Tochal

Jedná se o první československý zvukový film.

Kvůli nerealizaci "královských obrazů" není uzavřen Alexandřin (Pavla Polášková) příběh. Ta se proto po zavraždění mladého Kristiána (Vlastimil Harapes) z konečné podoby filmu náhle ztrácí, dle scénáře však pak měla ještě stanout před králem a být souzena. Po několikaměsíčním pobytu ve vězení pak porodila zdravého syna a spáchala sebevraždu.

Předběžný rozpočet projektu, předložený schvalovací komisi po dokončení scénáře, dosahoval 17 425 000 Kčs. Konečný rozpočet byl vyčíslen na 6 070 000 Kčs za první díl a 6 663 000 Kčs za díl druhý. Rozpočet průměrného filmu druhé poloviny šedesátých let se přitom pohyboval okolo tří milionů korun.

Přípravné práce filmu trvaly oproti plánovaným 173 dnům celkem 182 dnů, natáčení namísto 353 dnů celých 548 dnů, dokončovací práce zabraly oproti 162 plánovaných dnů 229. Snímek se tak stal nejdéle natáčeným filmem v dějinách československé kinamatografie.

„Pane doktore, vy jste mě podved," zněla po zhlédnutí filmu první slova vdovy Vančurové směrem ke spoluaturovi scénáře Františku Pavlíčkovi.

Tvrze Roháček a Obořiště vznikly ze dvou polorozpadlý selských šumavských usedlostí, jež byly pro účely filmu zakoupeny a přestavěny.

Postavu Bernarda (Vladimír Menšík) měl původně ztvárnit Rudolf Hrušínský, kvůli zdravotnímu stavu byl však nucen roli odřeknout.

Jedná se o první film Jenny Jameson po odchodu z pornoprůmyslu.

Roku 1996 obdržel film cenu Plyšový lev, tradičně udělovanou nejhoršímu českému snímku roku. Režisér Zdeněk Tyc je jediným oceněným v historii, který si pro cenu osobně došel.

Film byl podobně jako americký snímek Casablanca (1942) volně inspirován osudy českého bojovníka proti nacismu Jana Smudka.

Film byl podobně jako sovětský snímek Nepolapitelný Jan (1943) volně inspirován osudy českého bojovníka proti nacismu Jana Smudka.

Z finančních důvodů nebyly realizovány dva královské obrazy, kvůli čemuž Vláčil výslednou podobu filmu považoval za nedokončenou. Nerealizované obrazy byly inspirovány roztržkou mezi českým králem Václavem I. a jeho synem, pozdějším králem Přemyslem Otakarem II.

Spor různých přítupů ke křestanství a pohanství, který se stal jedním z hlavních témat Vláčilova filmu, se ve Vančurově knize vůbec nenachází.

Při přípravě filmu Vláčil vycházel kromě stejnojmenného románu i z Vančurových „Obrazů z dějin národa českého“, odkud pochází například postava potulného mnicha Bernarda. Ze stejného zdroje pochází i rozhovor Bernarda s Bohem na počátku 2. dílu, kde je však rozhovorem s papežským legátem projíždějícím okolo mnicha na koni.

Roku 2011 byl film digitálně restaurován studiem UPP. Obnovená premiéra pak proběhla 2. července téhož roku v rámci karlovarského filmového festivalu.

Kostýmy, které byly ve filmu použity, byly původně vyrobeny pro film Paracelsus (1943) a režisér Vávra si je vypůjčil ze skladů německé Ufy.

Na protest proti producentskému sytému ústícímu do komercionalizace kinematografie Pasolini film stáhl z programu benátského filmového festivalu.

Pasolini zde ve větší míře než obvyklé využil profesionálních herců.

Film čelil žalobě pro explicitní zobrazení homosexuálního pohlavního aktu.

Ve filmu zazní pouhých 932 slov.