Recenze (618)
Zkrat (2011)
Svižná, dobře nasnímaná oddechovka, která utekla rychleji, než jsem si uvědomila, že je o ničem, což od Soderbergha vážně nestačí. Gina Carano, představitelka hlavní hrdinky, je mnohem zajímavější než celý film. Ale opravdu hračička, tedy určitě pro ty, kdo rádi ženské akční mstitelky a pro ty, kdo ocení, jak režisér postavu zviditelnil pomocí střihu a záběrů a upozaděním všech těch mužských hvězd.
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Když si víc jak polovinu filmu přeju, aby už skončil, asi není něco v pořádku. Ritchieho vizuálně vypiplaná akce byla přesně taková, jaká jsem předpokládala, že asi bude. Přesto jsem z nějakého nepochopitelného důvodu naivně doufala, že mi Holmes pro náctileté diváky a líné čtenáře zvedne náladu... takže mi nezbývá, než si ji srovnat "Skandálem v Bělehradě" a těšit se na další díly. Televizní. Britské.
Odnikud někam (2010)
Kdyby své rozhodnutí dát vale prázdnotě nepotvrdil doslovným vystoupením z auta, pětihvězdičkový film bez váhání.
Zrcadlo (1975)
Říkám si, že "Zrcadlo" nepotřebuje zbytečně složité ani obsáhlé komentáře. Je to prostě s láskou natočený, v zásadě velmi jednoduchý film. Jednoduše o lásce.
Nechápu, jak to dokáže (2011)
Hloupý, naprosto zbytečný trapas, který by zaslouženě mohl znechutit pracující matky a vůbec většinu schopných žen, které si s padesátkou na krku nehrají na diblíka.
Kůže, kterou nosím (2011)
Večer jsem odmítla zdánlivě neodmítnutelnou silvestrovskou nabídku zajet si v noci do centra Vídně, nakonec rámusu bylo dost i tady. Dala jsem přednost Davidovi a Toníkovi, i když v obráceném pořadí: Bordwella jsem obratem zase zavřela a Banderase jsem dala celého. Takže poslední film, který jsem viděla v roce 2011, není otřesná blamáž s otřesnou, sebe sama parodující Sarah Jessicou Parkerovou "Nechápu, jak to dokáže", ale elegantně natočený, almodovarovsky vtipný, morálně zvrhlý, studený španělský kýč. S hodnocením si nejsem jistá. A asi nejsem jediná, kdo se měl chuť po skončení filmu podívat na "Spoutej mě!", alespoň na tu krásnou scénu "budu ti dobrým mužem a dobrým otcem našich dětí".
Letní láska (2006)
Herecké obsazení: dva herci, které mám ráda. Western: žánr, kterého jsem zarytá fanynka. Místy jsem měla pocit, že takhle nějak ta doba určitě vypadala, že chování, charaktery i syrovost mohou odpovídat realitě, samozřejmě spíš než u klasiky "Rio Bravo", kterým jsem si po skončení filmu musela spravit náladu. Ale ohodnotit "Letní lásku" objektivně nesvedu, bylo by to blízko odpadu : jako celek je vyprávění přestylizované, ve výpovědi odcizené. Podobné pocity mne přepadaly u některých scén makedonského westernu "Dust" (2002), který jsem viděla zhruba ve stejné době. Milcho Manchevski ovšem svedl tlumočit emoce a jeho film je stylově naprosto skvělý, ne jen prázdně efektní.
Čas žít a čas zemřít (1985)
"Touhu, opatrnost" Lee Anga jsem už znala, kvůli vtipné programové změně jsem neviděla "Teroristy" Edwarda Yanga, na které jsem se pravda dost těšila, takže "Čas žít a čas zemřít" pro mne zůstává vrcholem veselské taiwanské přehlídky 2011. A vůbec bych filmy Hou Hsiao-hsiena v našich kinech uvítala mnohem spíš, než tu běžnou bídu, co nám distribuce pyšně nabízí.
Vysockij. Aspoň že jsem živ (2011)
Kdo bude hrát Vysockého? Ústřední herecký pár výborný. Kamera, reálie a dotek doby jakbysmet. Sergeje Šakurova (Vladimírův otec) jsem neviděla ve filmu ani nepamatuji. Jméno Sergeje Bezrukova nezapomenu, je vážně přesvědčivý a já jsem zvědavá, jak si stál před lety v kůži Puškina a Jesenina. Ale. Docela by mne zajímalo, jak dlouho a jak dobře si film bude stát nový film o Vysockém v ruských kinech. Nespoléhá na jeho písně, hlas ani mýtus, nevyzařuje energii, kterou disponují všemožné dokumenty a záznamy, které jsem o něm měla možnost vidět. Jsem překvapená, jak málo je v tomto směru divácký. Autorem scénáře je Vladimírův syn Nikita, který se v příběhu samotném nesnaží vypořádat s legendou, která proslulého zpěváka provází: více méně jde jen o momenty z koncertního turné po Uzbekistánu rok před jeho smrtí.
Bílý bílý svět (2010)
Už předchozím dramatem "Zítra ráno" na mne Novković udělal dojem. Zřejmě se na jeho tvorbu brzy zaměřím.