Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Romantický

Recenze (266)

plakát

Joogoonui taeyang (2013) (seriál) 

Já prostě Gong Hyo Jin nesnášim. Nesnášim jak mluví, jak hraje, nesnášim její hlas a upřímně nenávidim všechny postavy, které ztvárňuje (ovšem nohy má parádní). Tenhle seriál ještě tak do půlky jakž takž, ale to jejich nesmyslné plácání o nějakém jejich vztahu (jakém jako? Jo aha, ten co nemají, protože jsou oba děsný?) mi fest brnkalo na nervy. Ona byla naprosto nesnesitelná celý seriál, za začátku jenom "bojím se a jsem vyděšená", pak se lepila a mlela něco o úkrytech, mramorech a amuletech stále s notnou dávkou "bojím se, děsím se", pak se prý sebeobětovala, až na to, že nikterak zvlášť, protože za prvý o tom nedokázala držet jazyk za zuby a druhak jí z toho Džo Džůn stejně nakonec v pohodě vysekal (a nejsem si vědoma, že by aspoň řekla kumao džo džůne) a pak byla drsňák největší, tím si vůbec nepomohla od své ukníkané počáteční verze, fakt fakt fakt příšerná hlavní hrdinka. On byl zase na začátku arogantní (kodžo, kodžo, kodžo) a pak to byl méďa největší, který si od Velkého Slunce nechal solidně srát na hlavu. Jejich hovory, které asi měly být o citech (ale nejsem si tím jistá, dalo by se to klidně zaměnit za hovory o komunální skládce) mě žraly snad úplně nejvíc. Jednotlivé příběhy v epizodách někdy lepší někdy slabší, typická k-trauma záležitost a její následky u jednoho z hrdinů nebyla z nejhorších (ano koukám na tebe Gong Hyo Jin v It's Okay, That's Love), mohla být daleko pitomější, ale také mnohem lepší, když si vezmu, že Džo Džůna unesly dvě mladistvé slečny. A samozřejmě, nemůžu opomenout ani ztrátu paměti, další oblíbený k-prvek, který byl prostě jenom divný a bohužel měl za následek jenom více nesmyslného plácání. Můj miláček Seo In Guk proklatě nevyužitý, jeho nijaký příběh mě hodně mrzel. Nejvíc se mi snad líbila Džo Džůnova teta. A So Ji Sub tu měl směšný účes. Plác.

plakát

Život jde dál (2006) 

Ok, here's the thing. Timothy Olyphant byl (a pořád je) extrémně sexy chlap, se kterým bych chtěla provádět velice nemravné věci. Jaké? Ale i ty jeden, I´m a lady! Stačí, když tam byl. Film se mi líbil, příjemně mi uběhl. Postavy byly fajn, všechny, vedlejší postavy mě nedráždily, protože neměly dostatek prostoru, ale zase ne tak málo, aby si je člověk aspoň trochu neoblíbil (jak jen je to ve filmu možné). Happy end, samozřejmě, ale tak nějak uvěřitelný, který to netáhl na sílu, že to prostě jako musí skončit dobře, i kdyby to sakra nedávalo smysl, tohle přece diváci chtějí, hořký konce mají ve svých životech. A ten Timothy, uf..

plakát

Penzion osamělých srdcí (2019) 

Teda já jsem docela překvapená. Kdyby to bylo jen o malinko méně stupidní a ubralo to na patetičnosti, dala bych o hvězdičku víc. Hlavní postavy se mi líbily, ona nebyla žádná fiflena a jemu ta jeho role sexy, slušného, mlčenlivého a trpělivého novozélanďanského řemeslníka taky šla, chemii bych si mezi nimi asi představovala lepší, ale máv rukou. Divný, zrovna u tohohle filmu nemám potřebu si moc stěžovat (a přitom jsem se připravovala na Velké Stěžování 2022), protože si naštěstí na nic nehraje. Hodní vesničani, záporná postava neexistuje, všichni jsou nápomocní, nikdo nechce za práci peníze, všichni se mají rádi, prostě idylka se vším všudy, nechybí ani koza (ale na housle nehraje). Klišé neklišé, nijak mě ten film nepobouřil a rozhodně oceňuji nepřítomnost trapných scének.

plakát

Zní to jako láska (2021) 

U těchhle filmů je důležité moct si oblíbit postavy, sympatizovat s nimi, soucítit, chápat je a fandit jim. Máme tři hlavní postavy - Maca, Asigay, Divná. Nejzajímavější byla určitě Asigay, protože jako jediná z nich byla postavena před situaci, která se musí vyřešit velkou životní změnou a přijetí sama sebe a ne se jen zbavit svých dětinských dilemat. Musela si projít vývojem. Zároveň ale byla nejvíc upozaděná, což je škoda. Maca je přesně ten typ postavy, u které se děsím, co zase provede a zpacká a nesouhlasila jsem v podstatě se vším co udělala, navíc při tom nebyla ani zábavná, ani milá, jen otravná a trapná. Stačilo prostě jen jít dál, nemusela přehodnotit svou budoucnost, nemusela měnit svou osobnost. A slečna Divná? Ta byla prostě jen divná. Mrtvý jsou mrtvý, pokud to nechápe, stačí psychiatr. Rozhodně až příliš dlouhé, tak dvacet minutek by na celý film klidně stačilo. Mužské postavy nezajímavé. Nejlepší je na filmu rozhodně sexy španělština, kterou poslouchám moc ráda a Algo Está Cambiando od Bomba Estéreo.

plakát

Red Notice (2021) 

Po měsíci si nedokážu vybavit jedinou scénu. Myslím, že jsem chtěla dát tři hvězdičky, ale takhle dávám dvě. A ne, netrpím žádnou nemocí, která by postihla moji paměť. A ano, tyhle filmy se točí, aby si člověk oddychl, ale měsíc není žádná dlouhá doba a hmmm, ne, fakt, opravdu, ani jedna scéna.

plakát

Dash & Lily (2020) (seriál) 

Čistých pět to není, jenže ono je to tak miloučké! Čert vem vánoční tématiku, Vánoce nijak neprožívám a americké romantické vánoční filmy už vůbec ne, ale hlavní postavy, jejich způsob seznámení i jejich přemýšlení bylo snadné si oblíbit. Bylo by pro mě jednoduché kamarádit se s někým jako je Dash. Příjemná jednohubka, která mě spíš, než do vánoční atmosféry, hodila do nálady prvních rande a lásek, do doby, kdy tohle všechno bylo jednoduché. Tím spíš, že se tenhle počin obešel bez všech těch moderních aplikací a divných nedorozumění, díky technickým problémům. Protože knihy jsou prostě důležité.

plakát

Jiltueui hwasin (2016) (seriál) 

Mě ta Gong Hyo Jin prostě nebaví. A Jo Jung Suk vlastně taky ne. Jejich vztah a celý milostný trojúhelník shledávám velmi otravným, polovinu času jsem ani nevěděla, co tam vlastně řeší a kde je problém, a to si nemyslím, že bych byla nějaký korejskoseriálový nováček. Nesnáším, když se příběh vyvíjí: žena má ráda muže, on jí ne. Pak jí začne mít rád a žena z nějakého důvodu řekne, smůla kámo, už tě ráda nemám, i když ve skutečnosti vlastně jo. A když už se tady ti dva konečně teda nějak shodnou na tom, že se rádi mají a budou tedy mít nějaký vztah, tak ten vztah je příšerný až toxický a ani v jedné scéně jsem neměla pocit, že jsou mezi nimi nějaké kladné city. Nevedli spolu snad ani jeden normální dialog. Takhle teda má vypadat dospělý vztah jo? Tak to jsem ráda, že můj vztah je zcela nedospělý, vedeme spolu domácnost, jíme spolu, spíme spolu a když se něco děje, světe div se, tak si to dokonce i povíme! Pro mě je tohle třetí seriál s Gong Hyo Jin a zároveň třetím zklamáním, je mi nesympatická, vytáčí mě jak mluví a pokaždé hrála postavu, kterou jsem nesnášela. Takže proč 4 hvězdičky? Kvůli všemu ostatnímu. Když vynechám hlavní dvojici, se kterou se svezl i ten třetí do počtu, ze všech ostatních příběhů a postav jsem byla nadšená. Hodne jsem se smála, zalítostnila jsem si, všichni mě moc bavili, a to i ti, kteří měli prostoru jen velmi pomálu. Na postavy Park Ji Joung a Lee Mi Sook se prostě dalo spolehnout a těšila jsem se pokaždé, když se na obrazovce objevily. A abych nezapomněla, vyzobla jsem si z tohohle seriálu skvělý song, který není na OSTu a jsem schopná ject klidně tu hodinovou smyčku, z čehož má můj kluk velkou radost. 노래를 찾는 사람들 - 사계

plakát

Milostná past (2021) 

Myslím, že nejsem cílovka. Jo, tak to asi bude. Nejsem romantická duše, jsem spíš pragmaticky založená, nemám ráda pindání o citech, to ať si každý vyřeší v hlavě, sám a potichu, a poté poreferuje o výsledku. Kdysi dávno se mě jeden můj přítel snažil překvapit a naladit romantickou klasikou - poházel okvětní plátky růží po posteli (fakt nekecám, růží, žádné potpourri) a zapálil svíčky. Když jsem to viděla, začala jsem přemýšlet nad požárem, to kdybychom svíčku omylem shodili, a jestli je nějaký babkovský fígl, jak dostat rozmáznuté a rozmašírované kusy květin z povlečení. No a tím bych mohla komentář vlastně ukončit, protože je jasné, že komedie/romantický/USA není pro mě (navzdory tomu, co tvrdí ten pitomý sloupeček vpravo na mém profilu). Pro milovníky sladkého perfektní. Pro ty, co milují takové ty roztomilé, trapné scénky, velké proslovy o uvědomění si čehokoliv, pro ty, kteří nehledají nic nového a nechtějí být překvapeni absolutně ničím, co se ve filmu odehraje, a co baští spokojené americké rodinky, je to ideální film. Dvakrát jsem se zasmála, Josh byl sympatický, na rozdíl od Natalie teda (buď byla Nina Dobrev ňák unavená, nebo kecá a 32 jí není), předvídatelnost mi nevadila, ale ten nepravděpodobný vztah obou postav už ano. Filmů o looserovi, který ke štěstí a šťabajzně přijde je dost, tenhle jako kdyby vznikl nejdřív z poselství "nedělejme se lepšími, mějme se rádi takový, jací jsme, blábloš blábloš" a zbytek se pak podivně napasoval do nějakého jakž takž příběhu. Vánoce jsou o odpuštění nebo tak nějak, ne? Tak tady máte jednu hvězdičku a odpouštím Vám.

plakát

Shigani Meomchooneun Geu Ddae (2018) (seriál) 

Název: When time stopped. Jo, tak tohle se nepovedlo. Po půlce jsem to vzdala. Téma mě moc zaujalo, jakékoliv hrátky s časem mě zajímají a proto jsem zklamaná. Takový fajn námět a takhle to zašlapat. Nudné, nevtipné, naprosto zabitý potenciál, vlastně i mizerní herci, vůbec se nedivím, že spousta z nich už nic nenatočila (ale nechci to úplně svádět na tenhle seriál, podrobnosti, proč to zabalili, jsem si nevyhledávala), dialogy jsou hloupoučké, hudba tam asi nějaká byla, ale nevybavím si jediný tón, příběhy vedlejších postav úplně mimo (máme dům s pěti byty a osazenstvo je: ten zastavuje čas, tu je bývalý gangster, tu znásilněná, ten je zas lichvář a ten poslední je nejlepší kámoš, co je zamilovaný do hlavní holčičí postavy - napsal sám život, pf). No nic, děkuji a sbohem.

plakát

Zítra s tebou (2017) (seriál) 

Seriál na téma "když to jde složitě, proč to dělat jednoduše, že jo". Popravdě, řekla bych, že tenhle seriál vlastně vůbec nedává smysl. A nemyslím takové ty klasické time traveler kiksy. Prostě cestuje do budoucnosti, to beru. Nemá to žádný hranice, jednu chvíli něco jde a pak už to zase ve stejné situace nejde, protože, ó no jasně, osud. A proč si sakra pořád lžou? Je to jenom proto, že kdyby si vzájemně nelhali, nebyl by to seriál, ale film? To lhaní jinak nemá žádné opodstatnění. A závěr? Vlastně jako ten zbytek, nejdřív to jde, pak to nejde, pořád to nejde, pak to jde. Nevím co jsem si z toho teda měla odnést, jestli to, že osud je předurčen nebo naopak nebo prostě si to přeber jak chceš, protože já scénáristka na to prdim a píšu si, jak se mi to zrovna hodí. Ale. I přesto se na seriál dobře koukalo, já jsem se teda nenudila, bavilo mě to i přes mnohé výhrady a moc se mi líbil záporák (a tím nemyslím ten poťapaný osud), ale ten zvláštní chlapík. Dávám tři hvězdičky, protože nemám ráda, když si postavy lžou a vysvětlují to nějakou dobrotou svého srdce, když se jim akorát všechno víc posere. Tak.

Reklama

Reklama