Amnestie

Snímok o tom, ako Havel, idealistický myšlienkar mimo realitu, svojim rozhodnutím prispel k ľudskej devastácii. V prípade amnestií sa prvý krát preukázala jeho absolútna nekompetentnosť, rozhodovať vo vážnych situáciách, pričom bola zároveň prvým varovným signálom pre slovenský národ, že tento jedinec bude rozhodne viac Čechom, ako Čechoslovákom. Tesne pred rozdelením republík, to už bol ostrieľaný politik, ktorý umne “sotil” slovenský štát do hladomoru, pričom to málo čo zanechal na prežitie, rozkradol Mečiar so svojimi hrdlorezmi, respektíve Dzurinda s novým, moderným neduhom, nazývaným aj: privatizácia. Toto sa však na hodinách dejepisu nedozviete, lebo “kultúra” oboch národov v zastúpení hercov či umelcov, štrngajúca kľúčmi na námestí, stála pri tvorbe histórie, ktorou po desaťročia vymývajú mozgy dospievajúcej mládeži. “Amnestia” je absolútne priemerným, filmovým zážitkom, ktorý nedá odpovede na nič konkrétne, akurát poukáže na fakt vnímania slobody ľudmi, ktorí nikdy nemali opustiť vysoké múry “L” väznice. (10.05.2020)

Havlův  projevu za doprovodu Vltavy byl dobrý nápad, kterých tady měli tvůrci vícero a pošmurná atmosféra  období přelomu mezi režimy  byla vytvořena skvěle. Filmů o předrevolučně  dobu vzniklo u nás mraky, tu porevoluční asi skoro ještě nikdo nezachytil a je dobře, že se i o tuto reflexi už konečně někdo pustil, takže v tomto ohledu má film svůj význam a je dobře, že vzniknul. Ale mohlo to být lepší. Já mám ty pohledy do normalizace rád, ale už jich vzniklo hodně, takže mě více bavila druhá půlka po svrhnutí. Dvě  přátelské debaty o delším vývoji, církvi a jestli Havel není až moc velký idealista o Vánocích  po protestech se mi z celého filmu líbily asi nejvíce, i když jsem měl trochu bordel v postávách ve stylu ,,kdo je kdo, kdo s kým spí a  kdo, je na čí straně.´´ , protože v tomhle byl film občas trochu zmatenej. Žel politickými otázkami se nakonec film až tolik nezabýval (a že by se určitě problémy po revoluci daly zpracovat),  a i když velkoryse trvá přes dvě hodiny, tak nakousává a dává dohromady tolik příběhu a postav, že často působí přeskakovaně a rozkouskovaně. Nemám paradoxně  pocit, že by se toho za ty dvě hodiny stihlo tolik stihlo. A je škoda, že  těch silnějších momentů (jako poslední rozhovor Geislerky a té Slovenky u stolu) tady tolik není.  Ve výsledku taky úplně nerozumím, jaký názor mi chtěli tvůrci sdělit, ale zase by se mohla ocenit objektivita  a že se zde nic nepodsouvá.  Tohle všechno potvrzuje i v titulcích puštěná píseň.  Říkal jsem si, že bude určitě od Kryla, ale v tom hlasu jsem nepoznával ani Kryla a naštěstí ani Landu (:D) a pak jsem si říkal, že najednou zpívá Muller (:D). Až po filmu si  zjistil, že (asi) pro film byla nazpívána přímo nová verze Krylova porevolučního protest songu  čtyřmi československými zpěváky a začátek zpívá Koller. Tento hudební příspěvek k výročí 17.listopadu z odvráceného pohledu mi před čtyřmi roky  utekl a to jsem toto výročí pasivně docela sledoval (:D). Třeba jsem celý večer sledoval Koncert pro budoucnost (:D), ale píseň jsem poprvé slyšel až dnes.  A povedla se, docela mrazivé. Film už je trochu rozporuplnější, ovšem neoznačil bych ho za výsloveně špatný. Gratuluji ale Marku Vašutovi, kterému se po bambilionu letech podařilo hrát tady v ČR zase v něčem seriózním. A nevím jestli existují nějaké dvě verze, ale v té na ČT, dneska mluvil normálně česky. (22.08.2023)

Nemyslím si, že se jedná o úplně špatný film, když se děj odehrává v Leopoldově a tvůci mají čas předvést jak postavy, tak ukázat atmosféru nechvalně proslulého kriminálu, ovšem průser jsou všechny ty postavy mimo kriminál jejich vztahy a vazby, disent, stb, abych byl upřimný někdy jsem nechápal ta propojení hlavních hrdinů. Možná rozumím tomu, že tvůrci měli snahu ukázat příčinu vzpoury v Leopoldově nemuselo se s tou politikou zacházet až do takových krajností, jako že si disent už už porcoval moc, vlastně ty letáky mě taky moc smysl nedávali, často se to tvářilo jako alfa omega příběhu, ale pak tomu tvůrci vůbec nevěnovali pozornost. Víc, mnohem víc se zaměřit na vězení, tady hodnotím velmi povedený casting - měl jsem dojem, že si pro mě tvůrci šli do krímu i když postava "karate kid" no nevím, nevím. Samotná vzpoura mohla být delší, vymazlenější, mohlo se to pojmout jak akčně, tak na dusnou atmosféru, ale jo, dám tři, ale je to s odřenýma ušima. Ještě si neodpustím, to co tam kecal Havel to bylo k nevydržení, jedna věc je StB, ale hodit do jednoho pytle politický gestapo s vyšetřovateli závažných zločinů jako obhajobu své amnestie, to jen potvrzuje, že v přímé volbě bych já Havla nikdy nevolil..... i když komouši, okamurové, zemanovci a další rudo-nackovsko-ruská chátro, radši deset pokryteckejch havlů než jeden zkurevnej vrahounskej bolševik. (01.11.2019)

film od kterého jsem nic nečekal a dokonce sem se ho i trošku bál abych nakonec dostal jeden z nejpovedenějších Česko-Slovenských filmů loňského roku.Amnestie je totiž nejen dobrý film,s dobrými herci,vydařenou před a porevoluční atmosférou,na místní poměry skvělým soundtrackem a dokonce i povedenou akcí.Je primárně filmem,který je v mém vnímaní v současné době mnohem důležitější díky tomu,že připomíná nejen to zač se v oněch letech bojovalo (což už se dnes jakoby zapomnělo),ale taky to hezky ukazuje,že ti hodní kteří byli po revoluci div ne mučedníky taky dokázali být pěkné svině.Snad jen čeští herci mluvící slovensky jsou trochu jako pěst na oko,ale na druhou stranu je to pořád lepší než když se v českých filmech "dabují" zahraniční herci a zní to jako z telenovely...80% (16.05.2020)

Pro mě byla tohle jednoznačná volba na Českého lva! Konkurentem byli skvělí Vlastníci a Staříci, oba jsou to suverénní české filmy, jenže Amnestie je přece jen o celý level urostlejší, a byť vychází z hlubokého ponoru do neuralgického bodu českých i slovenských dějin, jde jí o celistvější poselství a má nadčasový ideový i dějový přesah - je to ve všem všudy světový film slovensko-českého původu. Perfektní scénář, kamera, střih, zvuk, herci, skvostná smysluplná hra s žánry, kdy do půlky se film tváří jako namakané doku-krimi a dějinně-sociální thriller, než v momentě vzpoury divák najednou zírá na vězně, jejichž cílem je žranice a pustošení, a s mrazením pochopí, že jména a události jsou tu zástupné, ač principiálně, věcně i náladově naprosto věrné, a že je to především nadčasová a na poměry zcela střízlivě ironicky glosující parabola, podobenství o tom, že pravda a láska (Ľubko) v téhle končině dělaly, co mohly, a pořád ještě tu mezi námi nemají přijetí a místo k životu. Nápad s tím, jak se jiní, přeživší, marně pokoušejí autenticky zpívat Kryla, tu hořkou pravdu a lásku, které jsme zapudili, mi bral dech a stesk mi vháněl slzy do očí. Fantasticky napsaná postava Kelemenové (Aňa Geislerová), kolem níž se sobectví a nesobectví ostatních postav otáčí jako na pivotu a ona zůstává tajemnou lidskou hádankou. Hlava mi při sledování většinu času jela na plné obrátky, oči byly pořád živelně sycené a srdce přitom bušilo jako o závod. Ten moment, kdy film přehodí výhybku z konkrétní do metaforické roviny mi do teď radostí zrychluje dech. Z podobných důvodů mě takhle naposledy rozproudili stejně vyvážení Tarantinovi Hanebný pancharti a podle mě by zrovna Amnestie z mnoha objektivních důvodů měla velkou šanci zabojovat i o Oscara. *~ (16.01.2020)