noriaki

Technicky uchvacující, herecky výborné, ale strašlivě, strašlivě dlouhé. Tříhodinnová stopáž zabíjí většinu kladů příběhu - a že jich moc nebylo. Scénář je zdaleka největší slabina filmu, a bohužel tak výrazná, že ty výsledné tři hvězdičky jsou spíš nadhodnocené. Jednička se mohla pochlubit pointou vyplývající z výborné předlohy. Dvojka nic takového nemá. První hodina je ovšem opravdu skvělá, takže hodit ji k nepovedeným škvárům se mi nechce.

Parta hrdložerů kterým se nějak daří zůstat špinaví i když jsou obklopeni samou vodou pronásleduje holku s nejzbytečnější mapou všech dob, aby se mohla navigovat na planetě která reálně nemůže existovat. Celé to stálo 175 miliónů dolarů. Vodní svět se díky nekonečným reprízám a prodejím DVD po letech zaplatil, takže o finanční průšvih nejde. Nikdo ale nezapře, že místo oceňovaného blockbusteru vzniklo ukrutně drahé béčko, které je zábavné hlavně kvůli skvělé výpravě, a tomu že se nebere vážně.

Tralalí tralalá, tralalí tralalá, tralalí tralalá, tralalí tralalá, dva skřítci jdou lesem, trávou mechem vřesem, lesem plným hub, lejnem plným much, krajem sladkých potravin, s nůší prázdnou jeřabin. Pak telefon většinou přestal zvonit. Pevně věřím, že tuhle písničku z hlavy nikdy nedostanu, i kdybych žil do sta let. Film který k ní patří tak působivý není. Něco jsem si z něho vzal, něco jsem radši odignoroval, a něco mě znechutilo do takové míry, že další díly volné trilogie radši vynechám.

Když si blbka vezme idiota, a ten vylízanému debilovi nařídí udělat práci, kterou provedou dva totální kreténi, nemůže to pro nikoho dopadnout dobře. Craig Gillespie to natočil poutavě, i když navzdory vší snaze o dravost a hravost trochu utahaně, takže jsem mu tu předstíranou lehkost moc nežral. Herecké výkony ovšem ano. Margot Robbie ukázala, že je na ní mnohem víc než jen hezký kukuč, a Allison Janney zahrála svou roli s takovou přesvědčivostí, že kdybych jí někdy potkal na ulici, tak jí nepogratuluju za Oscara, ale s opovržením jí plivnu pod nohy.

Začneme pozitivy - vrátily se všechny přeživší postavy a ansábl byl doplněn čerstvou krví. Cynici by tímhle i skončili, protože tahle posedlost meta odkazy není ani chytrá, ani nápaditá, ale trochu trapná a trochu směšná, asi jako pes který kolem sloupu pronásleduje vlastní ocas. Wes Craven se celých 116 minut tváří že točí chytrý komentář k filmovému průmyslu, aby nakonec vše shodil přepáleným závěrem, na který před nějakou dobou sám upozornil. Umění a nápaditost jsou vidět jen ve střípcích, reprezentovaných nahrávkou Randyho Meekse a několika chytrými postřehy. Nejslabší díl trilogie.

Větší, uřvanější, campovější, víc meta a větší blbost. Dvojka zcela respektuje pravidla druhých dílů, jak je pro nechápavé shrnula třída přemoudřelých středoškoláků. Wes Craven v jedničce natočil horor o horech, a dvojka je rovnou hororový film o hororovém filmu inspirovaném hororem o hororech. Herci hrají herce, kteří hrají postavy hrané jinými herci. Odtud dál to začíná být drobínek nepřehledné. Občas se to Cravenovi vymklo z rukou - hlavně v mimózním závěru, občas překonal sám sebe. Na jedničku dvojka nemá, ale to ostatně málokdy, jak sám režisér výstižně shrnul.

Inovativní, velice nápaditý a hravý horor, kterým pomalu stárnoucí Wes Craven dokázal, že má žánru stále co dát. Režisér si hraje s očekáváním diváka, upozorňuje na stereotypy a hloupá klišé, aniž by se jim ovšem vysmíval. Respektuje daná pravidla, aby je pak sám několikrát porušil. Takhle chytrý komentář k téměř dvě dekády starému žánru vyvražďovaček mohl natočil jen opravdový znalec. Přitom jestli si kdy nějaký horor říkal o parodii, je to tenhle. Série postupně proslula nejen zacykleným odkazováním sama na sebe, ale také zajímavým hereckým obsazením. Tehdy v devadesátkách to vypadalo, jako kdyby se pokoušelo vyvraždit osazenstvo Beverly Hills 90210, což má ze zpětného pohledu ještě větší kouzlo, než tehdy.

Jak poznamenal neznámý cynik "Moje nejoblíbenější část z filmu je radost v jejích očích, když souhlasí s platbou 3000 dolarů za 6 dnů, čímž si efektivně snížila sazbu ze 100 dolarů na hodinu na 21 dolarů na hodinu." Moje nejoblíbenější část z filmu je suverénní výkon s jakým Julia Roberts zahrála oprsklou šlápotu. Co si budeme nalhávat, tohle je sice romantická komedie, ale je to především její film. Nominace na Oscara má naprosto zaslouženou, i když vyhrát proti Kathy Bates za Misery nechce zemřít prostě nešlo. Moje druhá nejoblíbenější část z filmu je uvědomnění si, že on se při své práci ušpiní víc než ona. Na třetím místě je pochopitelně titulní píseň.

Nenáročné a nápadité béčko o chlapovi, vedle kterého i takoví tvrďáci jako John Wick nebo Alexej Petrovič Maresjev vypadají jako slaboši, kterým se toho zase tak moc neděje. Film má hodinu a půl, hlavní hrdina v něm řekl asi pět slov, a přesto se do něj nějak vpašovalo umění v podobě dlouhých záběrů a melancholických pohledů na krajinu dalkého severu. Pochopitelně hlavní tíha zábavnosti leží na akci, která je povedená, impozantní a patřičně krvavá. Arnie a Slye podobné kousky zvládali taky, a na památku jim nezůstala ani jizvička, jenže to byla jiná doba. Dnes musí hrdina trpět, a tenhle vypadá, že trpí za celé Finsko.

Mohl bych tomu vytknout kupu nedostatků - a první na tom obsáhlém seznamu by byla nelidská tříhodinnová délka. Jenže mně ten film prostě sedl. Má skvělou výpravu, emocionální scény, výborné herce a chytře napsaného záporáka, což se hlavně v poslední době moc nevidí. V kinech to byl strašlivý a právem vysmívaný propadák, ale časem uzrál do slušného postapa. Jestli chcete vidět opravdu špatné postapo zmrvené kvůli přebujelému egu filmové hvězdy, tak se podívejte na Bojiště Země. Tohle je ještě zlaté.