M.i.k.e

O trošku lepší než jednička (dvojku sem neviděl), ale stále platí že je to dost infantilní, písničky fungují tak z poloviny a nejvíc to ocení malé děti…40%

dobrá animace, fajn příběh a Sandlerův hlas hlavnímu ještěřímu hrdinovi dost sedí. Přesto mě ale Leo nějak extra neoslovil. Velký podíl na tom má fakt, že jde z jedné třetiny o muzikál a bohužel ne moc dobrý. Prakticky ani jedna písnička není jakkoliv výrazná a zapamatovatelná a to je u muzikálů (i těch částečných) celkem potíž. Na jedno shlédnutí je Leo nicméně úplně ok a hlavně děti se u něj bez problémů zabaví...60%

Elizabeth chce být vědkyně ale doba jí nepřeje a aby toho neměla málo, ani život se s ní úplně nemazlí. Jenže Elizabeth je silná žena a tak se s tím vším popere po svém. V jádru silný příběh, který je ovšem zpracován celkem tuctově a až na pár momentů nedokáže nabídnout nic co bychom v lehčích obměnách neviděli jinde. Na Apple TV celkem průměrný kousek, kterému by víc slušel celovečerní formát…60%

Jak se stát tyranem mi přišlo podstatně lepší. Tohle je sice v jádru to samé, ale zatímco tyran šikovně ukazoval na nebezpečí a jednoduchost upadnutí pod nadvládu jednoho člověka, tady mi to přišlo jako zbytečná adorace zločinců a zlehčování toho co prováděli. Jasně že je to třeba brát s rezervou a nadsázkou a tenhle minidokument nechce nikomu doopravdy radit jak se stát mafiánem, ale stejně mi to tentokrát úplně nesedlo...40%

česká snaha o kombinaci Odložených případů a drsné severské kriminálky, která občas funguje velmi dobře a občas skoro vůbec. Krobot je jako stárnoucí policajt/gambler fajn stejně jako Hádek jako jeho nadřízený (i když nemá moc co hrát). Co je každopádně udivující je neschopnost scénáristů napsat funkční ženskou hrdinku. V Docentovi to odnesla Tereza Ramba a tady Marika Šoposká, jejíž permanentně kyselá a arogantní Fáberová s daddy issues je většinu času pouze otravná a upřímně sem neměl chuť ani důvod jí nějak fandit nebo se o ní dozvídat něco víc. Na pěst jsou i kamerové filtry používané pro flashbacky. O těch sem si myslel že jsou pasé už tak od konce devadesátek, jenže jsem se evidentně spletl a nevypadá to vůbec dobře. Jednotlivé případy jsou každopádně celkem v pohodě, i když je občas třeba přivřít obě oči a neřešit logické lapsy...60%

to co první série načala, dovedla ta druhá téměř k dokonalosti, ale nabídla komplexní a zábavnou podívanou. Jelikož sem začal Wrexham po první sérii sledovat tak sem sice věděl jak to celé skončí, ale vůbec ničemu to nevadilo. Reynolds s McElhhenym sice zkraje nevěděli do čeho jdou, ale dali do toho srdíčko a příběh jejích klubu a lidí kolem něj dokázali zužitkovat na maximum. Kdo má rád sport, rád se zasměje a tu a tam se i rád dojme, Welcome to Wrexham je jasná volba...90%

stylizací má tohle poloanimé ke komiksu hodně blízko a nabídne nejeden velmi dobrý nápad, nicméně se nemůžu zbavit pocitu že to mohlo být ještě lepší. Přeci jen animace nabízí prakticky neomezené možnosti a tak se mohli tvůrci v čele s autorem vyřádit ještě trochu víc. Nuda to každopádně není a animovaná forma Scottovi sluší...60%

13.komnata Robbieho Williamse, která mi jakožto jeho nefanouškovi přinesla poměrně dost nových informací. To je koneckonců důvod proč jdu nakonec na čtyři hvězdy. Formálně to totiž není nic extra a i když je tu Robbie sedící na posteli a komentující svoje stará videa, nijak to nevybočuje z šablony klasických životopisných dokumentů. Plusem je absence klasických mluvících hlav a hned má ten dokument trochu jinou dynamiku...70%

Suburra je zpět a s ní i pár starých známých co zbyli, ale i když se tady zase intrikaří, politikaří a různě jinak mafiání, není to tentokrát žádná velká pecka. Ona už předchozí seriálová Suburra postrádala drive té filmové, ale minimálně druhá série byla fajn. Tohle je bohužel jen takový vykastrovaný sequel, který vůbec vzniknout nemusel...40%

Piargy se v mých očích zařadí po bok Slámovi Krajiny ve stínu a Marhoulova Nabarveného ptáčete. Všechno to jsou filmy, které skvěle vypadají, ale v rámci příběhu si ukously příliš velké sousto, které nedokáží naplno zpracovat. Na Piargy je to vidět hned ze začátku, kdy se Trajkov snaží o komplexní vhled do bohem (ne)zapomenuté slovenské vesnice na prahu druhé světové války, ale postupem času větší celek opouští a zůstane "jen" příběh hlavní hrdinky žijící v podivném milostném trojúhelníku. To by samo o sobě nevadilo, nicméně muselo by jít o lépe napsané postavy a to tyhle bohužel nejsou...60%