Recenze (4 861)
Burák a Bludička (2006)
Ve tmě vypadá všechno tak nějak jinak. Představivost, a nejen ta lidská, pak dostává možnost pracovat na plné obrátky. Nechci být škodolibá, ale zasloužil si to. Oni mu jen oplatili stejnou mincí.
Dobrý den, paní Campbellová! (1968)
Nakonec byl každý z mužů rád, že je alespoň třetinovým otcem dcery. Český dabing je hodně povedený, ještě štěstí, že někoho to nenapadlo předobovat.
Temná legenda (1998)
Jen průměrná vyvražďovačka, která se veze na vlně tolik populárního Vřískotu. Jak již bylo několikrát řečeno, Vřískot byl první a hlavně originální. Tohle je jen odvar.
Indiana Jones a Chrám zkázy (1984)
Vždycky čekám na jízdu v důlním vozíku. Na tu se těším jako malé dítě, když mu řeknete, že si uděláte výlet do hračkářství a že si tam bude moct vybrat nějakou hračku.
Manželé z roku II (1971)
To byl návrat do Francie ve velkém stylu a co toho stihnul. Belmondo opět využil svého kaskadérského umění. Skok z lodi do moře považuji za to nejmenší nebo možná nejlehčí. Sjezd ze střechy po břiše vypadal hodně nebezpečně. Manželé z roku II. jsou velmi svižnou komedií, od začátku do konce se pořád něco děje, takže jsem si ani na malou chvilku neoddechla. Všechno k dokonalosti doladil hudební doprovod.Ten považuji za hodně povedený. Když Marlene Jobertová promluvila hlasem Libuše Švormové, tak mi v hlavě automaticky naskočila Angelika a já měla na malý moment problém přiřadit si hlas k postavě Charlotty, protože jsem pořád čekala, že odněkud vyskočí Payrac. Tak tomu se opravdu říká deformace.
Casper a strašidelné Vánoce (2000)
Určeno vyloženě pro malé děti. Já mám Caspera mnohem radši v jiné podobě.
Zářijové noci (1957)
Asi jsem byla hodně naivní,když jsem si myslela, že v naší armádě nebyla tak znatelná propast mezi důstojníky a obyčejnými vojáky. Právě mezi těmi to dvěma mlýnskými kameny se ocitl důstojník Stanislav Remunda.
Kinta (2008)
Doprovodnou hudbu už jsem někde slyšela. Působila dojmem, že se sem vůbec nehodí. Hodně to přeháněli s krví. Není tu absolutně nic, co by mě přesvědčilo o tom, že mám hodnotit jinak.
Klub rváčů (1999)
Nikdy jsem si nemyslela, že o nějakém filmu řeknu nahlas, že ho chci vidět znovu, ale je to tak. Tenhle film chci vidět znovu. Navíc jsem po celou dobu měla divný pocit, že mě pan Fincher tahá nějakým způsobem za nohu.
Dobrodruzi z velkoměsta (1991)
Vyskočit ze zajetého stereotypu se prostě musí.