Peabody

nádhera, ano, sice souhlasím, že čas v povídce EAP je lepší, pomělejší a krásný ale zase tady je lepší konec, který nebudu spoilovat. Ale je to lepší než Poe, a to je co říci.

Knížku jsem četl dříve a dodnes ji považuji za jeden z vůbec nejlepších whodunitových nápadů, je srovnatelný s Agathou Christie. Toto je pro mne jeden ze špiškových českých TV filmů šedesátých let, opět, jako Ministerstvo strachu, i díky panu Adamírovi, který zde ovšem hraje svou klasickou milou a mírně cynickou postavu, zcela jinými prostředky, ale opět na naprostí špičce. Spojení s Irenou Kačírkovou je vynikající, moc se mi líbí i stará generace paní Vášové a Boháče (jakkoli jeho lehce patetizující projev nemám rád již od jeho mladých rolí). Oproti Ministertsvu je tady trochu slabší linie dokreslujících herců (Lír, Homola, Mareš), škoda, paní Hlaváčová je vynikající. Scénář tentokrát pan Zelenka, u Ministerstva to byla manželka, opět velmi dobrý, měl to ale snažší, předloha je jednodušší a méně vrstevnatá. Výborná věc, která skoro nestárne .

Jedna z nejsilnějších vzpomínek z dětství, kdy jsem se na to díval víceméně utajeně, klepal se místy jako ratlík a pak jsem na to po léta vzpomínal s příjemnou hrůzou. Pak jsem si sehnal knihu a lívbila se taky, jako většina prací GG. Ano, kniha je hlubší, ale to by ani do dvoudílu nacpat nešlo, podle mne je to ale nejlepší práce paní Sadkové, výborný scénář paní Zelenkové pan Adamíra je zcela skvostný a kolem něho je jeden perfektní výkon vedle druhého. NIcméně vše sttojí na hlavní postavě, která je vynikající, postuopně odvíjí manipulaci kolem dortu, psychické léčby , policie i zloduchů, ani nevadí, jak minimální prostředky Tv investovala a jak zcela chybí vnější kulisy. Samo téma manipulace a lži není ani po desítkách let passé, spíše naopak v době sociálních médií je dobrat se pravdy snad ještě těžší. Pro mne jeden z vrcholů TV tvorby 60. let, který netrpí tehdy módními odcizovacími a absurdnodivadelními módičkami, které dnes zestárly. Velmi doporučuji

Nádherná mystifikace, nenašel jsem chybičku snad,

Nejsem nijak velký komiksový fanda, vyrůstaůl jsem sice na Barberelle a dalších (rychlé šípy zase už ne), ale tohle se mi líbí hodně, děj je jednoduchý, ale ne tak primitivní jako u Batmana nebo Supermana, kde mi to šlo na nervy, herecky odpovídající, hezké holky, pěkné triky, všechno šlape, ale zase to není Fast and Furious, velmi mi to sedlo. Leckdy se mi stává, že mi triky vadí, nebo ruší, tady plynuly tak jako by byly alternativní realitou. Zápletka uměřená žánru, jak jsem už říkal. Jen Rogue je taková trochu nemastná neslaná, ale třeba je to podle předlohy OK, Mystique i Jean Grey ji vynahrazují, je to dobře zvládnuté i co do množství postav, není to zase vyložené panoptikum, ale jsou rozumně zvládnutelné a zase jich není moc málo. Jo jo dobré, hodně, váhal jsem 4/5, protože je to tak 90 %, ale co by ne

to podle mne není klišé, ale hra s klišé, se stereotypy a roztomilé zauzlování - všimněte si, jak se trojice postupně dovídá o vztahu aniž by to někdo někdy řekl někomu naplno. Prostě hra na romanci v kulisách dobového Hollywoodu když romance dělal ve velkém (ale musí člověk o něm vědět, aby si to vychutnal). Ani gangster není zbytečný, bez něj by to byla jenom limonáda, takhle je to hořkosladký koktejl., perfektní řemeslo - to kdyby uměli naši scénáristé. Jistě, není to umění, je to řemeslo, ale perfektně zvládnuté asi jako Tootsie. A protože nám to s manželkou krásně sedlo do nálady, tak dám pět, i když jsou spíše čtyři a něco. Atmosféricky to chybu nemá, casting je taky dobrý, tradiční schéma dominantní matky v židovské rodině. Ano, všechno už tu bylo, ale tady nic nepřekáží a cukr je vždy včas přerušen nějakými betonovými botkami nebo střelou u holiče. Asi jako u remarqua lyrika / hrůza /lyrika/ hrůza, nebo jako Pixies, kravál ticho kravál ticho. I Cotton club tu zaznívá a moc pěkná jazzová hudba jako vždy, ale tady ještě více.

nezapomenutelný film a základní zápletka o spravedlnosti - obvinění, kde někdo je určitě vrah a někdo je určitě nevinný a co s tím. Film, na který po létech lidé vzpomínají, když se baví o titulech, které si pamatují. Jsem moc rád, že jsem ho ještě stihl vidět znova, poprvé jako dítě. Ještě že rozumím originálu :_)

Souhlasím, že společně s Někdo to rád horké je to vrchol komedií, kde se muž(i) převlékají za ženy. Chci ale vzdát trochu větší hold než někteří diskutující Sidney Pollackovi, protože si myslím, že jeho podíl na filmu je větší, než se zdá. Ano, Hoffman je skvělý, ale tempo celého filmu drží režisér, Navíc tedy jejich poslední společná velká scéna, ve které Dustin žádá o zbavení smlouvy, je jedna z nejlepších konverzací, jaké jsem ve filmu viděl (a že jich bylo). Zásluha ovšem i scénáře, jen proboha to poslouchejte v originále, ty vtípky se špatně překládají. Další skvělá scéna je slavný coming out, zase si ale všimněte jak je stříhaná, nejen výborného Hoffmana. Práce s vedlejšími postavami, kolik je tu vynikajících a na malé ploše živých / osobitých postav - dneska je ve filmech spousta vedlejších postav jenom dekorace. Takže vůbec nic proti DH, je vynikající, ale sám o sobě tento skvělý film nedělá. Chápu plně Jana Hřebejka, když na PFA prohlásil, že něco takového by rád někdy udělal, film, který je komerční, ale ne podbízivý, nehraje si na umění, ale místy dosahuje vrcholu (to už neřekl, za to mohu sám).

Pro mne osobně jednoznačně nejlepší z asi šesti verzí, které znám. Jednak se hodně drží předlohy, navíc má nesmírně charismatického Silvera, což je základ a Charlton Heston je vynikající. Sekundují mu většinou dobří herci, Oliver Reed je skvělý, Jim snesitelný a ostatní docela přijatelní (to říci o lidech jako je Christian Bale, Julian Glover ad. už je co říci). . Atmosféra s emi líbí a no a co je minimálně jedna samotná hvězdička je hudba Chieftains, která sama o sobě stojí za to. Televize nešetřila, plachetnice je opravdu dřevěná, moře slané a velké. Jasně, je to romantická pohádka, no a co ? Takhle to má podle mne vypadat!

Svatba má zdánlivě slabý příběh a proto ji mnozí kritizují. Nicméně se domnívám, že podobně jako Nashville ukazuje prázdnotu za velkými slovy o vlasti, lásce a podobně, tak Svatba ukazuje prázdnotu některých ustálených rituálů (pořadatelka G Chaplin vysvětluje jako se má co dělat, aniž by kdokoli věděl proč), ukazuje lidské pokrytectví, předstíraný a místy i skutečný zájem o lidi kolem, v USA existující zdánlivé přátelství a otevřenost, za kterými ale nic není, najdete taky venkovské buranství (otec nevěsty) i městský snobismus (rodina ženicha). Jakoby hluboké rodinné vztahy, které jsou ale skrytým nezájmem. Lidé živé i lidé kteří jsou jen projekcí na plátně. Jako v Nashville nebo snad ještě víc v Hráči je to mnohdy dekomponováno do drobných dialogů, které jsou zdánlivě zcela všední a bezobsažné, ale přitom skládají tu mozaiku všedního dne. Na skutečných svatbách také probíhá konfrontace různých kultur (tady zejména italské původ otce ženicha, high society jeho ženy a již zmíněný muž-který-se-vypracoval-zdola. I na živých svatbách se lidé setkávají, odhadují, poznávají, navazují vztahy a podobně, i tam vše posouvá alkohol, nebo drogy . Takže vznešeně řečeno, což nesnáším, podobenství o vyprázdněnosti rituálů a předstírání jako základu mezilidských vztahů i o zárodcích skutečných vztahů mezi živými lidmi.