blackrain

Přiznám se, že pohřeb geniálního detektiva se mnou velmi otřásl. Pořád jsem si říkala, že to přece nemůže být pravda, že za tím samozřejmě musí něco být. Proto jsem seděla u obrazovky jako přikovaná a hltala každičké slovo všech zúčastněných postav. Bála jsem se Hastingse, aby neudělal nějakou volovinu a nedostal se do maléru. Člověka v takovém stavu je lepší hlídat. Byl to slabší kriminální příběh, ale Hercule Poirot byl jako vždy geniální. Jen to vystoupení v divadle bylo až příliš teatrální, i když velkolepé.

V první chvíli jsem chtěla napsat, že jde o pekelnou blbost. Nebyla bych daleko od pravdy. Tahle pohádka mě po nedělním obědě uspávala jako ukolébavka. Kuře s bramborem a zeleninkou není žádné těžké jídlo. Ze sladkého spánku mě probrala až Vilam Cibulková s Mirkem Etzlerem. Sice byli až malinko za hranou snesitelnosti, ale byli tahouni pohádky. Jejich role je alespoň donutily něco hrát. Nějakou snahu ještě předvádí Bořivoj Navrátil s panem Štěpničkou. Zbytek se ale jenom veze. Přitom obsazení je více než slušné.

S legendárním černobílým tlustínkem do třetice všeho dobrého a zlého? No, jasně. S ním půjdu klidně i do pekla, protože peklo v ten okamžik zamrzne. Takového bláznivého medvěda, aby jeden vážně pohledal. Kung Fu Panda je moc dobrá obchodní značka a tvůrci z toho samozřejmě těží. Nemám proti tomu to nejmenší. Občas to působí jako bych viděla už stokrát viděné. To mě zamrzelo, ale pak mě to přešlo. Smála jsem se stejně jako caparti okolo mně. Mohlo to být i trošku originální. Nicméně, zjištění, že nejsem jediná panda na světě, bylo fajn oživení.

Nezvedená víla? A to jako kde? V této pohádce? Tak to ani omylem. Když už měla být nezvedená, tak měla provádět mnohem více vylomenin a lumpáren. Proměnit někoho v dýni nebo osla je zatraceně málo. Upravit člověčí povahu už je mnohem zajímavější. Jenom tady všechno vyznívá jaksi do ztracena, protože někdo čapnul potenciál za pačesy, řádně ho seškrtal a rychle vyhodil do koše. Škoda. Hezky obsazené herci, kteří umí hrát, ale neměli prostor a možnost. Námět byl slibný.

Bylo moc příjemné na obrazovce vidět herce, kteří se v telce každý den nevyskytují. Lenka Vlasáková hrála pěkně bláznivou ženskou, která chce za každou cenu zvládnout všechno. Se zástěrou jsem ještě po ulici nepobíhala. Z ordinace zubaře jsem odešla s galošemi na nohou a projela s nimi půl Prahy. Babička Jany Švandové neměla chybu. Dávala skutečné rady do života. Natočit dortovou bitvu zpomaleně považuju za dobrý nápad. Jen ti herci přivírali oči už napřed. Úvodní píseň Hany Hegerové se sem přesně hodila. Je to taková hollywoodská pohádka.

Řachanda -legrace, sranda, zábava doprovázená velkými salvami smíchu, toť citace jednoduchého internetového slovníku. Ovšem toto pohádka nesplňuje, i když podle názvu by člověk očekával podařenou lidovou zábavu. Nic takového tu nenajde, i kdyby prstíčkem hrabal. Taky jsem hrabala, až jsem si bříška prstů málem rozdrásala. Co musím pochvílit, to jsou masky lesních tvorů včetně jejich královny( pro Vilmu Cibulkovou mám slabost). Akorát se příliš nehodí do našich pohádkových končin. Trolové, zelené elfí Amazonky a motýlí víly. se tu nevyskytují. Fantazii a inspiraci se meze nekladou. Jen by se to mělo využívat s mírou. Ještě, že máme Trošku a Stracha.

Tim Burton je podivný režisér točící podivné filmy. Tenhle člověk překypuje zajímavými a chytlavými nápady, které mě baví víc a víc. Čím jsem starší, tím ho má radši. Všichni holt během života procházíme nějakým vývojem. S tím člověk nic nenadělá. Bez Burtona byl byl filmový svět jak si neúplný a o něco méně barevný. Takže jsem ráda, že ho máme. Dědeček hlavní postavy by se klidně hodil do nějakého hororu z viktroiánské Anglie. Eva Green se v postavě slečny Peregrinové pěkně vyžívala. Byla dokonalost sama. Potěšila mě přítomnost Judi Dench. Samuel L. Jackson mohl být větší záporák. Škoda, že první půlka filmu se odehrává v pomalejším rytmu, ale zbytek to v pohodě vynahradí. Nemám co vytknout.

Velmi pestré herecké obsazení, kterému samozřejmě kraluje Jiří Bartoška. Na něm je celý film postaven. Jakub Kohák mě překvapil svým poněkud netradičním zjevem. Na ulici bych ho přešla jako krajinu, pokud by neotevřel ústa a něco symslu plného neřekl. Byl tady totiž velmi inteligentní a ne jako ten televizní šašek. Co člověk to originál. Co vztah to originál. Nepoužívala bych nějakou šablonu. Nedá se ani paušalizovat. Nejsou náhodou na vině vždycky dva. Každý přece přispívá svým podílem a je jedno, jestli se veze nebo je ten vůdce. Čas ale mění nás i naše cíle. Tomu se nelze vyhnout. Tak to prostě je. Postupem času se měníme, tak jak by si partner přál a ztrácíme tak ze své jedinečnosti to, kvůli čemu se do nás náš milovaný protějšek zamiloval. Bohužel si to kolikrát ani neuvědomíme. Když pak si to někdo uvědomí, začne se stavět na zadní. To se stalo i v této rodině. Jaké si to v životě uděláme, takové to máme. Je to kruté, ale je to tak. Jako hlubinná sonda do jedné rozvětvené rodiny to nemělo chybu. Ale ty tři Grácie v podání Ivy Janžurové, Elišky Balzerové a Táni Vilhelmové začaly vytáčet i mně. Doma nic takového nechci. Normální a v pohodě byla manželka Pepíka (Kohák). Je moc dobře, že se nám Jiří Bartoška uzdravil a může filmy a seriály točit dál. Přeju mu vše dobré.

Sama ženská s děckem v baráku na samotě. To nevěstí nikdy nic dobrého. Netušila jsem, že něco takového se dá natočit i u nás.Tenhle příběh by krásně zapadl do americké produkce. Tam by se hodil jako ulitý. Jistě odtud nějaká ispirace přišla. Nevadí mi to. Beru to jako takové malé popostrčení. Atmosféra byla zvláštní a postupně houstla. Hudební doprovod stál za to. Škoda, že je film tak předvídatelný, přesto ale hodně zapůsobí a vleze divákovi pod kůži. Mně tam vlezl a byl tam dost dlouho. Musím říct, že jsem na naše filmové poměry více než spokojené. Překvapila mě Daniela Kolářová v roli plobláznivé ženy. Zjevit se mi takhle za zády, tak proběhnu zdí. Erben to samozřejmě není. Ani jsem nečekala, že by byl. Souhlasím s Malarkeyem, že si film divákovo oko zaslouží.

Bylo nebylo, kdesi v malebné středočeské vesničce se potkal nerudný morous s mladou paní učitelkou. Za jejich setkáním nebyla náhoda, nýbrž pan starosta. A tak ji musel nerudný chlap přijmout pod svou vlastní střechu. Jemu se to samozřejmě nelíbí a paní učitelce taky ne, kdo by chtěl spát na hřbitově v bývalé márnici. Jejich soužití s sebou přináší humorné i vážnější situace od začátku poctivě dávkované. Přesně podle starého pořekadla, že co se škádlívá, to se rádo mívá. O další vtipné scény se starají vesnické figurky, které nejsou vůbec bláznivé, ale milé a přívětivé. Jsou zahrané tak, že i ty nejmenší roličky si divák zapamatuje. Každý z nich sem prostě patří, i kdyby řekl jen jednu větičku a šel zase o dům dál. Ondřeji Vetchému podobné typy postav pěkně sednou a je v nich hodně sympatický. Dokonce se tu vysvlékne do půli těla a předvede svou muskulaturu, za kterou se rozhodně nemusí stydět , takže dámské osazenstvo si přijde na své jako jsem si přišla já. Fórečky jsou načasované tak akorát a přiměřené. I na hercích bylo vidět, že se při natáčení příjemně bavily a to se podařilo přenést i na diváky, jestli se to dá říct o novinářích a fotografech, kteří se zúčastnili novinářské projekce 11.10.2016 v kině Atlas stejně jako já a můj doprovod (maminka). Já jsem se smála nebo aleposň pousmívala od začátku do konce. Film je to příjemný, pohodový, svěží a jednoduchý. Není pořeba nad ničím dlouze přemýšlet. Se svou letně romantickou atmosférou se přesně hodí do těchto zakaboněných dnů. Užila jsem si ho. Tenhle typ komedie mi sednul jako ulitý. Zapadám do té škatulky, pro které je určen. A to, že se tady objevují věci, které jsem viděla už někde jinde, mi absolutně nevadilo. Považuje je za klasiku a s tou nemám žádný problém, když s ní někdo vyjde na světlo. Když to dobře funguje, tak nejsem vůbec proti. Přesto, že jsem byla účastnicí novinářské projekce, tak jsem si film užila a příjemně se i s doprovodem bavila. Odcházela jsem z kina příjemně naladěna a cítím se tak ještě pár dní po projekci. Takže za mně a můj doprovod tenhle film svůj účel splnil. Byl fajn.