Davej

Jde spíš o hraný dokument než skutečný hraný film. Co se týče faktů, celé věty jsou přímo opsány z poválečných výslechů lidí, kteří tyto události zažili- to ale rozhodně není výtka! Po této stránce totiž filmu není moc co vytknout a mohl by být třeba promítán během hodin dějepisu na základních a středních školách. Slabší už je se schopností vzbudit u diváka nějakou pocitovou odezvu. Myslím, že spousta diváků připravených na kontroverzní dílo, jak je v médiích film neustále nálepkován, se proto u něj bude nudit, ztratí brzy pozornost a nenačerpá tak velice zajímavé informace. Takže z pohledu filmového diváka dávám tři hvězdy a z pohledu zájemce o historii jednu přihazuji.

Více takových seriálů na úkor jiho-,severoamerických, britských, německých a dalších cizích telenovel. Odhlédnu nyní od toho, že se v tomto případě asi jedná o dílko kvalitativně srovnatelné s konkurenty z jiných zemí. Jde o průlom na naší televizní scéně. Prní nekonečný seriál. Tvůrci a televize Prima si za svou odvahu zaslouží pochvalu. Jejich záměr získat si pro tuto soap operu určitý okruh diváků se vrchovatě vydařil a RP patří k vůbec nejsledovanějším pořadům Primy a udržují si své přiznivce dlouhodobě. Díky této slátanině se mohou někteří čeští herci a příslušníci dalších televizních a filmových profesí oprostit od existenčních starostí a věnovat se svému řemeslu. Je možné namítnout, že se v naprosté většině nejedná o špičky ve svém oboru. To nehodlám vyvracet. Tato telenovela však zároveň umožňuje mladým, neznámým hercům, aby se pravidelně objevovali před kamerou, dává jim tak šanci nastartovat svou kariéru a získat jisté profesní návyky (tím nemyslím přehrávání). To lze analogicky stáhnout i na ostatní členy štábu. Soap opery tak mají možnost stát se v našich podmínkách jakýmsi tréninkovým centrem a líhní talentů. To zda k tomu dojde, závisí samozřejmě na těch, jejichž úkolem bude volit, zda pro práci na nich radši nevybrat již prověřené (nebo provařené?). Přehlížena by neměla být ani skutečnost, že tyto nekonečné seriály mohou být odrazovým můstkem i k mnohem hodnotnějším projektům. Vedle reklam totiž právě ony dávají příležitost výdělku, která není na naší televizní a filmové scéně v současné době příliš velká. Telenovely se prostě na obrazovkách televizorů v ČR již usadily a pokud je chce zdejší publikum sledovat, ať jsou české. Jestli se díky nim u nás objeví nové herecké, režisérské, scénáristické či jiné talenty nebo vznikne jediný kvalitní film, nebudou zbytečné a já za ně budu vděčný, i když je asi nebudu sledovat.

Tento seriál výrazně poznamenal má předškolní léta. Jímavá melodie a depresivní okamžiky mě přikovávaly k obrazovce. S igráčky jsem si posléze přehrával masové scény následující po smrti jednoho ze saniťáků nebo při pádu letadla. Dodnes oceňuji atmosféru Sanitky. Jedná se o jeden z nejlepších profesních seriálů u nás (porovnejte jej například s tak vyzdvihovanou Redakcí). Zde zmiňovaných prorežimních prvků jsem si doposud- pominu-li tehdy běžné úlitby aparátčnickým bohům- nevšiml a i scéna s Kostkou je ztvárněna poměrně uvěřitelně. Scénárista Hubač si tímto seriálem vysloužil můj dlouhodobý a průběžně potvrzovaný respekt.

Nevěřte titulkům! Ve skutečnosti je to film Petra Zelenky, ve kterém hraje tento režisér společně s Johnem Malkovichem hlavní roli a je konečně sám sebou. Aneb jak nechat plavat všechna klišé. Diváci mohou zůstat a uvidí jeden z nejzájímavějších filmů od roku 1895.

Paradoxní dílko, ve kterém Američani používají anglický humor, aby si udělali legraci z britské komerce. Seznam nadmíru povedených vtipů bych mohl opsat od Radka. A že se hudba zdá některým nekvalitní? Osobně s tím nesouhlasím, ale všimněte si názvu kapely. Rafelson a Nicholson moc dobře věděli, co dělají.

Zajímavý dokument, který mi přinesl spoustu nových informací o jednom z mých oblíbených holywoodských období. Ale forma zde pokulhávala za obsahem. Režisér se mohl pokusit trochu inovovat a třeba tak svým způsobem navázat na popisované snímky. Možná by také neškodila ještě delší stopáž, skvělých děl vzniklo v 60. a 70. letech v USA opravdu mnoho. Proč jsme se třeba vůbec nic nedozvěděli o spolupráci Bogdanoviche s Orsonem Wellesem?

Hodně jsem si od filmu sliboval... Na větší komentář si v této chvíli netroufám, ale něco přeci jen na "obhajobu" tak "záporného" hodnocení napsat musím. Dokázal jsem film dodívat až napodruhé. Nejdříve mi vadilo střídání období, v nichž se film odehrává a také, což je poněkud absurdní, vzhledem k tomu, že jde o Leoneho vysněné dílo, občas až televizní zpraxování. Opravdu nechápu, zda jsem se špatně díval nebo mám jen bujnou fantazii, ale pouliční scény ve mně opravdu evokovaly pocit návštěvy filmového ateliéru. Tomu napomáhala i dodávaná mlha, díky níž jsem si chvílemi připadal jako na rockovém koncertu. Po pomalém rozjezdu se film konečně solidně rozběhl a já jsem čekal, že teď už bude všechno v pořádku. Ovšem to jsem nepočítal s tím neuvěřitelným koncem, který je tak nerealistický, že mi zážitek z celého filmu zkazil. Také mi chyběla nějaká jednotící myšlenka. Důvod proč byl film natočen. Měl pobavit nebo jím autor něco řešil? Nevím, na obou polích však v mých očích neuspěl. Výhrady bych měl i Morriconeho hudbě, která je tentokrát až příliš kolovrátkovitá a nepřináší žádné zajímavé momenty. Navíc jeden z hlavních motivů až nápadně připomíná melodii písně Nature boy, která se objevila například ve filmu Moulin Rouge ale rozhodně není až z devadesátých let- vznikla v roce 1948. Snad je to variace na ni. Na mě však zde působila spíše rušivě právě proto, že uvedenou píseň mám celkem rád a to co k ní dodal EM mě již tak nezaujalo Celkový pocit z takto rozplizlého filmu je tedy nakonec nemastný neslaný. Leoneho mistrovským dílem v mých očích nadále a bezkonkurenčně zůstává Tenkrát na západě.

Nedá se říct, že by mě Kameňák 2 přijemně překvapil. Rozhodně to však není tak špatný film, jak by se ze zdejších hodnocení mohlo zdát. Postrádá sice cokoliv, co by se dalo s vážnou tváří nazvat příběhem a během 100 minut jeho trvání jsem se, přestože se jedná o komedii, usmál jen asi dvakrát, není však tak nechutný a trapasoidní jako pozdní snímky Soukupa či Olmera, ani usmolený jako mnohé jiné a občas i chválené filmy. Dokonce i poměrně rychle ubíhá. Další pozitiva se mi hledají těžko. I když jedno bych vlastně měl a nemalé. Mých devět spoludiváků (a to jsme seděli v obývacím pokoji ne v kinosále!) se při jeho sledování dobře BAVILO. Komentovali gagy, upozorňovali na nadcházející vtipné situace, sestavovali žebříček nejlepších momentů a po skončení se cítili příjemně. Není snad spokojený divák jedním z hlavních cílů filmu obecně? Ano, ostatní poslání hrané kinematografie Kameňáky nenaplňují. Ale to dělají vlastně jen málokteré snímky a ty jsou pak navždy kritiky vynášeny do celuloidových nebes. Filmových gurmánů také je, soudruzi přiznejme si to, v poměru k celkové populaci, jen malá hrst, a ostatní po takových veledílech ani příliš neprahnou. Právě téhle většině vychází Troška vstříc. Se svým filmem měl jen dvě ambice- laskavý čtenář ať si je doplni sám, jistě mu to nebude činit potíže- a ty se mu podařilo naplnit vrchovatě. Není proto divu, že nechápe lamentace filmových žurnalistů a tu s úsměvem, jindy zase podrážděně se nad nimi pozastavuje . Ze svého úhlu pohledu na to má nepochybně právo.

Přese všechny plusy je to jen film. Vidíte, jak se před vámi mění člen NSDAP a později ochránce stovek Židů Oskar Schindler. Jste na večírcích s krakovskou nacistickou smetánkou, zjišťujete, že v bezpečí není vůbec nikdo a život často visí ne na vlásku, ale na schopnosti rychle zareagovat a vtipně překroutit fakta. Před vašima očima se odehrává každodenní loterie, při které je jedinou odměnou pro vítěze pokračování v nuzné existenci a ti, kteří při losování neměli štěstí jsou z rozmaru stříleni do hlavy. Uvědomujete si, jaké odvahy je třeba jen pro to, aby člověk ulehčil druhému cestu na smrt, natož aby jej, i když k tomu má prostředky, zachránil. Opět se přesvědčujete, že i ti největší vrahové jsou často jen citliví lidé, kteří si nedokážou sami se sebou poradit. Máte prostě pocit že před vámi probíhá skutečný život. Je to ale JEN film a vy za to můžete být rádi. Takhle totiž máte možnost si jej přes tři hodiny užívat. Pokud by to byla realita, mohli byste počítat v nejlepším případě leda tak s léty koncentrovaného utrpení a strachu.

Myslím, že neřeknu nic nového, když vyslovím názor, že film ze do paměti diváka zapíše hlavně uchvacující první polovinou. To je podle mého u Kubricka docela neobvyklé, většinou tomu bývá naopak. Pomalu se rozjíždí. Druhá polovina filmu není špatná, to rozhodně ne. Ale možná mohla být trochu delší, aby ještě režisér ještě více zdůraznil svou myšlenku. Možná mohla být více ukázaná vojenská akce- on by to SK nějak zvládnul, aby udržel myšlenku:)Takhle je výsledek trochu nehomogenní.