Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní

Recenze (1 226)

plakát

Jídlo (1992) 

Výborná alegorie konzumní společnosti. Na počátku (snídaně) se učíme strojově konzumovat, v pozdějším stádiu (oběd) se necháme vykořisťovat - a ve v posledku "sežrat" - bohatšími, kteří uspokojují svůj apetit na náš úkor, až na konci (večeře) vyčerpáme zdroje natolik, že jako civilizace sežereme sami sebe.

plakát

Okupace (2021) 

Kdyby nešlo o prvotinu, v níž hrají prakticky neznámí herci, vsadil bych se, že bude mít Okupace podobně kultovní status jako třeba Samotáři. Tohle je suverénní debut.

plakát

Fantomas II: Juve kontra Fantomas (1913) 

Hrdý pozůstatek kinematografie atrakcí. Fantomasovská série nestojí na motivovaném jednání aktérů. Naopak. V centru je akce, která vytváří kostru pro děj. Musel Fantomas vyrábět dýchací trubici z prázdné lahve, aby se ukrýl v nádrži s vodou (když posléze jednoduše vyskočí oknem)? Museli se Juve a Fandor skutálet v prázdném sudu do vody, když byl pobřežní pás zcela prost ohně? Tyhle otázky je zcela zbytečné na film klást. Ale už vím, kde byl jistě jeden z hlavních vzorů pro Adéla ještě nevečeřela!

plakát

Co se vlastně stalo s Baby Jane? (1962) 

Téměř dokonalý film, kterému podráží nohy jen nelogické zkratky (proč by Blanche házela z okna dopis, když má sousedku na dohled atd.). Ale rozhodně rozuzlení, ze kterého mrazí.

plakát

Alchymická pec (2020) 

Rozhodně ideální průvodce základy Švankmajerovy tvorby, který pokrývá všechny její důležité fasety od fascinace hmatovostí (prvotním smyslem tak přítomným prakticky v každém záběru od tohoto tvůrce), přes pozoruhodnou recepci Š. filmů v Japonsku, neustálé odkazy na "žravost" konzumní civilizace, až k stěžejním konceptům freudianství (eros a thanatos). Nejvíc mi utkvěla věta, která odráží Švankmajerův vztah k médiu filmu: "Film je typický homunuklus, tj. oživování neživé věci".

plakát

Annette (2021) 

Jsem trochu rozpolcený. Na jedné straně vnímá Annette vlastně trochu jako ironický výsměch muzikálům - v některých ohledech nepodobný Janičce z Arku. Zatímco ale Dummont svoji podvratnou vizi podložil důslednou bezdějovostí a inspirací v rapu a metalu, Carax staví spíš na opeře a namísto rozvleklých, zčásti nerýmovaných písní používá naopak nekonečné repetice téhož verše. Na straně druhé jde ale Annette klasickým muzikálům naproti poměrně přímočarým (a nutno dodat: relativně silným) příběhem o lásce a smrti. Očekával jsem větší artovou divočinu. Jediným opravdu ostře vybočujícím prvkem je nahrazení dítěte dřevěnou loutkou (což na konci filmu získá opodstatnění). Za "vizionářské" nebo "zásadní" dílo bych to neoznačil, ale celé ústřední trio (Driver, Cotillard, Hellberg) hraje jako o život a jistá nekompromisnost filmu nechybí. Už jen ve srovnání s několik let starým midcultem La La Land musí člověk nějakou tu hvězdu přidat.

plakát

Smolný pich aneb Pitomý porno (2021) 

Přiznám se, že úvodní snaha šokovat a následná třetina filmu, v níž učitelka bloumá po ulicích mě přiměly k úvahám, jestli jsem nevolil špatně, když jsem si kupoval vstupenku. Ale následná montáž 100+1 náhodných faktů o Rumunsku mi úplně spravila chuť. S trochou nadsázky bych řekl, že to surreálnou potměšilostí lehce evokovalo Švankmajera. A poslední část filmu, kde se konečně začne inkriminovaná nahrávka řešit a která silně připomínala náhodnou diskuzi pod článkem na facebooku moji spokojenost jenom podtrhla. Radu Jude klame tělem. O samotné porno vůbec nejde, ale portrét současného Rumunska, které nápadně připomíná divoký západ devadesátek v Čechách, je znamenitý.

plakát

Žít (1952) 

Kdo by to byl řekl: Kurosawa v mladším vydání by mohl směle fušovat do řemesla Franku Caprovi. A stejně jako v případě Sedmi samurajů mu sekunduje na skvělá Nakaiova kamera.

plakát

Ikony (2020) (seriál) 

Ikony jsou počinem, který bych rád viděl i na naší straně hranic. Ohlédnutí za mimořádnými díly brutalistní architektury a bruselského stylu, je něco, co navzdory jisté módnosti tématu v posledních letech, stále potřebujeme. (Byť jsem zaslechl, že něco se chystá okolo Vladimira518.) Série jako taková je bezpochyby zajímavá, byť trpí nedostatkem koherence a stylového sjednocení. V posledních letech stále častěji vznikají dokumentární seriály, v nichž každý díl točí jiný tvůrce. Uznávám, že je to skvělá příležitost pro mladé režiséry, ale zároveň pak divák nevyhnutelně dostane produkt, kde bude každý díl jiný - v duchu "hit'n'miss". Viděné díly: Dušan Kuzma 3*, Iľja Skoček 4*, Ivan Matúšik 2*, Ján M. Blaha 4*, Vladimír Dedeček 4*, Viera Mecková 3*, Ferdinand Milučký 4*, manž. Ondreičkovi 1*, Štefan Svetko 4*, Pavol Merjavý 3*, manž. Marcinkovi 4*, Kusý a Paňák 4*.

plakát

Mechanický pomeranč (1971) 

Pikareskní román na ploše geniálně nasnímaného filmu s božskou avangardně kýčovitou výpravou.