dwi

Pitoreskní komická postava Rudiho vzešla z nápadu režiséra Antonína Pecha a pražského kabaretiéra E. A. Longena, který si vystřihl i hlavní roli. Záletník Rudi tajně šmíruje objekt svého srdce na plovárnu v Podolí (Majzlíkárnu), kde se převléká do dámského „koupacího úboru“ a odchází do bazénku vyhrazeného ženám. Jeho kamufláž je však brzo prohlédnuta. Masová honba za šmírákem vrcholí happyendem před vchodem do plovárny, u kterého již na Rudiho čeká vysněná slečna. Vedle koupaliště Pech točil na Novém Městě a Žofíně.

Máte rádi společenské hry? Zavřete čtyři lidi ve finanční tísni do jedné místnosti a nechte je, ať si zahrají „královskou hru“ o celkem solidní peníz. Ten, kdo si vytáhne krále, určuje jedné dvojici úkol, který musí splnit v zamřížované cele. Daisuke Yamanouchi navazuje na amatérská nízkoropočtová videa a la „Guinea pig“ a zdařile bourá jakákoliv morální kritéria ve filmu. Po celkem nevinném rozjezdu, kdy se jednotliví účastníci mezi sebou otrkávají, stupňuje kadenci úkolů až do nejzazších bizarností. Přes lascivní francouzské polibky, lynčování, vomit, drink piss, masturbaci se žárovkou režisér směřuje až k finální nekrofilní koncovce. Ano, celý film je značně nechutný, ale zdaleka ne tak bezmyšlenkovitý jako některé díly série Guinea Pig. Třeba se podobných „reality show“ za pár let nakonec dočkáme.

Bimba di Satana je remake o tři roky staršího sleazy hororu Malabimba, který v uncut verzi nabízí hojnou dávku lehce pikantních hardcore scén. Mario Bianchi jen lehce pozměňuje děj, jádro zůstává prakticky stejné. Mladá nevinná dívka s roztomilým kukučem je posednuta duchem vlastní matky, jenž ji nutí vraždit veškeré osazenstvo na zámku. Příznivci šťavnatých scén však budou zklamáni, protože veškeré „pornografické“ pasáže jsou pravděpodobně nenávratně ztraceny. Zůstává tak u soft erotiky, která je povětšinou stejně nudná jako zbytek děje. Opajcovat původně již takto špatný film a udělat z něj ještě větší slátaninu, to už chce kapku toho b-kumštu.

Stopy krve se mění v survival hlavně pro diváka, aby takovou bejkovinu vydržel až do konce. Fandové cyklokrosu, houbaři a zálesáci si mohou jednu hvězdičku připočítat.

Jediný film australského herce Talla Ordella vznikl na motivy novinového komiksu Fatty Finn, který po několik desítek let vycházel v Sunday News. Satirické eskapády mladého klučiny a jeho party vynesly během několika týdnů režiséra do řídké smetánky australských filmařů. Filmová adaptace zachovává veškeré atributy tištěného komiksu (v prvních záběrech uvidíme i autora Syda Nichollse) včetně sarkatiských průpovídek malých uličníků, vedlejších epizodních zápletek a morálního poselství (nejčestnější berou vše). Režisér pravděpodobně musel disponovat silnými nervy, když celý film postavil na dětských představitelích a jednom zatoulaném kozlovi, kterého narval dokonce i do aeroplánu. Bohužel moje osobní averze k těm správňáckým nekonfliktním dětským filmům sráží výsledné hodnocení do průměrné šedi.

Rytmickou koláž archivních porno záběrů převážně ze sedmdesátých let Rafael Gray perforuje škrábáním, animací a jinými technikami, čímž posouvá hranice pornografie do nové dimenze.

V krotkém rodinném dramatu o únosu mimina dravým orlem Porter zúročuje dosavadní post kvalitního režiséra. Stále větší odklon od jednoduchého lineárního vyprávění začíná konečně vyvažovat (prozatím) dvěma paralelními ději, které se následně protnou. Zásluhou Richarda Murphyho jsou studiové dekorace opravdu krásně vypiplané - zdařile suplují skutečný exteriér. Mimochodem, ve filmu se v jedné z prvních filmových rolí mihne sám D. W. Griffith.

S point-of-view Smith nadále pracuje i v dalších krátkometrážních filmech. Chlapce vystřídal postarší muž, lupu teleskop a zájem se tentokrát upíná na laškování mileneckého páru (přesněji hlazení kotníčku). Milenec si ovšem takovou nehoráznost nenechá dlouho líbit a jedním dobře mířeným políčkem vyčastuje nebohého voyeura.

V hojně citovaném filmu Babiččino oko se G. A. Smith zaměřuje hlavně na střídání rozdílných velikostí záběrů a subjektivního pohledu postavy (oko je vlastně zvětšovací lupa, s níž chlapec pozoruje ptáka v kleci, babiččinu zornici a malé koťátko). Kombinací střihu na dítě vs. zvětšené objekty Smith progresivně rozvíjí technické i vypravěčské postupy.

Jeden z mála raných Smithových filmů, které se nám dochovaly, je postaven na jednoduché konfrontaci mezi mlynářem a kominíkem. Smith si byl vědom, že kvalita černobílého materiálu tehdy nebyla dvakrát oslnivá,a proto mlynáře oděl do bílých a kominíka naopak do černých šatů. Vzájemné šarvátce dodává na dynamice otáčející se mlýn v pozadí.