jane1106

Zručně natočená, zábavná podívaná, která se vcelku obešla bez kýče, i přesto, že téma k tomu vyloženě svádí. Herecké výkony ústřední dvojice a svižné tempo jsou největšími devizami snímku. Po zhlédnutí jsem cítila spokojenost z dobře odvedeného řemesla, ale zároveň nenašla nic, co by mě do té míry nadchlo, abych v euforii udělila plný počet.

Zpočátku poněkud "bezvětrné" tempo nabere na obrátkách jakmile Nicole Kidman přestane být hadrovou panenkou a začne konat. Jinak na působivé, tísnivě izolované atmosféře má lví podíl Revellova geniální sugestivní hudba, která místy nabírá až hororových rozměrů. Pro Billyho Zanea určitě jedno z nejsvětlejších míst jeho filmografie.

Elegantní špionážní minihra kombinující bondovskou uhlazenost vizuálního stylu a kontaktní umění boje Giny Carano. Akční scény působí i přes nepříliš naturalistické podání realisticky a zároveň vytvářejí dojem smyslného tance (díky četným střihům, změnám úhlů i vzdálenosti kamery). Souboj s Fassbenderem tak chvílemi vypadá spíše jako milenecká předehra než bitva o život. Jistou sterilitu podtrhuje i elegantní hudba a mezititulky jako z umělecké galerie. Příběh ale nijak nevybočuje z průměru a není ani nijak režijně ozvláštněn, takže 90 minut je, řekla bych, přímo úměrná stopáž, aby se na to dalo koukat.

Dobrá zpráva je, že Bloom se jako herec zlepšil. Špatná zpráva je, že s tím počkal zrovna do filmu s nedotaženým scénářem. Jakkoli je námět zajímavý, autoři bohužel dostatečně nezvládli hlavní postavu, jejíž pohnutky občas nejsou úplně jasné - chvilku působí jako člověk, co trochu zblbnul z náhlého vzplanutí, pak zase jako psychopat, jehož epizodka s pacientkou byla jen spouštěcím mechanismem k řadě budoucích zločinů. Další charaktery nedopadly o mnoho lépe. Nemocnice je plná nesympatických zaměstnanců, sestřičky Bloomova doktora takřka šikanují, zdravotník (nebo jak se vlastně nazývá mužská sestra?) chce neustále souložit s pacientkami a ostatní lékaři ho buďto ignorují nebo si udržují chladný profesionální odstup. Paradoxem je, že prostředí se začne měnit k lepšímu až v momentě, kdy se do té doby bezúhonný hrdina zpronevěří veškeré morálce...

Nebavila jsem se tolik jako u Hot Shots, i tak ale patří série Střel k tomu nejryzejšímu fondu filmové parodie. Priscilla Presley je celkem fajn "Drebin girl"::) ,,Hezkej bobr."

Zajímavě, opět trochu poetičtěji pojatý Poirot, kde se s příběhem seznamujeme v retrospektivách pěti zúčastněných. Jejich vzpomínky propojuje a romantizuje klavír v Satieho Gnosienne n°1. Atraktivní je tentokrát i obsazení známými britskými herci.

Televizní "Poiroti" ode mě většinou dostávají zhruba 80%, protože se v podstatě vždy jedná o poctivý, dobře napsaný i zahraný film s geniálním Suchetem v hlavní roli. Čas od času ale narazím na jeden, který má ještě něco navíc. V případě Posledního víkendu je to určitý emotivní přesah, který na mě zapůsobil - slepá láska manželky a racionální láska milenky k jednomu fešnýmu chlapovi, kterému se slabost pro něžné pohlaví stala osudnou. Děj se navíc odehrává v poetické podzimní přírodě, což je přesně můj šálek. Jen ta Sarah Miles byla na facky.

Pro mě nečekané zklamání. Sérii nijak výrazněji nesleduju (trojka mě zatím minula úplně), ale po vesměs kladných hodnoceních jsem čekala víc. Opulentní vizuál a nápadité technické hříčky (projekční plátno, rukavice) shazuje nevyrovnané tempo a místy se výrazně vkrádající nuda. Některé akční scény jsou tak uměle natahované, až běda, viz závěrečná bitka o ovládací kufřík, který téměř žije vlastním životem a když ho Hunt ani na x-tý pokus nedokáže zachytit, začíná zívačka. Bird dost možná občas zapomněl, že netočí hravý animák a ne všechno se chová, jako rozpustilá zvířátka. Záporák Michaela Nyqvista mohl být výraznější a zápletka celkově už by se mohla odebrat na méně zoranou půdu než "hrozba jaderné války s Ruskem". O příběh jsem ztratila zájem zhruba po první půlhodině a poslední půlhodinu už jsem nervózně poposedávala na židli. Nenadchl mě ani tým agentů - Cruise je už tak nějak odosobněný, Pegg opět hraje srandovního sidekicka, Jeremy Renner je tentokrát neslaný nemastný a Paula Patton úchvatná krasavice - nic víc, nic míň. Jinak, prostřihávání mezi exteriéry Kremlu, Pražského hradu a interiéry Bubenečské čističky jsou pro pražského diváka poměrně rušivým elementem. Abramsovi dám zpětně šanci, ale do budoucna bych se už nebránila Huntově odejití do agentského důchodu.

Mohla to být další rutinní romantická komedie s možná trochu nevšedním námětem, to by ale do režisérského křesla nesměl usednout Lasse Hallström, který zkrátka a dobře asi špatně, ba ani průměrně točit neumí. Lososi se tak proměnili v snad vůbec nejmilejší, nejpříjemnější divácký zážitek poslední doby, pro nějž snad nejlépe platí charakteristika "vkusný". Hallström nezachází v žádné ze složek do křečovitých extrémů. Ústřední duo jsou sympatické, normální postavy, které netrpí na trapasy, poruchy osobnosti nebo nějaké podobné "defekty", kterými se občas tvůrci snaží vynutit divákovu přízeň. Romantický vztah není násilně nastavený na původní nesnášenlivost nebo antipatie, ale přirozeně vyplývá ze situace, atmosféry a společných zážitků dvojice. Překážky v žánrovém naplnění příběhu nejsou extrémně vyhrocené a pouze se přirozeně vyvinou pozitivním směrem. I nepatrný závan kýče (losos vyskakující nad hladinu) pak lze s klidem odpustit a uznat, že to v rozumné dávce k filmům podobného druhu prostě patří. Nadneseným zpestřením je pak komická linka Kristin Scott Thomas. BTW postava jemenského šejka je možná až programově kladná, nicméně po všech těch teroristech a společenských vyděděncích si blízký východ jeden reprezentativní filmový charakter v západní produkci prostě zaslouží.:)

Jeden z těch pocitových filmů, na který musí být nálada a ochota nechat se jen tak vézt na vlně imprese a moc nepřemýšlet nad obsahem. Penn je rozkročený kdesi mezi parodií a přehráváním, ale při celkovém mírně excentrickém vyznění snímku to vůbec nevadí. Výborný soundtrack.