Tosim

Neuvěřitelné, jak se nadčasovost milostného příběhu a společnského vyznění snoubí se současnou filmařinou. Průzračně odzbrojující snímek. TUŠIL JSEM, ŽE PRO MĚ UDĚLÁTE DOBRÝ SKUTEK, JANO.

Špionáž nejšpionážovitější. Dokážu si představit, že to takhle nějak probíhalo. Mluvení, vzpomínky, porovnávání drobných nuancí a k tomu všemu lidi, jejichž osudy studená válka tak nepříjemně pokřivila. Zvlášť forma mě strašně bavila, třeba ty hrátky se zvukem a já lituju, že jsem snímek neviděl v kině. 90%.

Snímek metodou nelineárního vyprávění vybírá ty nejstežejnější události z Hooverova života, potažmo FBI, protože jedno jsou a tam, kde není v historii úplně jasno, si pomáhá náznaky (záznamy, sklony k velikášství.) A že je to v podstatě příběh osamělého člověka? To je mi ale překvapení! Životopisná (historická) dramata Eastwoodovi opravdu jdou.

Cením si hlavně ne úplně pohádkového konce, na 3D kašlu. Vtipné dostatečně, kulturní mix snesitelný. "Náhrada" za poslední dva díly Shreka víc než důstojná.

Nevidět první díl je zdá se výhoda. Jen ta myšlenka "co bylo, jako by se nestalo," se mi moc nepozdávala. 70%.

Pana Almodóvara jsem potkal dost pozdě, ale zase je výhoda, že si jej teď můžu mnoho užívat... NÁVRAT DO SOUČASNOSTI. Stejně jako zákruty lidské mysli jsou jeho filmy rozmanitým místem, plným nejroztodivnějších zvratů. Plastická chirurgie ošálí tělo, duši ne.

Petr Nikolaev rozhodně není neschopný režisér a osobnost scénáristy Zdeňka Mahlera filmem prostupuje víc, než by bylo žádoucí. Díky tlačení na citovou pilu však mezi divákem a zážitkem zůstává mezera. Nicméně o hloupý film nebo o snímek bez dopadu se rozhodně nejedná. Tak napůl.

Nesbøa považuju za nijak oslnivého tvůrce a i mezi thrillery a detektivkami ze severu se musí vybírat, ale abych byl filmem takhle nadšen od první minuty se mi nestalo už dlouho. Vyprávění šlape, snímek má nadupané tempo, černý humor a zvraty na hranici uvěřitelnosti, dají se ale zvládnout s přehledem. Motivy záporáků jsou trochu klišé a psychologicky to není moc hluboké, ale z hlediska logiky do sebe na konci vše víceméně zapadne. Celkem lahůdka. 90%.

Reakce různých typů lidí na globální katastrofu, sem tam proložené fasicnujícím obrazově hudebním intermezzem.

Ta současná dějová linka tam byla jako proč? A z jakého důvodu hrála Libuše Šafránková spíše do počtu, když na ní propagace přímo stavěla? Obrázky dobrý, ale jinak dost velké zklamání a nuda.