morfeus.fs

Film, kterej zaujme ještě než se vůbec na plátně objeví první scéna a nepustí až do toho nejposlednějšího snímku. Na první shlídnutí první polovina možná trošku hůř pochopitelná, ale tou druhou bohatě vykompenzovaná. Na druhý shlídnutí dokonalost sama. Neexistuje film, kterej bych těm, co ho neviděli, doporučoval víc než Klub rváčů. Tenhle film navždycky zustane v mym TOP, nejen díky zápletce, nejen díky Fincherově nepřekonatelný režii, ale i díky krásnýmu vizuálu a kvuli tomu, že je to trošku náročnější materiál s hlubším významem, kterej musí divák vnímat a trochu zapřemejšlet. Tak jak to mam rád. PS: Film podle mě opravdu nenabádá ke rváčství či anarchii...

Génius Guy Ritchie ve svojí nejgéniálnější formě. Dost pozdě na to, aby věděl, co se líbí (Sbal prachy a vypadni) a ještě dost brzo na to, aby nezačal kazit (Madonna). Ještě sem nezažil složitější scénář bez toho, že se divák ztrácel nebo ztrácel pozornost. Dokonale propletený příběhy londýnskej zlodějíčků, podvodníčků, boxerů, čtyřprstejch gamblerů a žvatlajících cikánů. Tenhle film vám neskutečně zamotá hlavu a zároveň ukrutně pobaví, vtipný hlášky se tu totiž sypou jedna za druhou, přitom nezpomalujou děj. Scénář a dějová linie ale nejsou tim jedinym, čim film zaujme. Vedle skvělých hereckých výkonů bych chtěl speciálně zmínit šíleně dobrou kameru, která už v prvních minutách dává vědět, že od tohodle filmu byste odcházet neměli.

Obrovský dílo který se pro mě stalo uměnim jenom tim že vzniklo. Kvalit knížky dokonce dosahuje. V tom smyslu, že stejně takovej, jaká je pro mě kniha v porovnání s ostatními knihami, je pro mě film v porovnání s ostatními filmy. A to je víc než bysme si od filmový adaptace nezfilmovatelnýho fantasy eposu mohli přát. Filmovej Pán prstenů má všechno co by podle mě měl mít. Další chválu netřeba vyslovovat, stačí to jednoduchý slovíčko všechno. PS: Kéž by te takovýhle adaptace dočkal alespoň jeden z románů Terryho Pratchetta.

Jako velkej fanoušek gangsterek sem si nemoh vybrat líp film, ke kterýmu mě dovedla naprostá náhoda a když jsem si ho pouštěl, neměl jsem tušení, do čeho jdu. O to víc potom vynikla dokonalost tohodle snímku a já po skončení jen zíral s pusou dokořán. Tohle je film přesně podle mýho gusta. Kliďas Todd, šílenej McManus, buzerant Fenster, tvrďák a šéf Keaton a mrzák Verbal, parta kriminálníčků, co se zaplete s něčim většim, než čekali. Kdybych se řídil tim, že film je tak dobrej, jak dobrýho má záporáka, museli by Obvyklí podezřelí bejt na nejvyšších příčkách všech žebříčků (počkat, oni vlastně skoro jsou:) ). Keyser Soze, Ten záporák záporáků. To jméno si budu pamatovat napořád. Přesto, že se ve filmu prakticky neobjeví, jeho přítomnost je přímo hmatatelná. Když k tomudle přidáme bezchybný herecký výkony, parádní režii i kameru, dostaneme takovej koktejl superlativ, ze kterýho může vzniknout jen jedno. Obvyklí podezřelí. Dokonalej film.

Když byl tenhle film novinka, neskutečně sme na něm s kámošema ulítávali. Ty triky, cool záběry, zpomalovačky, střílení, prostě pastva pro oči. Ale hlavně už tenkrát sem si uvědomoval, jak geniální a propracovaná je ta myšlenka a jak pěkně pochopitelně je převedená na plátno. Dneska si vždycky znovu rád Matrix vychutnam, a to tentokrát ani nehraje takovou roli nostalgie. Ve svý podstatě je pro mě Matrix kultem, filmem, co je „něco víc“.

Ve světě kde hlavní hrdinové mají nekonečné zásoby energie, schopnost regenerace a kostru Wolverina (čti v subžánru akční martial-arts mlátičky) se v jednom činžáku ovládanýho drogovou mafií odehraje tak neskutečně nářezová a diváka ohromující akce(která není ani 100% bez příběhu), že nejde hodnotit jinak než plnym počtem. Lámou se tu kosti, vystřelujou se mozky, řežou tepny a lámou vazy s takovou frekvencí, že slabším povahám by moh snímek přinést doživotní trauma. Pro ostatní se silnějším žaludkem je tu přehlídka naprosto pragmaticky vybojovaných střetů na kterou se nedá koukat s neotevřenou pusou. Snad jenom ona ve filmech málokdy vídaná realističnost a efektivnost soubojů je paradoxně jediným problémem filmu, protože tak poukazuje na několik "chybiček", které jsou ale možná dosti subjektivní a určitě odpustitelné - 1) proč si nepodali do vyššího patra zbraně? 2) proč zahodil revolver s jedním nábojem v prostředí, kde sebemenší výhoda (nůž, kus židle, holé ruce) může rozhodnout o životě a smrti? odstavení byť jen jednoho soupeře pouhym zmáčknutim spouště zdá se velice lákavou možností... 3) proč většinou když někdo leží obličejem k zemi ho něčím nemajznou(nekopnou, nepraští) po hlavě a místo toho ho seberou, postaví na nohy a připraví do ideální bojové pozice na dalších X vteřin bitky? Nicméně vše tohle se dá pochopit, obzvlášť v rámci toho, že to dopomáhá k atraktivnosti či nemonotónnosti snímku. ps.: souhlas s "verbal" - absolutní meganámrd

Takhle ultimátní mix precizně vypreparovaného děje/scénáře, absolutně tempo neztrácejícího humoru a dechberoucích vizuálů se málokdy vidí. V Bruggách svým příběhem diváka spolkne hned v první minutě a vyplivne ho až při závěrečných titulkách, kdy po pečlivě vygradovaném závěru(který je pro moje gusto opravdu boží!) nezbývá nic jiného, než si to pustit znovu. A ne, že by to tam na poprvé nebylo, ale na podruhé si lze zcela vychutnat ten neotřelý režisérský styl a perfektní práci s kamerou, nasvícením a vizuálním vzezřením všeobecně. A co se týče scénáře, který je natolik inteligentní, nepovrchní a několikavrstevný jak si jen může dovolit, aby se v něm zároveň objevilo 126x slovo fuck (don corleone), vtipy o černých trpaslících a tak podobně: sám o sobě by vystačil na osobitou stylovou gangsterku a ani by nemusela být tak pěkně natočená. Postavy jsou napsány naprosto lidsky a jejich zasazení do prostředí Brug je skvělé. A co se týče hereckých výkonů tak Colin Farrell tu předvádí prvotřídní koncert a adekvátně mu sekundují i ostatní (včetně úžasné Clemence Poésy). Přesto podle mě někomu tenhle film nemusí sednout. Ale každopádně, za ten risk to stojí.