Hromino

Jeden z mála povedených seriálů TV Nova, který vypraví docela poutavé historky ze života, některé trochu kruté... holt, život není jahoda.

Nee Everett! Lepší rozjezd do nového roku 2014 jsem si snad nemohl přát. Watanabe nezklamal, jeho druhý výlet napříč vesmírem a pobočkami sítě Boobies jest exkurzí náramně dobrodružnou a zábavnou, jejíž epizodičnost není seriálu vůbec na škodu, neboť prokreslenost a vynikajícnost hlavních postav dokáže tuto vesmírnou jízdu skvěle utáhnout. Líbí se mi, že Space Dandy není jen čistokrevná šaškárna plná přesně mířených gagů se správným timingem (rozhodně bych to nenazval japonským Red Dwarfem, jak to některý z anglických recenzentů pojmenoval), nýbrž jest mixem různých žánrů a nálad, které se v seriálu mísí vzájemně dohromady; Dandy nabízí diváku na talíři chvíle vážné, chvíle napínavé, chvíle akční a chvíle zábavné, nabízí také spoustu odkazů na nejrůznější historické události a prvky současné doby a nejrůznější nápady. Tvůrci si v seriálu hrají nejen s diváky, ale tak trochu mi místy připadalo, jako by si snad hráli sami se sebou a Space Dandy tak byl jakousi animátorskou ódou na radost. Ičidžigen, nidžigen, sandžigen… Samozřejmě ne všechny epizody byly na plný počet, samozřejmě ne každému tento vskutku roztodivný eintopf může býti po chuti, ovšem jedinečná, svérázná atmosféra a půvab seriálu vlastní mi nedokázaly zabránit udělit plný počet a mnout si dlaně na chystané letní pokračování. Tímto ukončuji tuto slovní omáčku, v níž bych klidně mohl ještě pokračovat, leč teď mám chuť si zas honem pustit ten chytlavý ending, v němž použita skladba od Ecuko Jakušimaru jest!

Švihák vesmírný podruhé tu jest, s odstupem od první série vcelku nevelkým, však možná právě proto v podání citelně slabším než v případě první série. Studio Bones v případě druhé série přivábilo pod svá pestrobarevná pera především vizuální onanáše v čele se zvučným Masaaki Juasou, ovšem pytel s vtipem potratili hned po prvním díle a znovu jej našli až v díle, kdy Dandy založil rock'n'rollovou kapelu. Najím se však z pouhých vizuálních hrátek? No nenajím, to dá rozum. V první polovině této série je totiž vtipu a třeskuté nápaditosti jak šafránu, přičemž v některých dílech mi připadalo, že se tvůrci snad pokouší o nějaké moralizování, jež je ovšem v rámci tohoto seriálu úplně mimo. Díkybohu však za to, že počínaje rock'n'rollovým dílem se do seriálu vrátil vtip a nápaditost, jež v seriálu vydržely (s výjimkou 8. dílu) až do konce, a tak nejsem nucen nad celou druhou řadou lámat hůl, byť přiznávám, že mi poněkud zkazila celkový dojem z Dandyho. Doufám tedy, že v případě možného pokračování budou tvůrci klást opět primární důraz na komediální stránku seriálu, jako tomu bylo téměř beze zbytku u první řady, a neřesti druhé řady budu moci opomenout. Samotná partička ve složení Dandy, QT, Mňau, doktor Gel, Bea a Scarlet se mi totiž ani zdaleka neomrzela a rád bych s nimi ještě nějaké to ztřeštěné dobrodružství prožil. See you, space cow– ehm, dandy…

Bacha na ulízlý dědky! Teda všeobecně na lidi s ulíznutým účesem. Za ta léta, co tu na světě jsem, jsem dospěl k tomuhle poznatku z vlastních zkušeností. A když k sortě ulíznutých hajzlů přidáme ještě postavu Kopfrkingla bravurně zahraného Rudolfem Hrušínským, mám ve své teorii jasno. Spalovač je určitě jedno z technicky i herecky nejzajímavějších děl naší kinematografie a touto rolí mě Rudolf Hrušínský opravdu dostal. Myslím, že svůj pomyslný seznam "the best film villains" asi rozšířím o dalšího člena ;)

Jak by řekl Arnoštek: je to fajn fajnový. A tím bych v podstatě mohl shrnout celé Spy x Family. Anime o jednom bláznivém nápadu, na kterém je postaven humor po celých pětadvacet dílů. Anime, ve kterém mě děj v podstatě nezajímal a kde jsem se jen bavil nad interakcemi hlavních postav. Zkrátka anime, které si pustíte na konci dne, nemusíte u něj zapojit jedinou mozkovou buňku a po kterém se vám bude dobře spát. Je tam řada zcela zbytečných dílů (především ten na hradě), někdy je absurdita hnána až zbytečně za hranu, ale jak už jsem psal – děj a logika tu hraje nepodstatnou roli, tady můžete dočista vypnout mozek. Lepší 3*.

Ono tím největším problémem už je jen fakt, že se tento pořad nedá zařadit do žádné kategorie diváků. Malá děcka nepochopí, teenageři se zasmějí nad stupiditou pořadu, starší to nepochytí. Zbytečně vyhozené peníze.

Stalker je druhým ruským filmem, který jsem viděl (prvním je samozřejmě Mrazík). Mám se za to stydět? Inu, pokud by neexistoval nějaký Andrej Tarkovskij, nejspíš by mi to bylo i nadále jedno. Po zhlédnutí Stalkera se chci ale přinejmenším obeznámit s filmovou tvorbou tohoto režiséra, protože to, co jsem právě viděl, byla naprosto skvěle natočená filmová poezie. Stalker je film velmi pomalý, ale nikoliv nudný. Plno táhlých záběrů, poutavá hra s barvami a detaily, k tomu ještě výtečně tajemné hudební podkreslení a celá tahle dvě-a-půlhodinová plejáda zásadních otázek, na něž si musíte ve větší míře najít odpovědi sami, s vámi zacloumá jako málokdy. Knižní předlohu jsem nečetl, ale tak trochu jsem věděl, o čem je. Myslím si však, že Tarkovskij si z ní vybral jen to nejlepší. Uchopit předlohu volně ve formě filmové básně bylo v tomto případě jednoznačnou výhrou. Mnohem lepší, než kdyby tuto látku někdo rozmašíroval v akční sci-fi, v níž by se divák ukájel něčím úplně jiným než zde, celý potenciál Zóny by byl nahrazen jen pár větami stylu "neplatí tam naše fyzikální zákony, lidi se tam mění a dostaneš jen to, co opravdu ze srdce chceš" a zbytek byl jen akční řež s hromadou efektů. Tohle je zkrátka film, u něhož bych si remake určitě nepřál, proto věřím, že nikdy něco takového Hollywood v budoucnu nenapadne a prokáže aspoň téhle klasice pana Tarkovského nějakou úctu. Tenhle film je vynikající, naprosto mě dostal a myslím, že budu nejspíš brzo muset svou topku filmů přehodnotit. Prvotřídní filmový zážitek, na nějž jen tak nezapomenu. Víc už asi nemá smysl psát, protože k tomuto snímku se objektivní komentář píše hodně těžko a nejlepším komentářem filmu by asi bylo pouhé: podívejte se na to a udělejte si na to taky názor!

Film, který ještě před uvedením do českých kin získal 95% a po nasazení 90% a 100. příčku mezi 200 nejoblíbenějšími filmy, zkrátka nemůže být "jen tak nějaké" sci-fi. J. J. Abrams to sakra dobře věděl, a proto nasadil své největší trumfy do tohoto díla. Zároveň dal prostor zviditelnit se některým méně známým hercům, jako například Zachary Quintovi coby Spockovi jr. a Chrisu Pinovi jakožto kapitánovi Jimu Kirkovi, kteří své role zahráli nadmíru uspokojivě. Eric Bana, kterého jsem si oblíbil již u Petersonovy Tróje, mě opět nezklamal a Nera zahrál nádherně slizce a majestátně. Jako poslední z řady hereckých výkonů stojí za zmínku Anton Yelchin, který hraje naprostého moulu, rusáka Čechova, mě už jen při pohledu či pokusu o vykoktání ze sebe něco opravdu ze srdce rozesmál. Jelikož jsem žádný z předchozích dílů, natožtak seriál, ani jeden neviděl, jsem z prvního filmového setkání se Star Trekem moc spokojený a držím J. J. Abramsovi dál palce.

Rád bych se taky připojil k nadšeným ohlasům, ale to bych musel vidět patrně asi nějakou jinou Pomstu Sithů, než viděla většina z vás. To, co jsem viděl, bylo dílo vesměs uplácané ze stejného písku, z něhož byly uplácány i předchozí dvě bábovičky nové trilogie. Čili je v něm opět kopa hloupých dialogů z Lucasova pera, nechtěně směšná romantická linka mezi Anakinem a Padmé a několik scén, které opravdu potěší oči a uši. Bohužel jako jakýsi spojovací můstek mezi starou a novou trilogií to zoufale nefunguje. Čím více se film blížil ke konci, tím více mi připadalo, že byl Lucas při psaní scénáře stále bezradnější a nevěděl, co vymyslet, aby se z tohoto dílu dalo navázat na počátek staré trilogie. Přeměna Anakina v Darth Vadera se podle mě teda moc nepovedla a nebyla přesvědčivá, Hayden Christensen mě svým hereckým umem (?) opravdu na prdel neposadil a postavu dvojí tváře se mu dle mého názoru nepovedlo dobře vystihnout. Na druhou stranu musím pochválit výkon Ewana McGregora, jenž mě v části minulé naopak zrovna moc neohromil a v podstatě celá závěrečná půlhodina byla co se pastvy pro oči a uši týče bezchybná. Jenže celkově to ve mě zanechalo takový divný pocit, že to mohlo být mnohem, mnohem lepší, mělo to ve mě zanechat opravdu silný a nezapomenutelný zážitek, potenciál ke ždímání emocí to mělo jak hrom a přesto toho bylo tak trestuhodně nevyužito. Kdybych to měl zařadit do žebříčku mých nejoblíbenějších dílů SW, skončilo by to asi na předposlední příčce před druhým dílem. Bohužel, ze třetího dílu jsem hodně zklamaný a i přes velmi solidní akci a monumentální hudbu nemůžu dát více než 3*.

Stejně jako židi uznávají z Bible pouze Starý zákon, tak já uznávám ze Star Wars pouze starou trilogii. Ta mi kompletně přetavila názor na Star Wars, o které jsem do té doby v podstatě nejevil žádný zájem a považoval je pouze za jakýsi fetiš sci-fi geeků. O to víc jsem se těšil na zhlédnutí nové trilogie, zvlášť ještě s tak lákavým obsazením (Portman, McGregor, Neeson...), ale po jejím prvním díle jsem byl zklamán. Film značně postrádal tu kouzelnou, čarovnou, těžko blíže specifikovatelnou atmosféru původní trilogie, byl dost infantilní a užvaněný Jar Jar mě svými trapnými kecy vyloženě sral, ale na druhou stranu jsem měl husí kůži při sledování takových perfektních scén, jako byl třeba závod kluzáků nebo souboj Qui-Gonna a Obi-Wana proti Darth Maulovi za působivého Duel of the Fates, navíc Natalie Portman mě nezklamala a při dalším zhlédnutí jsem se rozhodl být milosrdný a dal slabší 4*. K druhému filmu už ale tak hodný nebudu. Má sice tradičně skvělou hudbu, pěkné efekty a nyní již o poznání méně infantilnosti (a Jar Jara), ale vyjma první a poslední čtvrthodiny to bylo jinak hrozně matné, nezajímavé (snažím se záměrně vyhnout slovíčku nudné, protože tak bych to zas nenazval), snad nic převratného se mezi začátkem a koncem nestalo a musím souhlasit s názory, že tenhle film je vlastně celkem zbytečný. Z čeho jsem měl ale neustálé nutkání chytat se za hlavu, byla nechutně blbá a kýčovitá romantická linka mezi Anakinem a Padmé. Že by Lucas nebyl asi ten nejlepší kandidát na psaní scénáře pro nějaký romantický slaďák mi bylo jasné, ale že by své hrdiny nechal vypouštět z úst až takové vražedné špeky, se mi teda ani v těch nejdivočejších snech nezdálo. Zlatá malina za nejhorší scénář a nejhoršího herce (H. Christensena) je tak snad dostatečně spravedlivé ocenění za takový paskvil a já doufám, že jej doma žena nebo aspoň někdo z jeho okolí po zhlédnutí druhé epizody pořádně praštil rákoskou přes ty matlácké prsty. Když už jsem teda nakousnul ty herce, nemůžu se nezmínit ještě o dalším zklamání: nezklamal mě jen Anakin v podání Christensena, ale tentokrát i zůstanuvší McGregor v roli Obi-Wana. Nevím, jestli to bylo opět "zásluhou" scénáře, ale v téhle postaršené verzi mi jinak oblíbený McGregor prostě znovu do role Obi-Wana nepasoval, zkrátka jsem mu nevěřil jeho roli, byl mi hrozně nesympatický. A to mi přitom v prvním díle pasoval do role padawana přímo dokonale, tak nevím, kde je chyba. Asi jsem ho už měl prostě na furt zafixovanýho jako toho padawana od Qui-Gonna, maybe. No, sečteno podtrženo, vychází mi hodně slabé 3*. A veliké zklamání.