Mr.Apache

(3.7.1991) Tobe "režíroval jsem Texas Chain Saw Massacre a možná i Poltergeista" Hooper odvedl dobrou práci na další kvalitní epizodě třetí řady. Tomuto dílu by možná ještě více slušel název "Černá perla". A tím nenarážím na hostující Whoopi Goldberg, která tehdy byla na samém vrcholu slávy. Ostatně, po Arnoldu Schwarzeneggerovi to byla teprve druhá velká hvězda, která přímo v Tales absolvovala interview se samotným Crypt Keeperem - tentokrát ve stylu talk show Davida Lettermana. Nutno sice uznat, že Whoopi to v roli voodoo kněžky s mačetou seklo, ale taková Vanity, bývalá zpěvačka Princeovy doprovodné kapely, je přece jen trochu jiná káva. Samozřejmě nelze nezmínit Johna Rhys-Daviese, zde nejen majitele výše zmíněné černé perly, o kterou tu (možná jen zdánlivě) celou dobu kráčí, ale také majitele Vanity, a zvláště pak jisté odporné tropické nemoci. Zatímco Vanity neukáže zdaleka všechny své vnady, z Rhys-Daviese uvidíme dokonce i střeva. Doslova. Jak také jinak - tohle jsou Tales from the Crypt!

(26.6.1991) Třetí sezóna, po trošičku rozpačitém rozjezdu v podobě pilotní epizody, nabírá grády každým dalším dílem. Top Billing je naprostá talesovská klasika, ozdobená mistrnou pointou (tomu tedy říkám "životní role"!), vrchní sestrou Louise Fletcher z Přeletu přes kukaččí hnízdo a hlavou původní Addamsovy rodiny, Johnem Astinem v menších úlohách. Pecka.

(19.6.1991) Díl naplněný neustálými zvraty, díky kterým si divák není až do konce jist, na čem vlastně je. Krom nich nabízí tahle pitevní epizoda nějakou tu nahotu (snad nejen) pro nekrofily, staršího bráchu Jeffa Bridgese a slavnou chybu s mikrofonem v obraze. Té si ale napoprvé nejspíš ani nevšimnete, protože zrovna v tu chvíli si hrdinové této taškařice prohlížejí obnažené tělo jedné (nemrtvé?) krásky. Hodně pobavil ujetý "rasta nigga" Toma Wrighta. Poznámka jednoho z hlavní dvojice na jeho adresu ("Oh, God, not this asshole again"), mě málem zabila. Jediné, co tomu trochu schází, je údernější závěr. I když uznávám, že přebít tu předchozí smršť šíleností nějakou totální pointou, je skoro nemožné.

(15.6.1991) Ač je tento režijní příspěvek Michaela J. Foxe, který se zde mihne v miniroličce advokáta, ryze komediální, z úvodní trojice epizod třetí sezóny (tradičně vysílaných v jeden den) je nejspíš také nejpromyšlenější a nejkvalitnější. Bruce McGill coby nervní neotesanec Lou Paloma, je fantasticky zábavný a úplně všichni ostatní, od jeho manželky, přes bratra, matku, až po brazilského barmana ("We have watched many beautiful sunsets together...") mu skvěle sekundují. Fanoušci Návratů do budoucnosti zde krom Martyho jistě ocení i holohlavého Jamese Tolkana v roli policisty.

(15.6.1991) Jeden sup, jeden mrtvý polda a jeden zločinec na útěku. V podstatě one man show Kyleho MacLachlana, tehdy dvorního herce Davida Lynche (Duna, Blue Velvet, Twin Peaks). Hodně kvalitní, na Tales from the Crypt až nezvykle prosluněný díl s nezapomenutelným gore efektem v závěru.

(15.6.1991) Úvod třetí řady se nese v lehkém, spíše žertovném duchu. Sympatický Andrew McCarthy, známý z teenagerských filmů 80. let jako Pretty in Pink a Less Than Zero, celý příběh táhne po komediální stránce. Jeho horrorovým protikladem je tajemný stařec, vtipně podaný Davidem Hemmingsem (Zvětšenina, Deep Red). Právě Hemmings pozvedává celou taškařici s tématem elixíru lásky z úrovně snadno zapomenutelné anekdoty až do solidního talesovského průměru. Někteří jedinci pak jistě ocení odhalené ňadro Mariel Hemingway.

Až do zahradní oslavy originální komedie, zdařile oscilující mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Pak náhle nepochopitelně přeskočí nejdříve synovi s kamenem a pak otci s nožem, a je to všechno v háji. Dal bych možná i dvě*, ale nechce se mi. (* copyright hirnlego)

Díky komentáři uživatele anderson teď už vím přesně, že jsem Joea Dancera, který byl, pokud si dobře pamatuju, takový současnější Phil Marlowe, sledoval v létě 1982. Líbilo se mi to tenkrát hodně. A Opičí misi mám v paměti jako nejlepší díl. Jelikož jsem to pak ale už nikdy neviděl znovu, ponechávám zde ty opatrné čtyři hvězdičky, které jsem tomu nadělil někdy před deseti lety. Což bylo pořád víc než čtvrt století po zhlédnutí. Stejně je to zvláštní. Vzpomenete si na jednoho Joea Dancera a k tomu se vám jako bonus vybaví desítky vzpomínek na jisté dávné léto z úplně jiného století.

Jiné než první film, přesto (nebo právě proto?) zhruba stejně dobré. A zatraceně napínavé. Po dvou Očistách se zdálo, že je zaděláno na jednu z nejlepších novodobých horrorových sérií. Bohužel, tímto filmem se námět překvapivě vyčerpal a další pokračování uvízla někde ve slepých uličkách černošských čtvrtí a politické korektnosti.

Mezi všemi filmy, které v subžánru home invasion vznikly ve 21. století, je The Purge asi ten úplně nejlepší. Jestli tento snímek nebude jednou v horrorových encyklopediích uváděn jako klasika, tak je něco špatně.