JajinkaBec

Od prvních vteřin nekompromisně nesmlouvavá, v akčních momentech neuvěřitelně pulzující a ve správné chvíli vždy parádně odlehčená pecka, jakou budete ve špionážním subžánru hledat jen těžko. Abramsova režie šlape přesně jako hodinky, které se nezaseknou ani v komorněji laděných scénách zasnoubeného tajného agenta (návrat domů po neúspěšné akci patří k tomu nejdojímavějšímu) a díky geniálnímu castingu ani v té nejslabší chvilce nesklouzne k teatrálnosti. Phillip Seymour Hoffman je chladnokrevný padouch jako nikdo jiný, Michelle Monaghan hraje víc než jenom „krásku v nesnázích“ a i Tom Cruise je výborný, i když i zde občas zahraje svou obvyklou pózu.

Jurský svět zůstává zábavou pro širokou věkovou škálu se spoustou dinosaurů. Za sebe hlásím spokojenost. Zatímco jednička byla velká nostalgická pecka, dvojka je mnohem obyčejnější a komornější a snaží se všechno řešit trochu jinak. Pořádný horor z ní tvůrci rozhodně nevyždímali. Svižný popcorn však rozhodně zvládli, a i když jsme o kus pod minulým dílem, rozhodně jsem neměla klasický "spotřební" dojem. Režisér a scénáristé naopak vypiplali spoustu scén a hrají si se záběry a s emocemi, jak jen to jde. Slabiny filmu tak spočívají čistě v tom, že mu chybí překvapení a navíc má velice jasné mantinely. Prim tentokrát hrají spíš dinosauři, jimž se film věnuje opravdu poctivě.

Nelíbilo. Proč? 1) Byla odstraněna postava, která prostě "dělala" jedničku. 2) Doufala jsem, že se ve flashbacích dozvíme něco nového. Nestalo se, neboť už z jedničky víme, že Donna měla svou kapelu, přibližně ve stejné době se vyspala se třemi kluky, a že pro svou dceru by udělala všechno na světě. 3) Zatímco jednička nabídla mnoho známých songů a naprosto úchvatných choreografických scén, z dvojky si matně vybavuji jeden nebo dva. 4) Cher. Sice jednoznačně ze všech nejlépe zpívala, její "příběh" je ale tak klišoidní, až se mi chtělo sklouznout ze sedadla. Pár pozitiv nicméně najdu. Otcovská trojka tak nějak nestárne a válí pořád stejně (jednou ze scén, které mi v paměti utkvěly, je Harryho a Billova parodie na Titanik). Stejně sympatická zůstává i Sophie, byť už dávno není maminčinou holčičkou. A jo, na konci jsem si pobrečela. A když z vás film dostane takové emoce - to určitě pozitivum je.

V průběhu "motorkového souboje" mě napadlo, jak úžasná dvojice by byli Ethan Hunt a Semir Gerkhan. No nic, zpátky k věci... Oproti prvnímu dílu je zde patrný odklon od "nastoleného tématu". Možná budu znít (zvlášť na ženu) tvrdě, ale Ethanovi zamilovanost nesluší. Celý film to dělá tak nějak... béčkoidní. Zachraň holku a spas svět. Kolikrát tady už tohle bylo? A pak těch šílených scén, kdy například vrahoun několikrát míří hlavnímu hrdinovi pistolí přímo na hlavu a místo toho, aby prostě vystřelil, začne kecat. Ale co si budeme povídat - celé to člověk prostě baští. Takže i tak čtyři hvězdy.

Jurský park je srdcovka. Už pár let stará, ale pořád srdcovka řadící se na mém žebříčku mezi Mumii, Masku, Jumanji a Godzillu. A trochu překvapeně musím konstatovat, že Jurský svět se nejlépe srovnává s Jurským parkem "jedničkou". V ničem nezaostává, naopak, přídavkem je tu pompéznější akce a opulentnější výprava. Není třeba, aby nás seznamovali s dinosaury, krátce poznáme jen chod nového parku a představí se hlavní postavy. Následuje akce, která bere dech až do posledního okamžiku. Čím to uzavřít? Kéž by měly sequely častěji takovou úroveň a nápaditost, nemluvě o skvělém castingu.

Opět je tu Liam, opět jako cestující, jen tentokrát z letadla přestoupil na vlak. Stejně jako u Non stopu má film šťávu a napětí prakticky do doby, než proběhne odhalení a vlaková akce, pak se z toho stává bohužel tak trochu béčko s jasným a dokolečka se omílajícím dějem. Ale ať je to jak chce, Neeson je pro mě od dob 96 hodin akční hrdina a ať je scénář, jaký chce, on to prostě drží. Za mě je tento film výborná oddechovka. A už se těším, do jakého dopravního prostředku se dostaneme příště. Protože tak starý Neeson ještě pořád není :)

Tříhodinový film (což v tomhle případě nijak "nebolí") s dech beroucím a vícevrstevnatým příběhem, který jde až na dřeň. Je až s podivem, že Nolan natočil tak pompézní a přitom intimní film. Je v něm oslava rodinných hodnot, ale zároveň v dnešní západní civilizaci trochu upozaděná zásadní role objevitelů, cestovatelů, těch "prvních" objevujících (a osídlujících) nové světy. Marco Polo, Kryštof Kolumbus, Jurij Gagarin, Neil Armstrong... Jedná se o sci-fi coby jakousi symfonii, koncept spojující podmanivost silných vizuálních vjemů obrazů vesmíru ve spojení s majestátní hudbou. Nádherně epické (farmářsko-vesmírná část), opojně dramatické (obří vlny, průlet červí dírou...), překvapivé (neexistují ,,oni", kontakt jsme provedli ,,my"; motivace Dr. Manna...), povětšinou nepředvídatelné... Vzácné je v kontextu sci-fi vyvažování dvou nekompatibilních složek - rozumu a emocí. Jakoby tenhle příběh chtěl říct, že spoléhat vždy a všude pouze na racionální výklad světa není nejšťastnější. Fakta (i ta vědecká) je třeba interpretovat. A někdy naslouchat i citu...

Napoprvé jsem netušila, jak to dopadne. Vážně ne, nenapadlo mě to. Napodruhé už jsem to věděla, s čímž tak nějak souvisí uvědomění si, jak velkým aspektem filmu ten finiš je. Zkrátka a dobře napodruhé už to takové grády nemělo. Ale... Co je vlastně napodruhé lepší než napoprvé? :) Bavilo to. Moc. Scény pro diváky/fanoušky jsem hltala stejně, jako kdybych seděla přímo v publiku. Dostavilo se i zjištění, jak náročná vlastně tahle "práce" je. Roky dřiny. Tréninku. Trpělivosti. Moře trpělivosti. Takže abych to shrnula: Jo, klidně si to pustím i napotřetí.

Pár poznatků na úvod: 1) Já bych v tomhle světě nepřežila víc než pár hodin. Zeptejte se přítele. Neustále mi něco padá z rukou. 2) Herci si tenhle film museli užít. Už jenom proto, že jim odpadlo šprtání se scénáře. 3) To by v tom byl čert, aby ve filmu takového typu nechyběla kukuřice. (Mimochodem: Kde se tam vzala? Oni ji asi nezaseli, že...?) Znamení. Interstellar. Pěstují ti Američané vůbec něco jiného? No jo, já vím, bloudění v bramborách nebo v pšenici by nebylo tak dramatické. Ale teď vážně. Film má výbornou tichou a tísnivou atmosféru. Je svižný a má dobré tempo a stopáž. Vyzařují z něj tak nějak naděj s beznadějí dohromady. Zajímavé je použití znakové řeči, jako hlavního komunikačního prostředku. Taky jsem si nevšimla, že by se postavy oslovovaly jmény, která jsou uvedena v titulcích. Monstra jsou dostatečně tajemná a hrůzostrašná. Ale jedna velká nelogičnost ve scénáři, která sice má být gradačním prvkem, ale... Jako vážně? Těhotná v téhle situaci? Ještě kdyby byli sami dva. Ale s kupou dalších dětí za zády, za které nesou zodpovědnost? Nedovedu si představit žádnou ženu, která by do tohohle šla. A netvrďte mi, že neměla na výběr :)

Nemůžu si pomoct, ale vyhlíží to jako americká odpověď na Bondovky, příběh se profiluje jako typický špionážní zámotek plný intrik a falešných identit. Zajímaví herci se z děje vytratí dřív, než se člověk stačí vzpamatovat, takže máte pocit, že jste vpadli do něčeho už dávno rozehraného. Dost jsem přemýšlela o hodnocení a nakonec zásluhou několika scén, v nichž se napětí ždímá jako podle učebnice (gymnastika v CIA trezoru, gymnastika na rychlíku), se nakonec přikloním ke štědřejšímu hodnocení. Scénář je každopádně hrozně překombinovaný, v závěru to do sebe sice zaklapne alespoň na úrovni "ten je zlý, tenhle hodný"... Ale kdo v průběhu děje, na koho co hrál, to moc jasné není. Úvodní pražská pasáž potěšila.