Henry007

Na nože je zábavná detektivka starého střihu se skvělou hereckou sestavou, dobře ustaveným prostředí starosvětského panství, ve které divák skládá střípky skládanky "co se stalo v tu osudnou noc". Zní to podivně, ale je to "feel-good" detektivka, protože je podána s nadhledem a komediální lehkostí. A možná proto mám ryze subjektivní výtku, která je úzce spjata s mým očekáváním, že to bude spíše thriller než komedie. Johnson vyprávění, podobně jako v jeho předchozím filmu, vede směrem proti diváckým očekávání. U tohoto filmu to je ale ještě naštěstí v normě. V úvodu ustaví, že každý mám svůj motiv k vraždě, vzápětí však všechny podezření zbaví a vypráví příběh mladé přistěhovalky. Neříkám, že je to špatně, Ana de Armas jako hlavní empatická hrdina funguje lépe, než kdyby to byl podivínský detektiv Craig. Jen to jednoznačně ubralo na napětí a oslabilo se divácké zapojení v hádání "kdo to udělal". Je dobře, že se Jonhson umí vydat svým směrem, přesto bych byl raději, kdyby vedlejší postavy měly tolik prostoru jako v úvodu filmu po celou stopáž a každá se svým motivem držena v podezření až do konce.

Ponorková nemoc ve filmovém podání. Vizuálně nádherné dílo, naplněné spoustou úchvatných černobílých záběrů a skvěle nasvícených scén vypadajících jako HD remasterované útržky němých filmů. Za špičkovou kamerou nezůstala pozadu ani další složka filmu - zvuk. Ten krásně dokresluje pomocí ruchů, hudby a zvukových efektů hutnou a místy až hororovou atmosféru. Příběh je poměrně jednoduchý - jedná se o střet dvou zbloudilých duší, rozdílných lidí, kteří se na odlehlém místě mimo civilizaci musí naučit soužití. Eggers nejen pomocí snových hororově laděných sekvencí zobrazuje úzkost, strach a osamělost - základní lidské pocity. Ke stoprocentní spokojenosti mi chyběl silnější příběh dvou hlavních hrdinů - konkrétně postupné odhalování tajemství jejich minulosti, které nebylo až tolik překvapivé a zásadní, jak by se na zlomový bod v příběhu slušelo. Vyčítat lze i pomalejší tempo z úvodu filmu, které je odůvodněno stupňující se gradací a díky excelentním hereckým výkonům lze přehlédnout, že několik scén děj téměř nikam neposouvá. Uvidím s odstupem času, jak na tento film budu vzpomínat. Rozhodně v něm kultovní potenciál dřímá.

Ze začátku se série pro mě pohybovala na hraně mezi dvěma póly. Na jedné straně guilty pleasure seriál typu Super drbna, ve kterém mladí, krásní a bohatí lidé řeší svoje dramátka (ideální seriál pro teenagerky). Na straně druhé se objevovaly prvky moderního thrilleru o toxických pocitech, vztazích, lidech a moderních technologiích. Zhruba tak v polovině série se to pro mě zlomilo, převládla ta druhá stránka, seriál šlapal a gradoval do silného finále, které mě v mnohém překvapilo. Což je dobře, protože koncept seriálu je nastaven na rozbourávání klišé romantických filmů a klasických filmových vzorců. Po první sérii necítím nutnost pokračování, tak uvidíme, zda si tvůrci připravili dostatek argumentů, aby obhájili jeho vznik.

"Mišmaš všeho možného." "Zmatek nad zmatek." Podobné heslo by se mělo objevit na přebalu DVD k tomuto filmu. Je to snímek s krizí identity - chce být detektivkou, rodinnou komedií a romantickým filmem současně. Škoda jen, že se nesnažil být kvalitním filmem. Na plátně se mihne spousta postav, které neustále jdou z místa na místa, děj je nepřehledný a zbytečně hektický. Vážné momenty střídají ty groteskní. Scény s partou odposlouchávajících policistů a "bitka" s ruskou mafií jsou snad vystřiženy z filmů Trošky nebo Magnuska. Jakoby snad každému z herců bylo řečeno, že si libovolně mohou vybrat žánr a pohled toho hrát. Po konci vlastně ani nevím, co si o tomto "filmu" myslet. Alespoň řemeslně se nejedná o úplný propadák. Záběry z dronu na zasněžené město, osvětlení a aranžování vánočních exteriérů je jediné, co tento film drží nad hlubokou propastí.

Silný příběh dvou cílevědomých úspěšných umělců, kteří spojili svůj život sňatkem v nízkém věku. A přesto, že si v mnohém stále rozumí, postupem času se stále ve více věcech se jejich názory začaly rozcházet. Lidé se mění, a když oba nenajdou kompromis, je nejlepší jít každý vlastní cestou. Musím ocenit realistické zobrazení rozpadajícího se vztahu bez zbytečného patosu. Oba hlavní herci hrají extraligu. Chlad a bolest v jejich vztahu lze vycítit v každé scéně, ve které se setkají. Obě postavy dostaly dostatek prostoru, obě jejich hlediska jsou dostatečně vykresleny a divák si tak nalezne sympatie a pochopení pro oba. Ani jeden z nich není vítěz, oba v určitém smyslu prohráli. Přesto mě film emočně nesemlel tak, jak jsem očekával. Hodně prostoru ve filmu zabírají právní procesy, na kterých je sice krásně ukázáno, jak si dva lidé, co se milovali, dokážou házet klacky pod nohy, ale přeci jen bych uvítal, kdyby právnických scén bylo o něco méně a příběh se v některých momentech první poloviny filmu soustředil více na hlavní dva protagonisty. Možná film plně docením až časem, s více bolestivými zářezy na srdci a trhlinami v duši.

Filmy bez ztotožnitelných postav a přehledného děje jsou pro mě divácky vždy náročné. Mistr je jeden z nich. Vypráví o muži pošramoceném válkou (nejspíš i výchovou), který se potácí životem a hledá v něm směr. Zatímco ve více divácky přístupných filmech by to byl sympaťák s pár šrámy na duši, zde je to agresivní sexuchtivý deviant alkoholik. Je tak obtížné se vžit do toho, co hlavní postava právě prožívá. A když se pak střetne se sektáři, tak vlastně nevíte, komu v tomto souboji podivínů máte "fandit". I proto film působí poněkud odtažitě. Divák je málo vtažen do dění, jako nezúčastněný pozorovatel sleduje tyto roztodivné figurky v rozvolněné struktuře, ve které často není jasné, kolik času mezi scénami uplynulo. Některé momenty mají dramatický náboj, ale jako celek film negraduje a vývoj postav je nakonec poměrně nevýrazný. Přesto je třeba ocenit výbornou kameru a excelentní herecké výkony, které v mých očích Mistra držely na vodou.

Kouzlo je pryč. Poprvé jsem u Star Wars cítil, že patří pod Disney. Chvílemi jsem si říkal, že snad sleduji jednu z průměrných marvelovek. Nezajímavé postavy, šedivá vizuální stránka, nulová osudovost, nesmrtelné postavy i v bezvýchodných situacích, nijaký humor, záchrany na poslední chvíli a záporáci s chabou motivací. Strukturou vyprávění to možná mělo blíže k DC, protože tvůrci vůbec netušili, co chtějí sdělit. A tak skákali z místa na místo, bez jasné vize zbrkle měnili tón příběhu, vypálili na diváka nečekané zvraty a v té směsi motivů si říkáte, že s důkladnějším dramaturgickým zásahem by z toho možná vznikl dobrý film. Už Star Wars nefungují ani jako pohádka. Tento příběh bych nedokázal nikomu převyprávět, protože postavy musely získat tohle, aby došly tam, kde získají tohle, aby mohly potkat tohoto a získaly od něj tohle. A to je struktura fungující pro počítačové hry, nikoliv pro film. Jako uzavření ságy devíti filmů Vzestup Skywalkera nestačí ve všech ohledech. Jedinou emoci, kterou jsem v kině cítil, byl stud za tvůrce v momentu, kdy se celé kino smálo při "emotivním finále", ve kterém jedna z postav umřela. Star Wars zevšedněly.

Superbad junior. Po ženské verzi (Booksmart) tu máme i dětskou variantu "studenti outsideři při přípravě na večerní párty zažijí spoustu patálií". A i do třetice to funguje. Dětská nevinnost a naivita jako hlavní komediální element tu skvěle funguje a nakonec tvůrci ukázali i srdíčko a krásně prezentovali spojení growing apart. Rozdíly v zálibách a hodnotách se prohlubují a zkrátka málokdy dětská přátelství vydrží až do dospělosti. Samozřejmě stále to je americká "sprostá" komedie, kde jde logika v některých scénách stranou. Pokud někdo už na úvod nepřekousne, že "do takových situací by se děti nikdy nedostaly", tak to není film pro něj.

Seženeme do filmu mistra českých brambůrků Mádla, uděláme digitální výbuchy, názvem odkážeme na slavný akční film, lidi to díky tomu bude zajímat a máme vyhráno. Obrovská škoda, že výhrou není scénář. Hrátky se stereotypy žánru, zejména toho akčního, nabízí obrovské hřiště, na kterém si tvůrci můžou bezmezně zařídit. Zvlášť, když to chtějí částečně parodovat. Jenže tady to působí, jakoby tvůrci snad žádnou láskou k akčnímu žánru neoplývali, vzali tři aspekty (deadliny, záchrana ženy a natvrdlí záporáci) a s tím v podstatě hrátky s žánrem ukončili. Zejména humor tím poté trpěl natolik, že raději vůbec nedorazil. SPOILERY: Ústřední myšlenka je téměř doslova vykradena z Chaty v horách. Ale Chata v horách fungovala jako horor, parodie na hororové klišé a i jako zvrácená komedie. A to proto, že opravdu vycházeli z jejich vybraného žánru a konkrétních filmů. Tento film se k ničemu konkrétnímu neodkazuje, paroduje jen nějaká 3 obecná klišé a odehrává se v nezajímavém prostředí kanceláří a poté v šedé garáži. Chápu, že to nemůžeme brát jako profesionální produkci, ale občas prostě musím vědět, na co mi síly stačí. Velký počet hodnocení tak dokazuje, že jediné co se tvůrcům bezchybně povedlo, je vzbudit o film zájem.

Nedokážu si vysvětlit, proč tento film vznikl. Kdyby autoři měli v hlavě nosnou příběhovou kostru, na kterou by nasadili řadu skečů/interview, tak by to na ploše 80 minut mohlo fungovat. Jenže tvůrci spíše měli spoustu nápadů na rozhovory a ty poté vsadili do road-movie mockument šablony, která nemá co nabídnout. Ze začátku mi to připomínalo The Office (neschopný šéf a představování jeho podřízených), jakmile se ale vydali na cestu, tak silné prvky mockumentu zmizely. Následný slaboučký příběh cesty do L.A. měl sérii nevýrazných momentů, zapomenutelných vedlejších postav, nikam negradoval a postrádal jakékoliv emoce. Dokonce ani tu trapnost, kterou jsou Zachovi krátké internetové skeče vyhlášené. Jedině pokud postupně Netflix vypustí sérii rozhovorů s celebritami, které tady měli cameo, tak si u mě obhájí existenci tohoto snímku.