Fingon

Příběhově dost ubohé, závěrečný souboj (resp. zabití hlavního záporáka) je to nejsušší, co jsem kdy viděl, ale po technické stránce docela dobré. Slabší průměr, je to ale také docela zajímavá rarita.

Ale jó, pokusy o humor mě bavily a pravá sranda nastane, když Cageovi chytne hlava, ten zbytek se dá přežít.

Remake. Jak je mým dobrým, lehce zákeřným zvykem, před shlédnutím jsem si (opět) pustil i původní verzi, abych mohl erudovaně srovnávat. Němota versus zvuk - vítězí u mně zvuk, s barvou už na tom remake tak dobře není. Scénář se vrací ke jménům převzatých ze Stokerova románu a kromě nich tam zcela zbytečně vrací i postavu Van Helsinga (občas vyslovovaného i jako von, čti fon). Dalším plusem na straně snímku z roku 79 je Kinského Dracula - skvěle přejímá Shreckovy trhané pohyby a jeho namaskování je ještě daleko lepší než v originále a dvě z jeho scén jsou tím nejlepším, co může Herzogova verze nabídnout (první je Draculův pokus olízat Harkerův rozříznutý palec a následné pronásledování po místnosti, druhou pak první Draculovo setkání s hlavní ženskou postavou), korunu pak nasazuje v rámci drákulovských příběhů poměrně nečekaný konec. Rád bych se ještě pozastavil nad výběrem hudby, Rheingold se možná ještě tak hodí k záběrům majestátního horstva, přes které plují mraky, možná ještě k horskému potoku, kolem kterého Bruno Ganz putuje cestou na hrad, ale určitě ne k průchodu branou a prvnímu setkání s Draculou. Tento prolog k první části Wagnerovy opery Prsten Nibelungů mám moc rád a líbilo se mi jeho použití v Malickově Novém světě, tady to prostě nesedí. Také mi nesedí záběr na náměstí plné rakví a jejich nosičů - silně pochybuji nejen o tom, že by se při takové fázi epidemie tolik nosičů našlo (nemluvě o tom, že by se spíš na náměstích zapalovaly obrovské vatry či za městem kopaly masové hroby:) Cigáněti omlátit housle o hlavu.

Pokusím se na chvíli oprostit od faktu, že nadevše zbožňuji Coppolovu verzi z roku 1992 a to po všech stránkách - herecké, hudbě, výpravě a efektů. Jako předloha posloužila nikoli verze románová, ale divadelní zpracování, ze kterého se ostatně odvíjela už verze s Lugosim (kterou rovněž nemusím, konverzačka, do které odpudivý Maďar háže ksichty). Zcela odpadá dění na Draculově hradě (ty tři upírky fakt můžu, jejich absence znamená body dolů:) a začíná se rovnou na lodi, na které hrabě pluje do Anglie (a mimochodem úvodních pár minut jsem viděl jako dítě a to vstávání z rakve na mně docela zapůsobilo). Langella nám poté představuje svého Draculu jako takový spíše salonní typ a na jeho vzhled a chování je třeba si chvíli zvykat (a jeho způsob hypnózy pomocí gest stojí za to). Obrácené role Miny a Lucy působí jako vhodný moment pro procvičení svalů pohybující obočím, Pleasance mi přišel divný, Olivier taky a zrychlený konec, ke kterému dochází už na lodi a nikoliv na hradě, taky moc nepotěší. Pravdou je, že maskování proměněné holčiny se docela povedlo. Finální verdikt: Verze z roku 1992 zůstává i nadále králem draculovských filmů a mou srdcovkou.

Upírky neměly zoubky a krev lízaly z ran způsobených buď střepem ze skleničky, nebo obětním nožem. Dokud vysávaly chlapy, bylo mi to celkem jedno, když si ale vzaly do parády přítelkyni jejich poslední oběti, ta scéna byla opravdu hodně silná.

Moje druhé setkání s Francem. Od Les Avaleuses aka Female Vampire přibylo děje, ubylo detailních záběrů na zarostlé klíny (osobní poznámka: škoda) a konečně to vypadá, že Franco nebyl v Turecku jen na dovolené, ale že tam skutečně jel točit něco na způsob filmu. Během první třetiny, kdy se upírka s hlavní představitelkou seznamovaly, oťukávaly a tak dále, jsem ještě uvažoval o třech hvězdičkách, tohle ještě bylo zahráno dobře, zbytek už ale byla jen nuda a celá dějová linie s doktorem, který se chce také stát upírem, byla už dost o ničem. Franco se tu měl poučit o jedné věci: ať si klidně režíruje, píše scénáře a střihne si nějakou epizodní roličku, ale ať proboha nedělá kameru ani střih (nezávisle na něm jsem k tomu došel ve své tvůrčí praxi i já sám). Bohužel se to nenaučil a proto Les Avaleuses vypadá nepoměrně hůř. A proč se na to tedy dívám? Ani ne tak kvůli těm holkám, které bych ostatně našel nejen v každém Francově filmu, ale i v každém druhém dalším a taky nepoměrně lépe natočené, zaujal mě spíše žánr vampire lesbian films - a hlavně mi nejde do hlavy, kde na to sakra pořád bral prachy?

Filmy bohužel stárnou... a to, co dokázalo unést benátský filmový festival v padesátých letech a mraky cinefilů po nich, už na mně nepůsobí. Zhruba do poloviny mě Povídky... ještě docela bavily, druhá polovina už nikoliv.

Hehe... kamera a role Femme Fatale má bývalá kolegyně Apu. Oproti jejímu předchozímu počinu, ve kterém Santos přichází do města, vede si Apu na obojku a oba pak plivou mléko v kabině výtahu je to docela pokrok...:)

... no a teď ještě vidět tu dvoustou epizodu. Chevron guy byl otravně fajn:)

... ale pro ty, kdo o těchto věcech neslyšeli nikde jinde než v Bráně - dobrý:)