chvíle, kdy mi děj připadal až moc naivní. Myslím, že pro ukrácení dlouhé chvíle nebo jako oddech od přihlouplých seriálů s nuceným smíchem se dá film zhlédnout. Ještě se musím zmínit o dabingu. Ten byl až na drobné výjimky dobrý. Nečeská intonace se objevila jen zřídka.

Film se zajímavou tématikou na plátna českých kin přišel, jak se říká, s křížkem po funuse. Film vznikl v roce 1991. Ovšem už 16. září 1987 byl v Montrealu přijat tzv. Montrealský protokol o látkách poškozujících ozonovou vrstvu. Pro úplnost uvádím, že Montrealský protokol je prováděcím protokolem Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy. Ta byla podepsána 22. března 1985 ve Vídni. Československo se stalo smluvní stranou Vídeňské úmluvy 30. prosince 1990. Zkrátka a moudře, film brojí proti freonům, tedy proti něčemu, co se v době promítání filmu už nepoužívalo. Pokud však odhlédnu od tohoto zásadního nedostatku, je FREONOVÝ DUCH velmi dobrý film, který je z hlediska ochrany přírody pro děti neustále inspirativní.

Tak teď si dovolím napsat komentář k něčemu, co jsem ještě ani pořádně neviděl. Celý seriál jsem si nahrál a vypálil na DVD, včetně pořadu o tom, jak se seriál točil i včetně „Ohlédnutí za seriálem Hraběnky“. X-krát jsem si předsevzal, že se na seriál pěkně podívám; hezky v klidu, bez obtěžujících reklam a všelijakých upoutávek na všechno možné i nemožné. Ale zatím se tak nestalo. Přitom filmy, na kterých se podílel Ivo Pelant přímo vyhledávám. Jenže na celém seriálu mi nesmírně vadí jedna věc. Je to tolik vyzdvihovaná a zdůrazňovaná netradiční práce kamery. Nechci práci kameramana Petra Koblovského nijak znevažovat, ale jeho, jak on říká „autentický způsob natáčení“ mi ani trochu nevyhovuje. Jakmile se začnu na seriál dívat, mám neodbytný pocit, že se dívám na něco, co natáčel můj syn, když mu bylo asi 8 let a držel poprvé v ruce kameru. Ano, autentický způsob natočení seriálu mě nutí, jaksi podvědomě sledovat namísto děje jen obrázky a čekat, kdy se konečně zase jednou objeví záběr, který by byl normální. Tedy takový, na kterém se nekácí linie, záběry nejsou brány zešikma ... Sledování obrázků, které se kinklají ze strany na stranu, mě velmi unavuje a odvádí pozornost od vlastního děje. Také mi vadí vulgarizmy, kterými se v seriálu nijak nešetří. Opravdu se tak sprostě v Česku nyní mluví?

Podařený seriál, který je pro sledování určitě vhodnější než bláznivé střílečky, případně filmy a seriály s naprosto odtažitou a rádoby reálnou tématikou. Jediné, co mi na seriálu opravdu vadí, je naprosto nevěrohodné komolení češtiny vietnamskou představitelkou dívky Ly. Námět seriálu je velmi zajímavý a kladně přispívá k výchově rasové snášenlivosti. Herecké výkony hlavních protagonistů úroveň seriálu jen podpořily. Své herecké umění potvrdili jak Oldřich Kaiser, Simona Stašová i Tatiana Vilhelmová. Myslím, že si dobře počínal i František Bauma (Josef). Velmi vysoce hodnotím, jak se tvůrcům filmu podařilo skvělými záběry kamery a prvotřídními dialogy vytvořit gradující vztah mezi Tatianou Vilhelmovou a Oldřichem Kaiserem. Svojí dokonalostí mi připomněly nepřekonatelné dialogy ze seriálu „Nemocnice na kraji města“. Například jak se podařila během několika slov ukázat změna chování dr. Blažeje, když se stal primářem.

Vynikající film, který jsem viděl dvakrát. Byl jsem tehdy ještě bezdětný a myslím si, že mi tento film spolu s filmem Mary Poppins otevřel oči a prozradil, jak se na svět dívat dětskýma očima. Jsem přesvědčen, že oba filmy mají lví podíl na tom, že jsem později úspěšně vychoval své dva syny. Moc se těším, až ho budou zase někdy někde dávat.

Již několik desítek hodin přemýšlím, jak okomentovat film „Žralok v hlavě“. K filmu jsem pocítil nepřekonatelný odpor, jen co se v levém dolním rohu černé obrazovky objevil mrňavý, téměř nečitelný titulek „BIONAUT FILMS UVÁDÍ“. Neustále jsem si říkal VYDRŽ, třeba se děj filmu ještě nějak rozvine. Ale nedočkal jsem se. Děj celého filmu byl nijaký, stejně jako na začátku, jako uprostřed, tak i na konci. Na film jsem se díval schválně až do konce. Jednak jsem nepřestával doufat, že konečně uvidím něco, kvůli čemu ten film byl natočen, jednak jsem o něm často slýchával už od dob jeho natáčení. U jiných uživatelů vyzdvihované velké detaily vidím já jako zcela samoúčelné. Celá ta hrůza byla přerývaná na nic nenavazujícími animacemi. Posledním hřebíkem do pomyslné rakve byly závěrečné titulky. Televizor mám velký a kvalitní, brýle skvělé, ale nedokázal jsem přečíst nic ze závěrečných titulků. Byly příliš malé a navíc běžely docela rychle. Přišlo mi to až jako výsměch nebo pomsta všem, kdo se na vzniku filmu podíleli. Jako by se styděli za to, co vytvořili, a tak aby jejich jména nebila do očí. Jen pro úplnost uvádím, že nečitelné titulky zabírají téměř 5 minut z filmu; přesněji 6,4 %. Tak že si diváci s ostřížím zrakem opravdu počtu, ostatní pak mají smůlu. Nejsem Čech a tak je možné, že v češtině opravdu existuje rčení mít žraloka v hlavě, ale já ho neznám. Vidím, že se moje hodnocení diametrálně liší od těch, kteří tomuto dílu přisoudili 4 nebo dokonce 5 hvězdiček. Já však tento film nedokážu ohodnotit jinak než jako „odpad!“ – a to při vší úctě k jeho tvůrcům. Napadá mě jisté srovnání s pohádkou „Císařovy nové šaty“. Kdo nehodnotí tento film jako skvost, není hoden, aby zastával svůj úřad. Všem těm, kteří se touží podívat na film o schizofrenikovi, bych pak jako skutečně kvalitní náhradu doporučil film Alfreda Hitchcocka „Psycho“. Je to jako v životě. Aby mohlo být něco dobré, musí existovat i něco špatného. Jinak bychom nemohli srovnávat.

Jen si dovoluji upozornit, že zde můžeme vidět Rudolfa Hrušínského v jeho první filmové roli. Chvíli jsem váhal a přemítal, odkud toho klučinu znám, ale pak jsem musel kostatovat, že už zde je možno pozorovat jeho filmové rysy a budoucí herecké mistrovství. Už kvůli Rudolfu Hrušínskému stojí za zhlédnutí.