Tosim

Pokud byla natočena tahle hrůza, za kterou stojí Menzel se Svěrákem, přemýšlím, jak otřesný musel být původní scénář od Měšťana a Ráže. Nevěrohodné, směšné, poetické záběry na staveniště přehrady fakt nefungovaly, navíc jich byla snad polovina. Teď si absolutně nevzpomenu na jiný film, který by zobrazoval vybájenější podobu normalizace. Nejcennější na tomhle snímku je to, vidět Aloise Liškutína, "vyjmenovávače" z komedie Na samotě u lesa, říct víc rozvitých vět za sebou.

Naprosto nekompromisní snímek o řešení komunistické otázky. Vyprávění je pomalé, hlavní postavy jsou umanuté a fantasticky zahrané. V podstatě přemýšlím, proč jsem nedal pět. Když tak dám pak vědět. 90%.

Škoda, že se vyprávění na začátku, než byly představeny všechny postavy, tak drobilo. Ke konci, spolu s vězeňskou vzpourou, tím, že film nikoho nešetří a předkládá novou verzi Krylovy písně o sametu, snímek dostává takové grády, jaké jsem dlouho u česko(slovenského) filmu neviděl. 70%.

Snímek, ve kterém se Schulhoff odvázal, co se týče humoru (zatím naštěstí bez komunální satiry) a i když detektivní zápletka dostává trochu na frak, je to příjemný černobílý (téměř pamětnický) snímek. 70%.

Zatím bohužel platí, že čím novější Procházkova hra, tím horší, ale i tak svým humorem strčí do kapsy většinu českých filmových řachand. Pokud tedy chápete rozdíl mezi hereckými výrazovými prostředky v divadle a ve filmu. Škoda, že autor musel v adaptaci své hry Celebrity s.r.o. jen statovat, on sám by si ji jistě zadaptoval líp. 70%.

Nejhorší je, když se tvůrce MUSÍ vracet ke svým starší kouskům, protože jinak invenci zřejmě pozbyl. Ale jo, zasmál jsem se, ale většina situací působí, kdyby někdo točil JAKO Kevin Smith. Skutečně potěšil jen epilog se Stanem Lee. Nejvyšší čas se podívat na režisérovy začátky, na které jsem zatím zapomínal. 50%.

Než se film pořádně rozjel, vadila mi metoda vyprávění, střídající současnou a retrospektivní scénu. Jak snímek ubíhal, stával se čím dál více (možná až moc) vycizelovaným, až by i člověk skeptičtější Mikuláškovým metodám uvěřil. Za nejcennější považuju to, že to nebyl žádný plakátový hrdina a i já se o něm rád dozvím něco dalšího. 70%.

1917, aneb cesta dvou mladých vojáků mezi Colinem Firthem a Benedictem Bumberbatchem působí jako něco, co jsme už mnohokrát viděli. Ale i když se to může stát, válka zkrátka hraje a její boje, emoce a dilemata vás strhnou. Sam Mendes má na tomhle příběhu osobní zainteresovanost a je to poznat, přistupuje k němu poctivě a emotivně. Válečný žánr nevyhledávám, ale tímhle snímkem jsem se nechal strhnout rád. A rád jsem aspoň jednomu z velkých filmů roků 2019/2020, které jsem zhlédl o prázdninách, dal nadprůměrné hodnocení.

Scorsese - další tvůrce, který jako Ritchie natočil téma, který už zpracoval několikrát a mnohem povedeněji. Přesně jak píše Choze - herci hrají svůj standard, jejich omlazování je trapné, délka filmu je děsivě přepálená a motiv uvědomění si svých chyb, které se zračí v očích dcery hlavního hrdiny, zase strašně banální.

Dokonce i já, který na Svět Hvězdných válek kašle, jsem poznal, že v tomhle závěrečném filmu se opakuje vše, co už jsme v něm jednou viděli, jen v určité obměně, aby to nebylo tak do očí bijící. Jestli je to Disneym, nebo Abramsem, který jinak moc vedle nešlape, těžko říct, každopádně aspoň to by mělo vést k rozumu a ukončení této ságy. Zatím ještě aspoň trochu důstojně.