Véča

...vrať mu ty klíčky, ty jeden podivný, hnusný sociopate...

Tento film věrně popisuje vzájemné odcizení dvou přátel z dětství, rozdělených občanskou válkou mezi dvěmi etnickými skupinami. Zároveň se ale okrajově věnuje i minulosti vedlejších postav, viz např. starý kapitán či Velja. Děj prolínající se několika časovými rovinami dokázal režisér uhlídat tak, že se divák ani při rychlém střídání časových rovin neztrácí v ději. Naopak vzniklé kousky do sebe zapadají jako kousky skládačky a samotný celek pak tvoří děsivý obraz bratrovražedného boje. Jak předválečné, tak i válečné scény jsou prostoupeny osobitým humorem. Ale především v bojových scénách onen humor ještě stupňuje napětí a hrůznost situace, ve které se hrdinové ocitli. Starý kapitán zde zároveň představuje hodnoty starého komunistického Titova režimu, jež jsou najednou tak snadno bourány a jeho mladší podřízení si ho dobírají, že nedokázali vytvořit nic trvalého, co by nešlo jen tak zničit. Nejsilněji na mě zapůsobil úplný konec filmu, ten by ale nedával takový smysl bez slavnostního otevření tunelu. Celkově nedokážu tomuto filmu nic vytknout, tak silný zážitek jsem si už dlouho od žádného filmu neodnesl. .........uz maršala Tita.....

O tom jak se relativně rozumně uvažující osoba musí omluvit a podvolit těhotné iracionálně jednající fúrii s nervama na pochodu. Což neva, pokud by se celý film netvářil, jako by to tak bylo v nejlepším pořádku.

Starou verzi z r.1931 mám rád především kvůli Karloffovi, který hraje monstrum.Monstrum v této adaptaci nemá tolik prostoru,ale jeho ztvárnění,namskování,ale i oproti staré verzi je de Nirova kreace prostoupena emocemi,původní touhou konat dobro,jež se mění díky vlivům okolí.Celý děj spíš odpovídá verzi Mary W. Shelley,než kterákoliv jiná verze,co jsem zatím viděl.I tato adaptace však není úplně přesný přepis,ale liší se většinou jen v detailech nebo vynecháním jedné pasáže z knihy.Ostatně tomuto filmu takový zásah jen prospěl,u knihy jsem měl místy pocit,že je taková rozvláčná, pomalu postupující a ve filmu mě Kenneth Brannagh pomalu nenechal nadechnout.Výtvarník kostýmů se musel opravdu ,,vyřádit'',ať se zrovna děj odehrával v bohatších vrstvách,nebo ve městě plném chudých,měl sem pocit,že historická věrohodnost je na dnešní poměry ,kdy si mnoho lidí cení víc nesmyslnou hollywoodskou slátaninu s obrovským množstvím faktických chyb,úžasná.Snad jediná věc co mi vadila byla druhá Frankensteinova kreace,utvořená z těla s popálenou hlavou,která rozhodně nebyla na pohled příjemná. Doporučuji shlédnout film před přečtením knihy,nejsem si jistý,jak moc by se mi líbil,film kdybych znal o něco lepší knižní podobu.Frankenstein není dokonalý,občasné chyby jsou ale víc než dostatečně vyváženy kvalitní podívanou apodle mě je tahle adaptace ta nejzdařilejší vůbec.

Ačkoli nemám tyto "nastavované" kaše rád,musím říct,že tento díl mě docela příjemně překvapil.Freddy tady trochu změnil vizáž,místo obličeje popálenin,vypadá,jako by akorát neměl kůži,díky čemuž vypadá mnohem víc démonicky.Jinak ve filmu hraje většina hlavních protagonistů z prvního dílu,mě osobně docela překvapilo,že Robert Englund zahraje dobře i sympaťáka,naprosto odlišného než je Freddy(ne že by Freddy nebyl sympaťák :-) ).Přesto Craven prvním dílem ukázal,že dokáže využít možnosti a místy ,jak se říká,vařil z vody.I tak se dá říct,že Nová noční můra celkem důstojně zakončila celou sérii.

Děj je rozdělený na tři povídky propojené postavami, či detaily. Stranou zde jde časová souslednost, v druhé povídce jsou fotografie zobrazující závěr první povídky a třetí povídka se časově odehrává před první, ale i po druhé povídce zároveň, to naznačuje začarovaný kruh stále dokola se opakujícího násilí. Značně zmatené přechody a nejasná časová návaznost mezi jednotlivými povídkami a meditativní pojetí zabraňují silnějšímu prožitku z vyjádření válečných hrůz, který je samotnou strukturou filmu, rozděleného na tři části, nabouráván. Všechny povídky samy o sobě dávají silně emotivní zážitek, ale postrádají nějaký hlubší smysl, teprve když se spojí dohromady je na nich patrné, že se snaží vyjádřit únavu z války a přemítání , zda má život nějaký smysl. Meditativní nádech filmu navozuje především mysticky působící hudba od skupiny Anastasia. Druhá povídka odehrávající se v Londýně působí jako by nebyla přímou součástí ostatních dvou, ale pouze jejich spojovací mezičlánek možná částečně jako cizí těleso v jinak relativně sourodém celku.

Výborný detektivní seriál,podle neméně dobrých knih Ellis Petersové.Mě osobně je postava bratra Cadfaela mnohem sympatičtější než třeba takový Hercule Poirot nebo většina jiných detektivů.Věrně,aspoň co můžu posoudit,působí středověké prostředí kláštera a přilehlého města.Každá postava má své typické chování(seržant je hloupý a omezený,Cadfaelův pomocník trochu jednodušší a důvěřivý),a proto si každého vybavím i po delší době ne jako u většiny seriálů.Na doprovodnou hudbu si moc nevzpomínám,ale úvodní znělka ve stylu klášterního chorálu dokonale navozuje atmosféru.ze seriálové tvorby poslední doby naprostá špička.

Nesmrtelná teta je typický úkaz na poli českých pohádek koncem 20. století.Některé scény mi připadaly svojí ponurou atmosférou hodně podobné JEZERNÍ KRÁLOVNĚ..Celý příběh podkresluje relativně pěkná hudba,která ale nijak zvlášť nepotěší.O nějakých zvláštních hereckých výkonech se ve většině případů nedá mluvit,ovše kromě paní Bohdalové,která se role Závisti ujala s takovou vervou,jako bych jí pomalu uěřil,že je taková jako ve filmu.Král Jaromír Hanzlík je to jediné,co dodává filmu trochu vtipu a šťávy,ale pouze když má hloupý mozek,jinak splývá s ostatními.I když Nesmrtelná teta není vrcholem kinematografie,ruku na srdce,myslíte že třeba Z pekla štěstí je lepší pohádka?

Přiznávám se,že když sem Schindlerův seznam viděl poprvé v dabované verzi s formátem obrazu 4:3 nechápal sem,co na něm všichni vidí. Ale když sem viděl širokoúhlou verzi,spadla mi čelist málem až na zem. Úžasné černobílé provedení filmu mi dalo neskutečně silný zážitek z mrazivého a temného prostředí krakovského ghetta a následně i tábora v Plaszowě. Mrazilo mne,když sem viděl jak jde jen spoře oblečeným židům pára od úst,mrazil mne pohled na násilí a odpornosti ve filmu páchané,přiznám se,že sem místy i brečel,což se mi u jen tak nějakého filmu nestalo. A to všechno způsobilo právě to kouzlo černobílé,která v sobě,při správném zacházení,lépe nese jak poetickou,tak i tu děsivou atmosféru lidského utrpení. Kvůli Schindlerovu seznamu sem se rozhádal se svojí dobrou kamarádkou,jež se mi snažila namluvit,že Liam Neeson se do role Oskara Schindlera nehodil a ani nevypadá moc jako Němec. Podle mě ale byla ale ústřední trojice herců Neeson(Schindler),Fiennes(Goeth) a Kingsley(Itzak Stern) jedním z nejlepších Spielbergových tahů. Jejich výkony stvořily doslova herecký koncert. Soundtrack k filmu si od doby co se mi dostal do rukou musím pouštět pořád znovu a znovu dokolečka,především píseň Yeroushalaim shel zahav,která je nabitější emocemi než většina píniček,co sem doposud slyšel. Myslím si,že Schnidler nebyl takový lidumil,jak nám ho tady Spielberg vylíčil,i když mojí vírou silně otřásl dokument sestavený ze svědectví přeživších Židů.Ti popisovali Schindlera jako svého Boha,prakticky bezchybného,někteří z nich dokonce tvrdili,že se s Schindlerem přátelili až do jeho smrti. Ať byl skutečný Schindler jakýkoli,faktem zůstane,že zachránil víc než 1100 Židů a tím dokázal,že i jeden člověk může něco udělat proti zlořádu páchanému na nevinných. Bohužel k tomu potřebuje spoustu peněz a vlivných přátel. Tenhle film neberu ani tak moc jako oslavu "hrdiny" Oskara Schindlera,ale jako symbolický příběh o lidskosti,o síle a vlivu,jakým může zapůsobit jeden samotný člověk proti zločinnému monstru.

Vlastně těžko říct, jestli byla paměť tak milosrdná nebo se posunul standard toho, co je vtipné. Vtipy o znásilňování ani oplzlé poznámky Zedníčka směrem ke slečně (teda paní) asistence mi moc humorné nepřijdou.