Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Krátkometrážní

Poslední recenze (1 215)

plakát

Gran Turismo (2023) 

Kdybych to hodnotil jako reklamu, musel bych jít samosebou mnohem výš. Nejen, že to je výborný product placement pro hned několik značek, ale i závodní rush to zpracovává řemeslně skvěle. Bohužel jako vyprávění a jako emocionální podívaná je to ploché jako dráha, na níž postavy filmu závodí.

plakát

Kontakt (1997) 

Asi nemá smysl vůbec zmiňovat, jak legračně dnes působí triková stránka, to by bylo vůči filmu nefér. Ale to jak omalovánkově vypadá Elliina návštěva vesmíru už smysl řešit má, protože to poukazuje na jeden podstatný nešvar snímku: je to zkrátka až příliš hladivý, sladkobolný Zemeckis - a příliš málo analytický a zkoumavý Nolan / Villeneuve. Nemám vůbec problém akceptovat onu lidskou, vztahovou rovinu filmu - ta mě naopak chytla velmi - ale problém mám s onou druhou rovinou, řekněme pracovní. Jodie Foster díky lehce esoterickému scénáři působí při své cestě do hlubin vesmíru spíš jako studentka prvního ročníku astrofyziky, která na katedru zabloudila úplně omylem. Za vrchol vědeckého uvažování je ve filmu divákovi předložen princip Occamovy břitvy, protože nic hlubšího by prostě nepřijal. A když Ellie vidí galaxii, začne blábolit něco o tom, že je škoda, že není básnířka. V tom ohledu ztrácí fikční svět Kontaktu definitivně jakoukoli věrohodnost. Sekundárně, ale nikoli v poslední řadě, mám problém s finálním vyzněním díla. (Spoiler) Když Ellie odchází od soudu po přiznání možnosti, že šlo o halucinaci, vítají ji na schodech soudní budovu fanatičtí "believers" s transparenty a následně (přestože to není explicitně řečeno) pravděpodobně díky téhle podpoře části veřejnosti staví v poušti obří množství teleskopů, aby mohla svoje tvrzení snad časem dokázat. A teď, kde vnímám bizarní disonanci... V první třetině filmu, když Ellie zachytí první signály z vesmíru, seběhnou se okolo základny velmi podobné fanatické davy exotů, kteří "chtějí věřit" - a film se jim vysměje. Jasně, z diváckého point of view víme, že je mezi těmi dvěma situacemi zásadní rozdíl, protože přebíráme perspektivu hlavní hrdinky, ale z vnějšího pohledu by onen finální dav měl být stejně opovrženíhodný a směšný, protože film dříve jasně deklaruje, že lidi jsou ochotní věřit čemukoliv. Ve vyústění filmu se tímto přitakáním ze sci-fi stává spíš kartářská fraška. A je to škoda, protože i přes to všechno je Kontakt skvěle natočeným, dobře zahraným a po emoční stránce fungujícím snímkem.

plakát

Chudáčci (2023) 

Dalo by se vcelku pravdivě říct, že v Hollywoodu začal Lanthimos tvořit o něco diváčtější a většinovým publikem "přijatelnější" filmy. Ke cti mu ovšem slouží, že to nebylo na úkor jejich společenské podvratnosti. To, co jeho snímky spojuje, je stále zájem prozkoumávat temnější, odvrácené stránky člověka - a právě tak rozleptávat a podrobovat zkoumání jednotlivé nitky nepsaných dohod, z níž je utkaná společnost. A právě toho se divákovi dostává vrchovatě i v Poor Things, které bych označil v mnoha ohledech jako nejvstřícnější film jeho kariéry. Ona vstřícnost je daná jednak vrchovatou porcí humoru, jednak určitým optimistickým spiritem a jednak nerealistickým settingem, který různými způsoby připomíná mix estetiky Wese Andersona, Tima Burtona, Spikea Jonzeho i Karla Zemana. Pozoruhodné ovšem je, že Lanthimos není tentokrát vůči svým postavám (a zejm. postavě Belly Baxter) jízlivý či krutý. Jistě, nastavuje nám ironické zrcadlo o tom, jaké místo vyčleňujeme v našem světě ženám a jak je coby muži bereme coby subjekt dobývání, kontroly a ovládání. Ale zároveň je Bella ve fenomenálním podání Emmy Stone vůči těmto nástrahám v zásadě imunní a připadají jí směšné - což si může dovolit díky tomu, že do do světa společenského řádu vstupuje jako tabula rasa, a protivenství nakonec slouží jen k tomu, aby je přetavila v poznání. Mužem vytvořené frankensteinovské monstrum tedy během příběhu paradoxně znovustvoří samo sebe. Jakkoli tedy Lanthimos tentokrát otupil některé své hrany, vytvořil přesto velmi chytrý snímek - v pravém slova smyslu "feministický", byť ne tak doslovný jako nedávná Barbie. Za podstatnou zmínku by stály i vizuální vyprávěcí prvky, jako je proměna záběrové distorze či proměna kostýmů ústřední postavy v souvislosti s jejím vyzráváním, ale na podrobnější rozbor bych musel vidět film znovu. Už teď ale můžu říct, že Emma Stone je moje letošní oscarová favoritka.

Poslední hodnocení (3 326)

Hunger Games: Balada o ptácích a hadech (2023)

29.02.2024

Gran Turismo (2023)

23.02.2024

Kontakt (1997)

16.02.2024

Zimní prázdniny (2023)

15.02.2024

Na maděru (2023) (seriál)

14.02.2024

William Holden - Váhavá hvězda (2020) (TV film)

08.02.2024

Hvězdy stříbrného plátna (2011) (seriál)

08.02.2024

Chudáčci (2023)

07.02.2024

S nasazením života (1993)

05.02.2024

Reklama

Poslední deníček (5)

Top five z letošní LFŠ (2012)

1. Faust (dir. A. Sokurov, 2011)

2. Slnko v sieti (dir. Š. Uher, 1962)

3. Bez umrtvení (dir. A. Wajda, 1978)

4. Pouto nejsilnější (dir. D. Lean, 1945)

5. Lawrence z Arábie (dir. D. Lean, 1962)

 

Nejlepší camp tohoto ročníku:

I katové umírají (F. Lang, 1943)

 

Největší průšvih aneb jediná projekce, z jejíhož průběhu jsem utekl...

Sweet Sweetback's badassss song (M. van Peebles, 1971)