Mr.Apache

Apache: "Víš jak se bojím u horrorů. Tak u REC jsem se nebál. Katastrofa. Já se všeobecně asi bojím spíš u pomalých filmů." Obitus: "Upřednostňuješ budování atmosféry. To já taky." Apache: "Jo. Jak je to rychlé a zběsilé, tak se ten strach ani nemá čas dostavit. A tohle bylo na mě rychlé, zběsilé a navíc kurevsky rozmazané." [Tolik výňatek z jistého rozhovoru po icq.] Myšlenka na zombie film snímaný dokumentární kamerou už tu byla hodně dlouho, a bylo jen otázkou času, kdy se toho někdo chopí. Slyšel jsem zvěsti, že kromě Balaguera tak nedávno učinil sám Romero (na jehož Diary of the Dead jsem zvědav). [PS:Údajně se verze REC, kterou jsem právě zhlédl, liší od té oficiální. Až uvidím tu pravou ořechovou, možná změním i hodnocení. Zatím tedy takhle.]

BUENA VÍDA! řekli vysmátí Mexičani, když si od nich Hopper s Fondou koupili levně drogy. Pracháči, kterým je následně draze prodali na letišti, neříkali nic. Jen pěkně cálovali. Pak Fonda odhodil hodinky do prachu a už to jelo: I like smoke and lightning / Heavy metal thunder / Racin' with the wind / And the feelin' that I'm under (...) Film, který by se dal rozebírat donekonečna. Vždyť jen o té písničce, ze které cituji, by se dala napsat regulérní kniha. Je až s podivem, že Steppenwolf s tímhle startem neudělali daleko větší díru do světa. Tu motorkářskou hymnu jim už ale stejně nikdo neodpáře. (Kolik asi tak existuje coververzí? Vždyť to předělali skoro všichni, od Slayer až po Kim Wilde.) Ale nejen Born to Be Wild, celý soundtrack je úžasný! Film s ním funguje v dokonalé symbióze. Písničky nejen dokreslují atmosféru, ale mezi řádky přímo vyprávějí nevyřčené. Obrazy americké krajiny po ránu, odpoledne i večer, by se daly rámovat. No a pak je tu ještě Nicholsonův parťák do nepohody - alkáč, co ví svoje. A nikdy nezklame. BUENA VÍDA! Film jehož konec spatříte o půl hodiny dřív než k němu dojde (dávejte pozor v Domě u modrých světel). Film s jediným slabším místem (návštěva v hippie táboře by chtěla prostříhat). Film o tom, že být svobodný a dávat to najevo, se nevyplácí. Ale i tak je dobré si to užít. Poprvé viděno někdy kolem roku 1980 na polské TV. Podruhé v roce 1989 na velkém plátně. Od té doby až dodnes (1.10.2020) ještě minimálně desetkrát v televizi na VHS, DVD a Blu-ray. Film, který nezestárne.

Říkáte si, že Philippe Noiret TO neudělá. Že je příliš slabý, vyklepaný, humanistický a intelektuální, než aby jednoduše vzal starou pušku, a šel TO udělat... No jo... Jenže on TO udělá.

Spike: "Kdyby u ukřižování byl každý upír, který to tvrdí, vypadalo by to tam jak na Woodstocku. Mimochodem, tam jsem byl. Vysál jsem jednoho hipíka, a pak jsem pět hodin pozoroval jak hýbu rukou." I když má tento seriál tu a tam nějaký politicky korektní moment (vznikal ostatně v pozdních 90. letech), občas je velmi potěšující jej sledovat i pro takového 80's-mana, jako jsem já. Než jsem do toho šel, bál jsem se, že půjde o jakousi upírskou variaci na Beverly Hills 902 10 spojenou s feministickou agitkou. Mé obavy se naštěstí ukázaly jako zbytečné. V prvních třech sériích sice některé z postav chodí na střední školu, ale tím podobnost s výše jmenovaným produktem končí. Zatímco v Beverly Hills se řeší neuvěřitelné pitomosti, v Sunnydale má každá z postav nějaký reálný problém, kterému člověk dobře rozumí. A když už se tu řeší věci, málokdy jde o něco menšího než je záchrana světa před Apokalypsou. Láska, vášeň, přátelství a vztahy jsou zde opravdové - žádné vzájemné kurvení se v partě znuděné zlaté mládeže. Feminismus je přítomen pouze v té nejsympatičtější možné podobě. Ženské divačky jistě během seriálu poznají v Buffy sebe samu v různých fázích svého života. Její vývoj od puberťačky ve zralou ženu je podán tak, že i mužům řekne o ženách mnohé, a pomůže jim je lépe vnímat a chápat. Nakonec ani s tou politickou korektností to není tak horké. Sami tvůrci si z těchto praktik dělají legraci, když ústy Buffy ironicky utrousí: "Upír? Není to moc hrubé? Neměla bych raději používat výraz ,nemrtvý Američan'?" BTVS je seriál u něhož budete jen těžko předvídat další děj. Seriál plný napětí, fantazie, dramatických i humorných situací, a v neposlední řadě také velice životných, nečernobílých postav. Jednou z těch nejzajímavějších je maník, který hulí jedno cigáro za druhým, nedělá mu problém praštit si do ženské nebo zabít dítě, cynicky u toho hláškovat a přesto je diváky (obého pohlaví) milován, obdivován a vyhlašován za nejoblíbenější postavu. Když ho v jednom díle vláká do pasti muž, kterému tento chlapík zabil matku, neexistuje jediný divák, který by při závěrečném zúčtování těchto postav fandil onomu spravedlivému mstiteli. Každý drží palce vrahovi jeho matky a modlí se, aby to snad nedejbože tentokrát neprojel. :-) Je velmi mnoho důvodů, proč je Buffy seriál, který stojí za to, a tenhle hrdina (bez uvozovek) je jedním z nich. Kdo nezažil, neuvěří. Jak jste již jistě pochopili, v BTVS zdaleka nejde jen o titulní postavu, obyčenou dívku, která byla vybrána mystickými silami, aby nesla břímě Přemožitelky. Jde také o její přátele, rodinu, spojence, protivníky - všechny ty, kteří jsou nějak vtaženi do hry. Díky nim získává seriál další rozměr a tolik oddaných fanoušků po celém světě. Buffy totiž není levná akční série o superhrdinské sexy bojovnici, ale osudová fantasy sága, srovnatelná s Pánem prstenů. Je to charismatická týmovka, hýřící vtipem a fascinující svou nápaditostí. Po (minimálně) dvojím zhlédnutí většiny dílů musím konstatovat, že v běžné seriálové produkci jsem nic lepšího neviděl. Jsem si naprosto jist, že většina diváků, která Buffy odsoudila po uvedení prvních řad na Primě nebo několika náhodně zhlédnutých epizodách, by za příhodnějších okolností radikálně změnila názor. Každý, kdo neviděl seriál komplet, si ke svému hodnocení může s klidem přidat alespoň dvě hvězdičky. - - - - - Jak hodnotím jednotlivé série: Season 1: ***; Season 2: ****; Season 3: *****; Season 4: ****; Season 5: ***; Season 6: ****; Season 7: ****. - - - - - Český dabing: odpad! - - - - - 25 BEST EPISODES: Season 1: Prophecy Girl; Season 2: School Hard / Halloween / Lie to Me / Passion / Becoming - Part 1 & 2; Season 3: Anne / Lovers Walk / The Wish / The Zeppo / Doppelgangland / The Prom / Graduation Day - Part 1 & 2; Season 4: The Harsh Light of Day / Hush / Restless; Season 5: Fool for Love / Checkpoint; Season 6: Once More, with Feeling / Normal Again / Seeing Red; Season 7: Same Time, Same Place / Lies My Parents Told Me / Dirty Girls / Chosen. - - - - - Oblíbené postavy: [1.] Alexander "Alex" Harris (Xander); [2.] Spike alias William the Bloody; [3.] Rupert Giles aka Ripper; [4.] Willow Rosenberg. - - - - - Další oblíbené postavy: ředitel Snyder, starosta Richard Wilkins III, Caleb, Anya, Oz, Andrew, Jonathan, Larry.

Kultovní animovaný snímek, složený z několika comicsových povídek, obsahujících všechny tři základní kameny fantastického žánru - tedy jmenovitě SF, fantasy a horror. To vše v prvotřídní kvalitě, a od různých kreslířů. Hudbu (dělanou většinou speciálně pro tento snímek) dodali významní představitelé hard rocku a heavy metalu té doby (Blue Öyster Cult, Cheap Trick, Black Sabbath, Nazareth, Sammy Hagar, Grand Funk Railroad, Trust, Journey) společně s několika zástupci ostatních proudů populární hudby (novovlní úleťáci Devo či bývalá členka Fleetwood Mac, a později zbožňovaná pop rocková ikona, Stevie Nicks). Největší slabinou snímku je paradoxně právě přísný důraz na jeho comicsové vyznění. Pořád jsou to totiž spíš rozpohybované kreslené obrázky z bombastického fantasy magazínu, než působivý samostatný film. I tak jde o jeden z nejzajímavějších projektů popkulturní historie, jehož zhlédnutí by mělo být povinností zejména pro tři druhy diváků : fanoušky comicsu, fantastiky, a klasického rocku.

Wes Craven je tak trochu packal, ale nutno uznat, že občas má výborné nápady. V každém z uplynulých desetiletí měl alespoň jednu světlou chvilku, kdy se mu podařilo výrazně zaujmout vskutku široký okruh publika. V 90. letech to byl Vřískot, v 80's Noční můry z Elm Street, a v 70tých právě Hory mají oči. Ty disponují výborným námětem, což ostatně potvrdil i úspěšný Ajův remake, v němž bylo znovu dobře zúročeno hned několik silných scén. Např. působivé přepadení karavanu je v obou zpracováních takřka totožné (a v žádném z nich nechybí papoušek :-). Hory byly jedním z největších horrorových kasaštyků amerických kin druhé poloviny 70.let, a lebkoun Michael Berryman se stal díky nim nadlouho velice populárním maskotem. (Zvláště mezi rockery se Berryman těší dodnes mimořádné oblibě: Mötley Crüe ho prostě nemohli nemít ve videoklipu Smokin' In The Boys Room, a shock-rockový šílenec Rob Zombie zase ve svém filmu Devil's Rejects.) Na Horách, co mají oči, jsou pěkně vidět Cravenovy hlavní neduhy i klady: Ochotnická topornost a diletanství, které je současně přebíjeno obrovským nadšením pro věc, a nesmírnou odvahou vyhýbat se zaběhaným postupům, u podobných snímků běžným. Nejlepší filmy Wese Cravena totiž disponují jedním velkým kladem: Uměním nepředvídatelnosti. Jak ve Vřískotu, tak v Nočních můrách, ani tady nikdy dopředu nevíte, co vás v následujících chvílích čeká, a jakými podivnými zákruty se bude příběh ubírat. Víte, že něco se dít určitě bude, to ano. Ale kdy, jak a co, kdo přežije, a kdo zemře, to vskutku nelze spolehlivě předpovídat. Jsou horrory které nestárnou. Cravenovy Hills Have Eyes k nim bohužel nepatří. Jak ale ukázal úspěch Wrong Turn (jedné z novějších variací stejného tématu), příčina tohoto zestárnutí určitě nespočívá v samotném námětu. Ajova nová (mnohem bombastičtější) verze zase dokazuje, že problém není ani ve scénáři. Problémem je určitá levnost podání filmu, a jeho nechtěné diletanství. Tyto mouchy však rozhodně nevadily tisícovkám spokojených diváků, které v 70. letech udělaly z tohoto snímku hit, jenž se stal kultem. Jak už bylo řečeno, geniální diletant Wes Craven později ještě několikrát prokázal, že úspěch Hor nebyl náhoda, a že dobré (i když ne úplně originální) nápady obvykle dojdou ocenění. A to přesto, že jejich zpracování může být všelijakých (klidně i pochybných) kvalit.

Když jsem Donnieho viděl poprvé, na chvíli jsem podlehl dojmu, že ten film se v osmdesátých letech nejen odehrává, ale že byl tehdy i natočen! Dokonce jsem to musel pauznout, a podívat se na csfd, abych zjistil pravdu... Pak už jsem mohl zas dělat chytrého. :-) (Popravdě, tipoval jsem to tak na začátek 90. let.) V každém případě jde o perfektní, emocemi nabitý snímek, na kterém se mi líbí spousta věcí: Pasáže natočené jako videoklipy, skvěle vybraná dobová muzika (Tears For Fears, Echo and the Bunnymen, Duran Duran a další), skryté či naprosto otevřené odkazy na tehdejší literární a filmové horrory (Kingovo To, Raimiho Evil Dead), mysteriozní i romantická linie příběhu, Donnieho rodina, kterou si člověk prostě zamiluje (oblíbil jsem si zejména otce a sestru), sympatická Drew Barrymore (jedna z těch, díky nimž film vůbec vznikl), nezvyklá, ale parádní role Patricka Swayzeho, tancující třpytivá děvčátka, Halloween, politické debaty u rodinné večeře (Dukakis nebo Bush?), vtip i sentiment... Je toho opravdu hodně. Jen se stále držím původní verze, a té novější se vyhýbám. Bojím se, aby v ní Donnie Darko nebyl moc doslovný, a neztratil tak na své nevšední tajemnosti. [Edit po letech: Vyvarujte se director's cutu! Je to "Donnie Darko pro blbé". Oproti famózní kinoverzi tak za tři hvězdičky.]

To, co zpočátku vypadá jako inteligentní konverzační komedie, zvrhne se po čase v poněkud trapnou záležitost, která v podstatě nestojí za dodívání. Přesto musím ocenit s dějem nijak nesouvisející fórek o chlapíkovi, který kdysi skoupil práva na figurky Teens (chlapecké kapely, kolem které se na počátku 80.let strhla krátkodobá, ale urputná mánie), a už přes 20 let čeká na jejich comeback, aby se stal milionářem.

Poměrně zajímavý, experimentálně laděný snímek, při němž jsem si vzpomněl na SF knihu Waltera Tevise, která tento příběh inspirovala, a která ve mě zanechala přece jen o něco lepší, ne tak melancholický dojem.

Šel jsem takhle v raných 90. letech do kina, a čekal fajn film ze života příznivců rockové muziky. Dočkal jsem se zoufalého pohledu na partu uvědomělých čajíčkářů, věčně zaneprázdněných budováním kariéry a plkáním o zodpovědnosti. (Vzpomínám si, že jeden "rocker" tam měl najednou asi tři zaměstnání, a byl spokojený.) Už v 80. letech nebyli mladí moc na nějakou rebelii, ale aspoň se uměli bavit. V 90. letech jim nešla už ani ta zábava. Ono se zas není čemu divit, když jim k tomu vyhrával grunge.