JajinkaBec

Udělat z volby papeže akční detektivku, to chtělo dost odvahy už v knižním podání tohoto kousku. Ten se nicméně vyvedl a já dílo Dana Browna zhltla jako nic. O filmovém zpracování už to bohužel tak jistě říct nemůžu… Nechci být přehnaně kritická, protože ten film nebyl zas TAK špatný a v ledasčem zaujal. Například se mi líbilo, že oproti Šifře je tohle o poznání méně ukecané dílo – což se rovná větší míře akčnosti. Taky se mi líbilo perfektní vizuální zpracování Vatikánu a všech věcí okolo volby papeže, do kterých jinak normální smrtelník moc nenahlédne. Co mě naopak oproti Šifře hodně zklamalo, byl naprosto nevýrazný Tom Hanks. Ani nevím, v který moment to bylo, ale najednou mi prostě „zapadnul“… A už nevypadnul. Jeho výkon totálně zastínil Ewan McGregor, díky kterému jsem nakonec dala tři hvězdičky. Díky němu a hudbě Hanse Zimmera, abych byla přesná.

Atmosféra a prostředí jsou velmi poutavé, tady tvůrci určitě odvedli dobrou práci. Bohužel v samotném příběhu jsou občas nehorázné díry a "oslí můstky" mnohdy trvá pochopit. Prvních přibližně 20 minut mi dalo strašně zabrat, protože jsem se ztrácela ve jménech i tvářích, nelogické skoky tam a zase zpátky nechávaly diváka permanentně na pochybách, kde že se to vlastně právě nachází a koho to vůbec sleduje. Myšlenka jako taková je pro mě osobně nesmírně fascinující, protože William Shakespeare je takové moje malé hobby opředené mlhou tajemna (což já můžu) a pokud se člověk sžije s tím, co se děje na plátně, nabízí to plno jiskřivých názorů a hypotéz. Co mě maličko mrzí - ale uznávám, že to je čistě můj problém - je, že je tady Shakespeare vykreslen jako nehorázný povaleč, flákač a budižkničemu, který ke všemu přišel jako slepý k houslím. Přiznávám, že o jeho autorství skutečně pochybuji, nicméně ráda si představuji, že v tom všem hrál přeci jenom nějakou důstojnější a taky romantičtější roli.

Na tenhle film/pohádku jsem šla vlastně jen z donucení, o to příjemnější bylo zjištění, že nemusím skrývat zívání. Asi to nebude nic, co bych si někdy v budoucnu pustila znovu, ale na těch 105 minut to příjemně zabavilo, uteklo to a člověk se i občas zasmál. A hudba se dobře poslouchala. Doporučuji rodinkám s dětmi - dítka se spolehlivě zabaví a rodiče taktéž, protože tak budou mít možnost zavzpomínat na doby, kdy si u babičky na zahradě hráli na loupežníky a rytíře.

Asi nedokáži hýřit takovým nadšením a komplimenty jako 99% ostatních lidí, kteří tento film viděli. Ano, jedná se o něco jedinečného, o něco, co zatím asi nemá obdobu a skvěle se na to dívalo. Ale asi jsem od toho čekala něco víc ve smyslu dramatu... Tohle byla pohádka, na kterou v dnešní době mohou vzít benevolentnější rodiče i svá malá dítka (když tedy nutno dodat, že si nedokážu představit dítě, které by vydrželo skoro tři hodiny), ale já prostě chtěla něco víc. Je to strašně, strašně, strašně diskutabilní, na spoustu věcí se v tomto snímku dá dívat z vícero úhlů... Skutečně obdivuji mozek, ve kterém se tohle všechno zrodilo. Neuvěřitelné. Úžasné. Rovněž obdivuji zpracování, které vtáhne, a které vás nutí málem tajit dech. Všechno dopadlo jak mělo. Asi. Vzdát se lidskosti? Smutné... Ale asi je nutné položit si otázku, kdo tam byl vlastně "člověk"...

Tenhle film pro mě osobně převrátil podstatu tohoto žánru tak nějak naruby. Anebo minimálně obou hlavních hrdinů. Z Batmana se stane tak trochu paranoik a blázen a snad vůbec nejstarší komiksový hrdina padne takříkajíc na hubu. Všechno jakoby splácané dohromady - až se člověk diví, že tohle vůbec někoho napadne. Ale Avengers asi prostě potřebují konkurenci, co? Z čeho jsem měla už předem obavu, byl Affleck, u tohohle chlápka prostě nejsem přesvědčená o tom, že je to doopravdy herec. Možná proto s trochou překvapení konstatuji, že to zvládl velmi dobře. Jen kdyby ta postava nebyla tak podivně napsaná. Bavila mě dějová linka Superman - Lois. Finálový "mišmaš" mi přišel kupodivu dobrý, byť si vzpomínám, že minimálně jednou jsem zvedla poněkud opovržlivě koutek úst.

Sice moc nevěřím, že je v reálu možné všechny tyhle útrapy přestát s dokonalým make-upem a neuvadajícím úsměvem na tváři jako hlavní aktérka Eliška, ale faktem je, že se na to neuvěřitelně dobře dívalo. Bavilo to a povzbuzovalo, že žádný životní průšvih není tak velký, aby se nedal zvládnout. Petra Hřebíčková je neuvěřitelná sympaťačka a Ondřej Vetchý nestárne, nýbrž zraje jako víno.

Celkem logicky se nabízí srovnání s minisérií Dolmen, kde se sešla stejná ústřední dvojice a kde šlo víceméně o stejné téma - tedy jakési mystično a napětí. A Bílá ruka z toho pro mě nevychází nejlépe. Ingrid hrát umí, v Dolmenu byla skvělá. Živá, vášnivá, drzá, tvrdohlavá. Tady řekla v průběhu prvního dílu dohromady asi tak deset vět a jen se přitrouble usmívala a to i v situacích, kdy to bylo poněkud nevhodné. Madinier se snaží, ale ani jeho postava mu toho oproti Dolmenu moc nedovoluje. Co se týče děje, řeknu jen toto - na druhý díl se podívám spíš z pocitu, že budu vědět, jak to dopadlo, nikoliv proto, že bych po tom vyloženě toužila.

Příběh je velmi zajímavý, sází na klasickou divákovu hrůzu z uneseného letadla, bortí klišé o hlavních hrdinech, když jednoho z nich nechá umřít prakticky hned na začátku (přiznejme si, že to jsem fakt nečekala), a nemystifikuje ohledně tzv. islámské otázky. Hlavní postavy jsou sympatické, David Suchet hraje islámského fanatika nenapodobitelně, ten zlý pohled je oproti dobráckému Poirotovi dle mého názoru skutečným hereckým uměním. Jako by jím prostě vážně byl. A i když konec je hodně velké klišé, v němž se spoustou věcí počítáte dopředu (jaká to náhodička, že si Russell zrovinka na začátku filmu udělal papíry na létání...) , není až tak dlouhý, aby to člověka nějak významněji nakrklo a zkazilo mu to jinak příjemně a hlavně v solidně velkém napětí strávenou dvouhodinovku.

Anne Hathaway mám ráda, ale tady ze začátku šíleně leze na nervy, protože vyvolává dojem, že spíš než pomáhat druhým potřebuje pomoct ona sama. Nakonec vám ale nezbude nic jiného, než to přijmout, protože to vlastně tak je. Označení "thriller" si tento film zrovna dvakrát nezaslouží, ani nekončí nikterak typicky pro tento žánr. (Musím přiznat, že právě ten závěr mě docela šokoval.) Spíš je to celé prostě takové docela pěkné drama. I slza mi na konci ukápla... Nicméně film zařazuji do kategorie filmů, které už nemá smysl pouštět si podruhé, protože pointu už víte a nic jiného to prostě nenabízí.

Občas mám dojem, že mám asi nějak převrácené názory. Nebo rovnou zvrácené. Mně se to líbilo. A bavilo mě to. Pravda, oba hlavní protagonisté se už určitě objevili v lepších filmech, ve kterých předvedli lepší výkony. Zrovna Deppa jsem v mnoha snímcích neviděla, ale tady na mě působil tak nějak unyle; Jolie a její práce s mimikou byla na bodu mrazu (ale kdy není). Krom toho je fakt, že mi k sobě nepasují jako pár. Jenže jsem se nenudila a závěr mě překvapil. Že to bude tak, jak to bude, mi došlo asi až v posledních deseti minutách. Krom toho závěrečné: "Dáš 20 milionů za plastickou operaci a vybereš si tenhle obličej?" - "Proč? Nelíbí se ti?" - "Nějak to přežiju." a Bettany zírající na nimi z okna, přičemž možná (!) konečně pochopil... Nevím, ale asi mi vážně stačí málo. PS: Uznávám, že jedna hvězda nejspíš patří mé milované Itálii.