martin5514

Uf, uf, uf, dnes jsem si to pustil podruhé, pro jistotu. Musím přiznat, že to má své kouzlo. Je to celek a nemá smysl se tříštit na detailech. Buď to tak, jak to je, přijmete a budete se bavit nebo nechte být. Lehce se hodnotí velmi dobré a velmi špatné filmy, ale tohle je podívaná, prostě performance v tom pravém slova smyslu. Geniální? Možná. Vzrušující? Pro někoho. Ale každopádně je tam dobrá muzika, která má drajv. Už po druhém zhlédnutí se vám zaryje pod kůži. A já si to druhé zhlédnutí dopřál. A kde to promítat? Určitě ne po nedělním rodinném obědu tří generací. Ale udělejte zvrhlou párty a tohle z ní udělá večírek roku. P.S.: Už vím, proč tento muzikál stojí mimo zájem pražských umělců a proč ještě nebyl předveden hned vedle Jesus Christ Superstar, Hamleta a Krysaře. Ale představa, jak Hůlka, Kolář, Landa či Ledecký tančí v podvazcích na jehlách, je pro mě neodolatelně lákavá a fascinující. Nicméně nejsem si jist, že by naši umělci měli ten nadhled, který tak brilantně předvedl Tim Curry…..ale alternaci s Landou bych si ujít stoprocentně nenechal.

Ach bože, viděl jsem Avatar! Tímto výkřikem bych mohl začít. Mám zažitý odpor vůči filmovým hitům, který prostě „musím“ vidět (to tvrdí druhořadí regionální rozhlasoví spíkři, když vyhlašují nějakou další dementní soutěž o lupeny na ten kasovní trhák). Snímek se ke mně dostal vlastně náhodou a tak jsem neodolal a promítl si ho. Na projekci na své nové LCD televizi jsem přizval i svou sedmiletou dceru. Začátek vás hned hodí do dějově rozjetého vlaku, kde si souvislosti musíte v hlavě poskládat sami. Hned na sebe napráskám, že jsem si začátek pustil dvakrát za sebou, abych se ujistil, že jsem pochopil zápletku. Nemám totiž rád, když mi uniká logika filmu a tady to docela dost hrozilo. Od první modré příšery, jak pojmenovala Avatary má dcera, jsem mentální rovinu filmu pravděpodobně pochopil. Karty byly rozdány. Záporák s ježkem a vozíčkář jako klaďas – brilantní schémata, těm nešlo nic vytknout. Po půlhodině se mi dcera přesunula z gauče na klín a začala se bát. Potvory s ocasem museli v její hlavičce udělat pěkný zmatek. Na zbytek filmu jsem byl už sám. Pak už to byl takovej „Nekonečnej příběh“. Pamatujete? Chlapec na létajícím psu (tuším Falco se ten chundeláč jmenoval). Na to jsem si hned vzpomněl, jakmile náš „Modrák“ začal excelentně létat střemhlav nahoru a dolů. Shrnuto a podtrženo: Podívaná pěkná. Technoid ve mně s povděkem kvituje zajímavou a promyšlenou zápletku s přenosem mysli (duše?), drsné silné stroje a velmi realistické pseudoexteriéry, nicméně mé humanistické já našlo ve filmu nemalou mezírku: Viděl jsem ho (myšleno ten film) asi před čtyřmi dny a popravdě, žádnou duševní jizvičku, ať kladnou či zápornou, v mém mozku nezanechal. Brzy zapomenu.

V úvodu bych chtěl říci, že mé vysoké hodnocení vyplývá z radosti nad relativně dobrou sci-fi podívanou. Ano, přiznávám, mám pro sci-fi slabost. A pokud je navíc spojená s humorem, tak chrochtám blahem, což není případ Hvězdné brány, ale Červenýho trpaslíka, kterého považuju za vrchol, který v jedinečné symbióze propojil svěží humor se sci-fi podívanou. Ale dost. Tohle je recenze o Hvězdné bráně. A ta nemá za úkol prvoplánově bavit, tedy ve smyslu humorných dialogů či skečů, i když kolega recenzent Sbinda u sledování jednoho nebo dvou dílů řval hystericky smíchy a plácal se do kolen, ale chce bavit osvětově a potrápit fantazijní představy. Seriál jsem sledoval víc než rok, denně jeden díl, jako večerníček na dobrou noc. Oceňuji především dobře zpracovanou nosnou myšlenku, minimální prostor pro romantická klišovitá témata, kde by hlavní hrdina kvůli dívce svých snů vyváděl nějaké triviality a částečnou absenci patriotismu (pokud to lze o americkém seriálu říci, navíc, když v něm hraje profláknutý Richard Dean Anderson; toho MacGyvera mu už nikdo neodpáře). Suma sumárum, při sledování všech sérií jsem zaznamenal jen několik vyloženě špatných momentů, kdy jsem se za tvůrce začervenal. Na celém zpracování hnidopich najde plno otazníků. Na drtivé většině planet mluví všichni plynně anglicky, znají poslední americký slang a dokáží ocenit dobrý vtip MacGyvera. Všechny planety mají stejnou gravitaci jako Země, procento kyslíku v atmosféře takřka vždy odpovídá Zemi a většina planet vypadá jako Kanada :)…což nelze tvůrcům zazlívat, byl by hřích to nevyužít. A tak tým SG-1 vyráží roztomile v šortkách a tričku vstříc novým dobrodružstvím. Malinko ironizuju a přeháním, jistě by se našlo plno dalších prkotin. Ale proč je hledat? Pokud vás seriál baví, není co řešit. Vychutnejte si ho. V science-fiction jde o jedinečný počin.

Asi budu srovnávat nesrovnatelné, nicméně jsme fanda sitkomů (britkomů) Červený trpaslík; Jistě, pane premiére; Haló, haló; Kancl apod. a když se dopustím srovnání těchto perel s tímto seriálkem, tak sorry fandové, mně to přijde jako béčko. Pravda, dopřál jsem si jen dva díly, ale i tak se nemohu ubránit dojmu, že dokola opakující se imbecilitě, kterou někteří z hlavních hrdinů oplývají měrou vrchovatou, se dá poprvé smát, podruhé usmívat a potřetí to začne nudit. Chybí mi „drajv“, něco, co by mohlo překvapit. Připouštím, že mi mohlo něco geniálního ujít mezi řádky, ale obávám se že ne :) ======= Re-hodnocení (30.10. 2011): Zvyšuju o jeden a půl hvězdy :) Tuhle jsem viděl dva díly a bavil jsem se, tak proč to nedat najevo :)

To co mi, v první půlce osmdesátých let, když jsem tento povídkový film poprvé viděl na obrazovkách komunistické ČT (a před tím hltal na kino plakátech - byl totiž nepřístupný do 18), připadalo vtipné a hlavně sexy (prakticky porno) mi dnes po necelých třiceti letech přijde mírně úsměvné, hodně retro a roztomile eroticky neohrabané. Mně bylo tenkrát dvanáct a první povídku jsem si vryl do paměti. Ona scéna s odhalenými ňadry formovala mé pubertální erotické představy a přiznám se, i dnes jsem se na ni těšil :). A sex s taxíkem, jako vstupní brána do světa nevídaných sexuálních úchylek zhýralého kapitalismu (v závěru třetí povídky) také nelze zapomenout. Z důvodů sentimentu dávám tři hvězdy, ale vím, že přeháním. Z filmařského hlediska jde o grotesku. Tedy grotesku barevnou a ozvučenou a typicky italskou.

Po delší době jsem si dal v TV opět tento filmeček, podruhé a asi naposledy. Ani jsem ho nedokoukal a zhruba v polovině jsem ho vypnul. Čímpak to asi bylo? Když jsem byl teenager, s chutí jsem hltal krváky a cíleně vyhledával dílka, která nešetřila akčností a snad i brutalitou, ale před těmi cca 20 lety ona „brutalita“, pokud se o „brutalitě“ dá takto mluvit :), měla nějaký smysl (myšleno v zápletce filmu) a nebyla tak plytká, jako v tomto dílku. Hodně záleží na úhlu pohledu. Jistě, lze celý film brát jako parodii, ale na parodii je málo parodický a tudíž chybí vtip, nadhled, sarkasmus. Nějak jsem se těchto filmů přesytil a už jimi nechci ztrácet čas. V mém čistě subjektivním pohledu 25% za temnou stylovost :)

To není film, to je estráda. Má to nespornou výhodu: Ať přijdete k obrazovce v jakékoliv minutě filmu, vždycky se dějově chytnete a o nic nepřijdete. Ideální, jako relativně vtipná vložka nějakého mírně zvrhlého večírku, kde by tento film mohl běžet ve smyčce a jako periferní obraz (něco jako klipy MTV ve fitness studiích) :). Dáte si se sklenkou svých pět minut, zasmějete se (více či méně) a odcházíte na bar sbalit tu peroxidovou blondýnu, se kterou film náruživě zkritizujete či vyzvednete do nebe (dle blond indexu oné dívky). Nechci ze sebe dělat artového kritika, který Kameňák hází na smetiště filmového průmyslu a který si libuje jen v silných snímcích Federica Felliniho. Své diváky najde. Já osobně jsem si několik minut řádně vychutnal v odpočívárně mezi první a druhou saunou, a tam svůj účel stoprocentně splnil. Zasloužených 20%.

Prakticky totální absence akce (v dobrém slova smyslu; ach, to pohladí po duši) a velmi rozvláčný až relaxační přístup k řešení zločinů pražskou policii, je v nádherném kontrastu s tím, co je dnes, celosvětově v kriminálním žánru, k vidění (čest výjimkám). To není kritika, to je chvála. Žádný naturalistický záběr na useknutou hlavu, končetinu či mozek na zdi a přeci je to sledovatelný, ba co víc, je to vyhledávaný klenot české kinematografie. I po tolika letech dává lekci dnešním tvůrcům, jak lze natočit poutavou věc bez všech těch technických serepetiček. 85%.