pm

Vzhledem k tomu, že víc jak 6-ti dílné tv seriály téměř nesleduji, je pro mne Likvidace dvojnásob zajímavá, protože už hodně dávno se mi nestalo, abych nějakému seriálu propadla natolik, abych se nebyla schopna soustředit na nic jiného, a každou volnou chvíli trávila prožíváním cizích osudů. Po pravdě: ta výsada patří spíš klasickým romancím z produkce BBC a i od těch jsem schopna si držet kritický odstup. „Likvidace“, 14-ti dílný ruský historický seriál zahýbal mým viděním. Takto si představuji dokonalé retro: černobílé ladění, nic líbezného, jen bída, šeď a bída, vytlučené interiéry a válkou zdevastované město i jeho obyvatelé. Je to pravdivé i poetické. Velkoryse zpracované. Poválečná Oděsa roku 1946: vraždy, intriky, zlodějny, ale také intimní osudy a emoce. Bandita a chladnokrevný vrah Čekan (Konstantin Lavroněnko) má také svou minulost a na pár vteřin nám dovolí uvěřit, že i srdce. Proti němu David Markovič Gotsman (Vladimír Maškov), šéf policejního týmu, který má na starosti likvidaci banditů, úkol ztížený bezcitným zrádcem ve vlastních řadách. Dvě silné postavy, obklopené výbornými hereckými spoluhráči.

Dějové zvraty mi místy připomínaly Grahama Greena, to by ovšem musel být ve velmi bídné formě.

Tomu říkám trapnost. Posledních 15 minut jsem se dost nasmála, jen k smíchu tam nic nebylo. Je mi upřímně líto těch, kteří nikdy nečetli Dumasovu knihu a mohli by se domnívat, že toto má něco společného s Montem Christem.

Myslím, že takhle předvídatelná a hloupoučká milostná zápletka ničemu nepřidá. A není to pravda Červená řeka, ale mám nad míru ráda příběhy, v nichž chlap respektuje chlapa. Navíc filmy s Clarkem Gablem se prostě dají sledovat za každé doby a nálady, i když nejsou třeba nijak světoborné, je totiž úplně jedno, zda hrál v romanci, komedii, westernu nebo muzikálu... všechny tyto kousky mají jednu zlatem nevyčíslitelnou přednost: jeho.

Nevím čím to je, ale většinou když celý sál mlčí, já se nemůžu přestat smát. Mělo to několik sice hodně slabých a trapných míst, ale dokážu ocenit filmy, které si nehrají na víc, než čím jsou...a mají nakonec i přidanou hodnotu. K mému velkému překvapení jsem se výborně bavila, což v žánru konverzační romantické komedie už léta není samozřejmostí.

Uznávám, že Oleg Menšikov je skutečně Herec, přesto se mi stále vnucuje srovnání s Tureckým gambitem, kde Erasta Fandorina hrál Jegor Berojev. Ano, jsem povrchní, ale po mladistvém kouzlu, které na rozdíl od Menšikova roli propůjčil, se mi dost stýskalo. Jinak ovšem opravdu podívaná.

Opravdu chci tak moc, když bych si přála vidět konečně po dlouhé době Seana Beana v hezké roli v hezkém filmu?

Pokud Miliardáře můžu chápat jako satiru, tak proč ne. Společenské kritiky já ráda. Přesto je škoda, že Tomáši Vorlovi zřejmě nikdo neřekl, že jsou autoři (ano, myslím Martina Nezvala), jejichž výlevy na filmovém plátně nemají co dělat. A že pohrdat intelektem svých diváků je přinejmenším neslušné. Ale jsem samozřejmě ráda, že si natáčení očividně výborně užil... a že se zřejmě i dnes dobře baví.

Být dokument o polovinu kratší, zdvojnásobila bych hodnocení.

Jánošík? Ani rebel, ani hrdina, ale tuctový mladý zloděj, který divákům stěží připomene legendu, navíc snímaný falešně líbivou, romantickou ženskou optikou. Možná, kdybych odešla z kina před poslední nejapnou scénou, která trapně shodila předchozí předlouhé dvě hodiny, ještě bych byla schopná vnímat pozitiva. Ale pravda je jen jedna: "Jánošík" vede mou topku největších letošních zklamání. Dobře mi tak, neměla jsem se těšit. Taky bych ráda věděla, kam zmizelo těch 6 milionů euro...vidět film v televizi, lehce by mi splynul s kousky, co oprašují z archivu pro deštivé nedělní podvečery. Mám ráda umění, fascinaci surreálnem a především folklor...nedožaduji se blocbusterů, ale právě na Jánošíkovi mi vadí, že film je všechno, jen ne divácký.