noriaki

V prvním díle se Villeneuve tak moc ponořil do budování světa a vyprávění příběhu, že si nenašel čas na postavy. V tom druhém se zaměřil na postavy, aby si ke konci filmu uvědomil, že toho musí říct ještě tolik, že ten zbytek musí zkrátit. Bohužel ani přes čas který svým hrdinům věnoval, se mu je nepodařilo polidštit. Jessica je nejprve ustrašená, pochybující, zpytující. Uzlíček nervů na pochodu - a pak je najednou tvrdá, manipulativní a krvelačná. Paul spasitelem být nechce, brání se tomu, bojí se budoucnosti. Přijde střih a je z něj diktátor lačnící po moci. Protože část příběhu zůstane nedopovězená, tak charakterový zlom nedává smysl a motivace ke změně leží v mlze. O několika dost zásadních faktech, kvůli jejichž nepřítomnosti nedává smysl ani závěr, radši nemluvím. Naštětí Villeneuve zase ohromil vizuálem a Hans Zimmer hudbou, což je nejvíc vidět na zlem nasáklé planetě Giedi Prime, jenže do spokojenosti jsem měl dál než v jedničce. Celé mi to přišlo rozhárané, místy bezradné a občas nedomyšlené.

Mám s tím stejný problém jako asi každý. Část o kulturistice je suverénně nejlíp natočená a nejlépe sestříhaná. Filmová část je s přehledem nejzajímavější, ovšem braná strašlivě v poklusu, a pasáž o politice je rozháraná a trochu utahaná. Lepší než podívat se na film, je přečíst si Arnieho paměti Total Recall. Tenhle dokument je jejich zhuštěnou verzí. Ne tak pohlcující, ne tak vyčerpávající a ne tak výmluvný. Ale hýbe se to a mluví to, což bude pro dost lidí plus.

Co si budeme nalhávat, tohle šlo natočit mnohem, mnohem hůř. Pokud už měl mít film nějakou myšlenkovou nadstavbu, tak se feministický apel přímo nabízel. Nebudu předstírat že mě oslovil, ani že by byl vnitřně koherentní, ale musím ocenit, že má film děj dávající smysl, a někomu nejspíš něco říká, protože jinak by na něho nechodily takové davy. Na mě tahle růžová verze Pleasantville moc nefungovala, protože se toho snažila říct příliš mnoho, a nic pořádně nedořešila. Margot Robbie ovšem ten úspěch ze srdce přeju.

Tady jsou na světové úrovni jen výprava se speciálními efekty, hudba a s trochou dobré vůli i herci. Ten zbytek se horko těžko drží na dohled. S výjimkou scénáře, který zoufale pajdá kdesi v dáli. Zápletka ještě budiž, i když jsem ji odhadl na první dobrou. Morální a filosofické otázky (o teologii se naštěstí nikdo ani nepokoušel) už řešili jiní, a důvtipněji, ale film je nastoluje správně, i když neohrabaně. Jenže ty dialogy, ty dialogy. Téměř každý druhý trhá uši a doslova každý dělá z postav neživoucí panáky. Stačilo jim dát trochu obyčejnosti, přidat hloubku charakteru, a výsledek mohl být mnohem lepší. Takhle je to průměr. Na naši kinematografii je to ovšem zjevení, na které se bude vzpomínat ještě za dvacet let.

Někteří budou namítat že na režiséra Taken je to fakt slabé - a budou mít pravdu, a někteří budou tvrdit že jsem se asi zbláznil - a taky nebudou úplně mimo, jenomže mě to fakt sedlo. Scénář kombinuje akční komedii a školení z politické reality, a neodvádí úplně špatnou práci. Neuškodil mu ani John Cena v hlavní roli. Juan Pablo Raba má totiž komediálního talentu a charisma za oba, takže jsem se rád nechal strhnout. Bohužel na akční film je tu akce fakt málo, a není ani pohlcující ani efektní, ale hloupá a nevěrohodná.

Moc mi nesedl casting, chtělo by to výraznější hudbu a ona zábavná ulítlost je občas trochu nucená, čímž film trochu zaostává za Noční hrou od stejné režisérské dvojice, nebo za Hvězdným prachem od Matthewa Vaughna. Vcelku mu ale nemám co vytknout. Pořád se něco děje, takže jsem se nenudil ani po dvou hodinách, a představovačky jsou chytře zakomponované do vyprávění, takže zbytečně nebrzdí tempo. Protože znám z Dungeons & Dragons jenom Eye of the Beholder 1,2,3 (neptejte se), sem tam nějakou trivii a pár jmen, tak jsem pochytil stěží dvacet procent odkazů - a to si ještě fandím. Na své si ale přijde každý, kdo má zkušenost s gamebooky, Dračím doupětem, nebo obecně s jakoukoliv starší RPG hrou. Dokonce je tu i "krokovací dungeon". Pro ty ostatní stačí brát Dungeons & Dragons jako fantasy Strážce galaxie. Pak se ovšem naplno připomene handicap ve slabším castingu a nevýrazné hudbě.

Já mám tyhle filmy o hrdinech tak špičkových, že každého protivníka naprosto suverénně smáznou, hodně rád. Pochopitelně to nesmí překročit míru, takže zatímco pozdější seagalovky (myslím tím ty z kraje nového tisíciletí) už působí směšně, sledovat staré dobré Komando, Taken nebo Bournovu trilogii je čiré potěšení. Denzel Washington se tady pohyboval přesně na té pomyslné hraně, ale díky svému charismatu a díky tomu že si čím dál víc myslím, že si ty své vraždy až nezdravě užívá, přes ni nikdy nepřepadl. Líbilo se mi to víc než dvojka - s čímž asi bude souhlasit skoro každý, ale dokonce i víc než jednička - a to už tak univerzální názor nebude. Dokonce ani ty nudné pasáže mi nevadily. Když už tak jsem se alespoň mohl kochat krásnou italskou atmosférou.

Viděl jsem jenom dva díly. Není to až tak špatné abych to musel vypnout, ale kvůli těm dvoum agentům sypajícím občas trapné, občas urputně silácké hlášky, a především kvůli tomu zahořklému spratkovi kterém Arnie říká "dcera", se na další díly dívat nehodlám. Bohužel je celá zápletka je obtočená kolem dynamiky vzahu otce a dítěte. Oba skočili u CIA - aniž by to o sobě věděli. Logicky tedy musí spojit síly. On se těší na důchod až si dá svůj život konečně do pořádku, ona nevyužije žádnou příležitost omlátit mu o hlavu, že celé své rodině čtyřicet let lhal - aniž by řešila, že sama bezostyšně lže svému příteli. Je mi jasné, že ho za těch osm dílů pochopí a odpustí mu, ale než tu tranzici absolvovat, tak si radši zachovám vzpomínku na to, jak mi byla z duše odporná.

Možná je to tím, že jsem v posledních dvou dnech pravděpodobně v dočasném pominutí mysli viděl Star Wars Epizody VII, VIII a IX, takže mám čerstvě zažité, jak katastrofálně může dopadnout pokus navázat na široce oblíbenou klasiku, ale mně se pátý Indiana Jones docela líbil. Jasně, na původní trilogii ztrácí obludně moc, a jediné v čem se jí doopravdy vyrovná je hudba - pohříchu upozaděná, a Harrison Ford - o třicet let starší, než by měl ideálně být. Jenže když se přenesu přes nechutně digitální vzhled, totální lenost scenáristů a téměř nulovou atmosféru, tak musím uznat, že nároky na oddychový dobrodružný film pátý Indy splňuje. Postavy nešustí papírem, hlavní záporák má uvěřitelnou motivaci a chemie mezi ústřední dvojicí funguje. Akční scény jsou na tom (ne)pochopitelně mnohem hůře. Harrison Ford už na to fyzicky nemá, ale scénář ho nijak nešetří. Kde by si mohl pomoci chytrostí, tam použije CGI. V jedničce unavený Ford zastřelil mistra meče. V pětce by s ním absolvoval pětiminutovou šermovačku, z níž by na všechny strany trčely jedničky a nuly na zeleném plátně. I tak jsem to čekal horší. Velice slabé čtyři hvězdičky

V jednotlivých scénách je to lepší než čtyřka - zvlášť tunel je super, ale zbytek je strašná šmíra. Obě hlavní postavy jsou nesympatické, scénář se potácí ve snaze řešit několik rovin naráz, přičemž nejde do hloubky ani u jedné z nich. Celé to na mě působilo jako nadechnutí před šestkou, o jejíž předpokládané kvalitě nemám vůbec žádné iluze. Když se to vezme kolem a kolem, jen málo hororových sérií je v takhle pokročilém díle ještě pořád "fajn", ale od Insidious jsem zkrátka čekal alespoň nadprůměr, když už ne špičkovou kvalitou.