fabecc1222

Solidní zpracování slavnostního večera, které se drží svých klasických tradic, ať už v dobrém, nebo špatné, takže dostaneme několik fajn pěveckých vystoupení...na playback. Střídmá délka a poměrně krátké prodlevy zabraňují nějakým větším moderátorským trapnostem, takže to jde všechno v klidu odkoukat bez větší újmy.

Psal se rok 2009, a do kina nebývalou rychlostí vlétl film, který byl mnohem více, než klasickým kino zážitkem. Díky tomu, co přinášel, se stal v podstatě společenskou událostí, na kterou se chodilo z povinnosti toho, že na Avatara se prostě má chodit. Avatar přinesl naprosto revoluční 3D technologii, která se teda nakonec ukázala jako slepou uličkou, ale v té době se z ní všichni posadili na zadek. Opulentní vizuál, který drtil bariéry technických možností, a možností digitálního prostředí, ve kterém se skoro celý film odehrává. Film, pro jehož vychutnání ale nezbytně potřebujete obrovské plátno, protože na klasické TV obrazovce, nedej bože na mobilu nikdy nevynikne ta technická bezchybnost. Avatar přinesl do společnosti ustálení nových výrazů, spoustu nových hraček pro děti a všeho možného doprovodného materiálu, na kterém se dala vydělat spousta peněz. Ovlivnil filmaře ale i diváky na roky dopředu. Určitě sice nepřinesl kdovíjak originální příběh, spíše klasickou naivní pohádku, kterých jsme už viděli nepočítaně, ale důležitější je vlastně to poselství, co film nese. A když máte takovýhle film, o kterém ví každý, tak se takovéto poselství pronáší k lidem snáze, než u artových věcí, které vidí jen pár diváků.

Pokud jste byli unešení z prvního dílu, tak budete unešeni i zde. Pokud se vám jednička nelíbila, nebude se vám líbit ani dvojka. A to z jednoduchého důvodu, a tím je, že dvojka vesměs kopíruje jednotlivé principy jedničky a akorát je převádí do opulentního vodního prostředí. Ano, dvojka Avatara opět nabízí dosud neviděné kamerové triky, z kterých vám zůsatne otevřena pusa dokořán, a výborné technické zpracování, ale zároveň už není tou technickou revolucí, kterou byla jednička, protože prostě to už ani nevím, kam by Cameron musel tuhle složku posunout, aby zase boural hranice. Vodní prostředí je úchvatné, a je vidět, že Cameron by si klidně vystačil jen se zábery na krajinu a podvodní svět, a klidně odignoroval celý příběh. Nevím, jaké má Cameron záměry s jednotlivými postavami, ale už tady na nás čeká nostalgické pomrkávání na jedničku pomocí flashbacků, aby se dali některé postavy udržet v ději (Weaver, Ribisi) a zároveň některé postavy vrací v podstatě jen na pár minut, asi aby se ukázalo, že tu s námi pořád jsou. (Moore, Rao). Je vidět, že jsme se dějově v čase dost posunuli, Sully a hlavně Neytyri jsou dost často odloženi na druhou kolej, a do popředí se dostává nová generace míšenců. Jestli je něco probém Avatara, potažmo Camerona, tak je to jeho neschopnost skrze digitální postavy (protože ve filmu se hrané postavy skoro neobjevují) přetavit jednotlivé emoce ve scénách, kdy by se to hodilo. Je vidět, že Cameron víc než filmový příběh natáčí výpravný dokument o Pandoře a všech jejích sférách.

Když v roce 2020 přišla řada nových komediálních seriálů, mezi něž patří i tento či Jednotky vesmírného nasazení, tak mě u prvních řad provázelo spíše zklamání. Zřejmě jsem nebyl jediný, jelikož oba tyto seriály byli zrušeny poměrně záhy, už po dvou řadách. Avenue 5 se od začátku patlá od ničeho k ničemu, Laurie je tu z hlediska humoru mnohdy odložený na druhou kolej, a hlášky dostávají někteří jeho pochlebovači (Woods, Crichlow). Těšil jsem se popravdě na tradičný břitký Britský humor, ale Avenue 5 v tomto ohledu připomíná spíš takové ty klasické USA odpolední srandičky na uvolnění, u kterých nemusíte moc přemýšlet. Pokud nečekáte nic světoborného a náročného, tak vás Avenue 5 asi jakž takž uspokojí, já zůstávám po konci serálu tak někde mezi. Není to úplný průšvih, ale z námětu se dalo vytřískat mnohem více, a seriálu by také určitě slušel větší rozpočet, aby mohl prodat i nějaký ten vizuál.

Po letech už jde přidat i koment k samotné řadě, tak kopíruju znění svého původního komenut: Tvůrci se z nějakého důvodu rozhodli na palubu vesmírné lodi umístit asi 20 vedlejších postav, které pravidelně zasahují do děje, a vzhledem k množství epizod tak jejich počet působí dost nadbytečně. Počet dílů by to možná chtělo ještě zmenšit, protože dobré vtipy tam jsou, ale prolínají se s těmi špatnými, kterých je zatím více. Překvapivě to zatím netáhne Laurie, kterého sráží hlavně dialogy jeho postavy, ale Zach Woods, který naopak dostává ty nejlepší hlášky

Druhá řada mi přišla ještě o chlup slabší, než první. Pravda, je to dost dlouho, co jsem sledoval první řadu, ale základní obrysy mi v paměti zůstali. Po druhé řadě, která je zároveň závěrečná mám ale pocit, že se děj vůbec nikam neposunul. A to bych řekl, že tvůrci už druhou řadu určitě aspoň částečně připravovali s vědomím, že je závěrečná, jelikož rozhodnutí o ukončení přišlo ještě dost před odvysíláním, no, nedá se nic dělat, další podivně (ne)zakončený seriál. Bohužel, i toho humoru ubylo.

Další z řady klasických vědomostních soutěží. Stejně jako ostatní, tak i AZ-kvíz si určitě vždy najde své diváky. Nějaké velké inovace bych zde nehledal, a ani bych je ani nedoporučoval vytvářet. Klasický model otázka - odpověď na pyramidovém poli je zkrátka nesmrtelný.

Klasický AZ-kvíz je klasickou našich TV soutěží, a při příležitosti letošního MS ve fotbale přišla ČT s tím, že uvede každý den speciál s fotbalovou tématikou. Samotný koncept otázek je postaven tak, aby i laik, či přiležitostný divák měl šanci aspoň něco vědět, k čemuž pomáhají i klasické nápovědy s prvním písmenem ("Jakou medaili přivezli z OH, na B?"...Asi Stříbro ne že jo...). Specialitou těchto dílů je to, že se v něm utkají i dvě známé osobnosti, které zpravidla více či méně slouží hlavně k pobavení diváka, a stává se, že o fotbale nemají nejmenšího tucha. Zarytí fotbalový fans asi budou plakat nad lehkostí otázek, a nevědomostí některých lidí, běžný fans si pravdděpodobně rád zodpoví kvízové otázky, a bude spokojen s výberem soutěžících.

Nejsem znalec knih Agathy Christie, takže když jsem šel před lety do prvního zhlédnutí této série, tak jsem moc nevěděl, co mě vlastně čeká, a znal jsem hlavně onu známou rýmovačku. Finální pointa, která vygraduje v extrémně nervozní závěrečné scéně mě tak dokonale odbourala. Mezitím dochází k tomu, že se na plátně pohybuje plejáda převážně známých herců, a nutno dodat, že i kvalitních, což do takovéto adaptace prostě patří, a dodává to tomu takovou tu aristokratickou příchuť klasické detektivky. Nijak tu nevadí takový určitý divadelní vizuál a celkové divadelně-konverzační pojetí, naopak to tomu dodává ten punc něčeho klasického a tradičního. Tato série byla také první z řady adaptací děl Agathy Christie, které začala postupně vydávat BBC, a pro mě zůstává tou nejlepší, a dost možná i také zůstane.

Wes Anderson je neskuetční hračička a snílek, s neutuchajízí fantazií, a právě díky tomu jsem si jeho filmy oblíbil. Až výjde měsíc pro mě byla před lety první zkušenosti s jeho filmy, a přesně taková ta děcká radost, a vlastně až naivita z tohoto filmu doslova stříká. Přitom je to všechno tak poetické, a vizuálně dokonalé, že si to prostě hned zamilujete. Vůbec se nedivím, kolik herecký hvězd se takovéto projektu upíše, a do rolí, které jdou kolikrát úplně oproti zažitým pořádkům. Chtěl bych jednou žít přesně v takovémto světě, který Wes Anderson vytvořil ve svém filmu. A Kara Hayward je ve svých 13 letech až nebezpečně koketní...