Cedr

Dramatický noirový epos o vykalkulované pomstě mířené proti korupcí prolezlému managementu stavební společnosti. Hned úvod filmu je velmi odvážný, poněvadž film diváky příliš nešetří a představí spoustu klíčových postav a příběhového backgroundu ve zběsilé kadenci. Úvod je to přesto ale nesmírně povedený, zejména díky dortové scéně, která krásně naznačí co divák může v následujících minutách asi tak od filmu čekat. Výkony a režie jsou podle očekávání nedostižné. Nadčasovost filmu nejen tématem ale i provedením samotným je nevídaná Mírné přehrávání některých charakterů v závěru je snadno odpustitelné, protože závěr má prostě sílu a zanechá dojem na dlouho dobu.

Obraz současného čínského realismu zručně posazený do příkladné šablony klasického detektivního noiru. Koktejl industrálně šedé atmosféry provinčního severočínského města a typických noirových archetypů chutná fantasticky. Režisér a scénárista jako své inspirace cituje The Maltese Falcon, The Third Man a Touch of Evil a těmto velikánů Black Coal, Thin Ice (aka Fireworks in Daylight pro čínský trh) ostudu nedělá. Režisér Yinan toho docílil zejména skvělými statickými záběry a dokonalou prací se světlem a barvami. Tempem a obecnou náladou spíše než Hong Kongské kriminálky připomene ty Korejské. Jednoznačně nejlepší asijský film pro rok 2014. Čerstvých 8 nominací na Golden Horse awards není náhodou.

Pěkně natočený a zahraný noir, který však místy trpí velmi naivním a nepříliš nápaditým scénářem. Honička v náklaďácích se ale často nevidí.

Bezchybná pátračka, která by v současné době už nemohla vzniknout. Kurosawa se totiž neštítil stopáž natáhnout skoro až realtimovou vyšetřovací prací, která krásně přibližuje jednak detektivní dřinu a hlavně realitu zapadlých uliček poválečného Japonska.

Velmi slibný (čtyřhvězdičkový) pilot navnadil na atmosferickou podívanou. Už i z něj sice dýchla všechna možná "komiksová" klišé, ale to by vadit nemuselo pokud by byla kvalitně zpracována. Od druhého dílu je to ale naprosto šokující downhill do údolí těch nejnudnějších a nejméně nápaditých béček. Jediné co je zpracováno kvalitně jsou tak možná masky a efekty. Nad hloupými dialogy příšerných postav zůstává rozum stát. Vše ale zastiňuje naprostá ubohost scénáře, která je zázrakem horší a horší u každé další epizody. Možná je čas aby konečně vyšlo najevo, že s "talentem" del Tora to zas tak žhavé nebude.

Hlavní hrdina, bývalý boxer, nyní majitel restaurace má jasný sen - vydat se za svým bratrem do Brazílie. Hned v úvodu potkává zpěvačku, která částečně přišla o svůj hlas. Té se ujme a zaměstná ji ve své restauraci. To se však nezamlouvá místnímu gangu, kontrolující kabaret se kterým má zpěvačka ještě kontrakt. Aby toho nebylo málo, tak bratr hlavního hrdiny se podezřele dlouho neozývá. Takový je nástin zápletky tohoto povedeného noiru z Japonska. Vzhledem a technikou dozajista čerpá z amerických i evropských klasik žánru. Příběh a zejména jeho expozice je však poměrně originální, neboť v úvodu je značný důraz kladen na představení charakterů. A představení je to nesmírně povedené svou přirozeností. Pro film-noir poměrně typičtější krimi náplň přichází na scénu jen velmi pozvolna a silně graduje směrem k závěru.

100% pulp, 100% fun. Naprosto inteligentně natočené béčko, které ze všech hardboiled příběhů vykrystalizovalo jen to cool a fun a vykašlalo se na vše ostatní. Když se hlavní hrdina uchechtne své vlastní totálně cheesy hlášce stejným stylem jakým jste se jí právě uchechtli vy, tak je jasné, že něco prostě klaplo jak mělo. V prvních dvou sériích není jediný špatný díl. Místy se Banshee dokonce vytrhne ze své over-the-top-joyride škatulky a naservíruje lepší scénu či dokonce subplot, než ty nejlepší seriózní AAA krimi seriály.

Scénář silnou stránkou tohoto seriálu rozhodně není. Díky atraktivnímu prostředí je snadné průměrné a nepřekvapující zápletky tolerovat. Soderbergh však i tuctovost příběhu zvládá natočit naprosto netuctovým způsobem. Ve finále pak tedy nejde ani už o tolerování ale o prvotřídní podívanou. Atypický soundtrack se může na první poslech zdát jako podivný gimmick, ale funguje to skvěle. Nebýt Owena tak je vše samozřejmě poloviční.

Některé subploty tak trochu zavání zbytečností a na jiných se v neprospěch dramatičnosti podepsal zub času. Vůbec to ale nevadí, protože kostra filmu je neochvějná. Konkrétně jde o naprosto dokonalé efekty. Nesmrtelné miniatury po dekádách příšerných CGI vypadají snad lépe než tehdy. Vskutku megalomanská zápletka a hlavně její řešení je nepřekonatelné. Závěrečné poselství o potřebě kooperace všech národů nezestárne nikdy. Velkolepé sci-fi s velkým S.

Toto pochmurné drama muselo spoustu lidí čekajících klasickou duchařinu zklamat. Hororový nádech je krom nepřívětivé atmosféry patrný jen svými náznaky v dramatické zápletce filmu. Právě ona zápletka je kvalitnější než by se mohlo na první pohled zdát, je však podána poněkud kusým způsobem a některé zásadní informace jsou snadno minutelné. Spolu s pomalým tempem jde o velmi riskantní koktejl, který to u většiny diváků prohrál. Kamera je vynikající, ponuré záběry zchátralého paneláku a zapadlých, z většiny filmů, neokoukaných uliček Seoulu nemají chybu. Jedinou výtkou je nedotaženy potenciál, neboť Sorum má proklatě kvalitní ruku, ale jakoby nevěděl jak tyto karty co nejefektivněji v závěru položit na stůl.