fabecc1222

Komorní příběh o tom, jak mohl probíhat život na jedné obyčejné Německé ulici během 2. světové pálky. Část příběhu hodně evokuje srovnání s Musíme si pomáhat, které je pro mě emočně silnějším filmem. Nečekejte tu žádnou velkou válečnou vřavu, ale spíše pohled na tom, že ne všichni Němci byli oddaný fanatici. Herecky hodně dobře zvládnuté, na poměry dětských rolí bych řekl že až výborně.

Dunkerk je svým způsobem až trochu experimentální artový film. Velmi se klade důraz na zvukové vjemy, ideální pro shlédnutí na velkém plátně v kině. Doma už tak síla filmu tolik nevynikne, ale i tak se stále jedná o výborný válečný počin, s excelentní atmosférou. Absence charakterů tak působí až dokumentárním stylem, kdy hlavním protagonistou nejsou postavy, ale komplexní filmové umění jako takové.

Na svůj domácí kraj jsem se pochopitelně velmi těšil, ale tenhle díl mi přišel zatím nejslabší. U některých míst dokonce chybělo umístění do prostoru, takže divák vůbec neví, kam za daným výletem vyrazit. Zbytek byl spíše přehlídka různých adrenalinových sportů, čehož využije jen menší část populace.

Hned na úvod druhé části dvojdílu potěší věrné fanoušky rekapitulace s původní hudbou, což je vzhledem k smrti Dietera takové hezké pojítko s prvními řadami. Záporák z tohoto dílu je určitě jeden z těch nejlepších v novějších dílech, a jeho cesta za osobní pomstou opravdu bourá mnoho morálních zábran. Jenny je tu sice chvíli dost otravná, ale i z toho se naštěstí brzo dostane.

Poborák patří k legendám naší záložní řady, a jeho nahrávky vždy patřili ke stěžejním bodům úspěchu naší repre. Oceňuji, že dokázal přirovnat Řeckou repre k té naší, ačkoliv je u nás Řecko a jeho účast na ME 2004 u nás mnohdy odsuzováno. Chtěl bych slyšet českého fans, jak se tváří, když by někdo říkal, že jsme se k úspěchu dostali skrze defenzivní fotbal... Angažmá v mém oblíbeném Manchesteru sice nedopadlo příliš slavně, v dokumentu pak třeba nezaznělo ani to, že sám SAF tento nákup zpětně označil za jednu ze svých chyb, ale i tak je zatím jediným českým hráčem, který se do kádru dostal, jen škoda, že nevydržel až do legendární výhry v LM.

Bál jsem se toho, jak moc se bude Jiřince podkuřovat, jak je v posledních letech v těchto typech pořadů zvykem, a už samotná podstata toho dílu k tomu vybízela, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen, že i samotná Jiřina se docela držela, a odpouštěla si všemožné trapné narážky. Co mě trochu překvapilo, bylo samotné složení dílu, myslím si, že by se dokázali sehnat lidi, kteří jsou s Jiřinou více spjatí.

Řekl bych, že opět jeden z těch slabších dílů 3. série. Máme tu pár solidních lahůdek, v první řadě určitě "Tohle je ta židle" s výborným hudebním doprovodem, který opět nesmí v Twin Peaks chybět: https://www.youtube.com/watch?v=0kv0gvFWgSs Klasicky je to opět scéna, která působí jako z jiného světa. Něco takového prostě jinde nezažijete. Druhou věcí, která mě zaujala, je pokračující linka u Bena Hornea. Vypadá to, že se mu v hotelu někde ve zdech potuluje snad Josie či co, ale je to pro mě jediné vysvětlení, jelikož se ve 2. řadě její duše vnořila do dřeva hotelu.... Obloukem jsme se také vrátili na začátek série, docela náročné pro diváka, po tolika dílech se opět objevuje Hastings, tentokráte přinášející zřejmě velmi důležité informace ohledně dávno mrtého Majora Briggse (zajímavostí je, že herec také již zemřel, ale stejně se v téhle sérii již objevil). Líbí se mi Bobby a jeho proměna na klasického dobrého policajta, úplný převrat osobnosti oproti původním sériím, pochopitelně z hlediska morálky k výrazně lepšímu :)

Člověk si řekne, další z kostýmních dobovek z Británie? Ale jděte, to už jsem všechno viděl... Ale Cranford je přecijen zas o něco jiný, než Panství Downton, nebo Rozum a Cit. Ačkoliv podobnost s romány Jane Austenové tu podle mě je značná, a to v podobě silně zastoupeného ženského osazenstva, řešící "šokující" problémy revoluční doby (železnice? no fuj). V Cranfordu je ale všechno tak lidské, že si k tomu divák vždy najde cestu. Za mě velmi dobře vyvážený mix humoru s melancholií, je tu kupa jak vtipných, tak velmi smutných scén.

Hned na úvod mě doslova Cranfordsky šokovalo, jak velké množství postav z 1. série bylo odstaveno mimo děj, u některých dalších poté vcelku kvapně jejich příběh ukončen, a dokonce, že došlo i k přeobsazení jedné postavy. Každopádně, jinak se vše vrací ve starých kolejích. Jako příznivce železnice mě pak do bodu orgasmu přivádí jízdy po nové železniční trati. Jako filmového fanouška pak hromada hvězd, která se této série zúčastnila. K tomu se opět přidal dobře vyvážený mix melancholie, kombinovaných s humornými scénkami. Pokud si chcete pobrečet a zasmát se v jednom, tak jste tu dobře.

To zapojení magie je vážně šílený přešlap. A vesměs jsem vůbec nepochopil, co mělo to Čaradovo kouzlo jako být, asi ho chtěl zabít úpalem... Návrat Bohdana je taky mimo. K čemu teda byl ten tyjátr s duchem?