Hwaelos

Na Ruttmannově příspěvku k subžánru městských symfonií je patrné jeho hudební zázemí. Jednotlivé segmenty jsou po vzoru hudební terminologie nazvané "akty" (ostatně i jeho dřívější Lichtspiel Opusy jsou stavěné jako rytmizované obrazy, tj. vizuální ekvivalenty hudby). Napříč jednotlivými akty je možné i vysledovat proměny frekvence (na rovině střihu záběrů i na rovině jejich rychlosti). Rovinami bychom mohli vést několik typů řezů: ten nejzřetelnější je samozřejmě časový (akty zachycují různá období dne velkoměsta), ale v rámci aktů jsou zřejmé i tematické bloky (doprava a pohyb, různé druhy práce, výroba, hry, kabaretní život atd.). O něco méně patrné jsou pak řezy napříč třídami, které Ruttman užívá kontrastně při střídání záběrů (chudá matka s dětmi, které se dožadují jídla vs. prostředí restaurace s luxusní kuchyní). Nabízí se srovnání s Vertovovým Mužem s kinoaparátem. Dalo by se říct, že Ruttmann je lyričtější a méně experimentálně divoký než jeho ruský kolega. Nenechává se tolik opájet filmovými možnostmi a spíše sleduje hlavní účel filmu (portrét života v konkrétním městě vyjádřený jako filmová partitura). Zároveň je Ruttmann také mnohem víc fokusovaný na život člověka, než na ideologickou reprezentaci tříd jako u Vertova. Pokud chcete nakouknout pod pokličku života v metropoli Výmarské republiky, určitě po tomhle klenotu sáhněte.

Jediné, co se dá o Raimiho příspěvku k MCU říct pozitivního, je, že nevypadá jako typický marvelovský produkt. Je to ale za cenu příklonu k laciným trikovým prolínačkám á la 90' horory. Ovšem bez té hororové a napínavé části (tak odvážný Dr. Strange není). Nejvíc snímku okopává kotníky scénář, který nesměřuje odnikud nikam, alebrž se točí v kruzích (SPOILER: hrdinové neustále Wandu konfrontují s jejím svědomím a dopady jejích činů, aby se nakonec vzdala pod tlakem týž konfrontace). Dialogy jsou zoufalé a bez špetky vtipu (přinejmenším tohle byla vždycky silná devíza marvelovských filmů). America Chavez jako postava nemá ani za mák osobitosti. A finální úder tomu dává to, že z Wandy udělali natolik OP postavu, že si vodí tradiční megazáporáky jako je Dormammu jako loutky.

Znáte tenhle? "Potká se zaprděný Čech a náboženský kultista z Indie..." Vyměňte Čecha za balíka z Oregonu a dostanete v kostce shrnutí dokumentární série, kde nebudete mít rádi vůbec nikoho. Na jedné straně stojí vůdce kultu, který si z peněz svých oveček koupí třicet limuzín, jeho radikální poskoci, kteří se nezdráhají otrávit město, a pak samotné ovečky, které chtějí žít v hippie komuně (nic proti tomu), ale jsou tak hloupé, že platí náročnej životní styl svého guru. Na straně druhé žijí venkovští balíci, pro který je každej, kdo nenosí na hlavě klobouk, odpočátku výrazem nebezpečí ohrožení tradice, a lokální úředníci a státní složky, které si ohýbají zákony a ústavu podle svýho, jen aby dostali kultistu pryč. Oceňuju, že dokument záměrně využívá jen archivních záběrů a výpovědí účastníků konfliktu a nestraní tak nikomu. Jediná vada na kráse je přepálená stopáž. Tři-čtyři díly by pohodlně stačily.