Frankenstein

Kenneth Branagh je nejenom dobrej herec, ale taky výbornej režisér! Přesvědčil mě o tom v tomhle filmu. Obsazení Roberta De Nira snad nemohla být lepší volba a ten ztvárnil svoji roli naprosto fantasticky. Nejdřív je vám ho líto, potom ho nemáte rádi pro to, co dělá, ale nakonec zůstane u tý lítosti. Temnej a ponurej příběh, mor, řezání mrtvol a další děsivý scénáře z historie v jednom filmu. A jako třešnička na dortu úchvatná Helena Bonham Carter a velkolepý záběry na zasněžený hory. Musím dát plnej počet, protože tohle je kult, kterej bohužel moc lidí nezná. (30.01.2012)

Z toho, jakým způsobem pan profesor Lockhart zfilmoval Frankensteina, by možná Borisu Karloffovi vystřelily špunty z krku, protože se jedná o opravdu zdařilou adaptaci, která stojí především na výborném hereckém obsazení. Sám pan režisér si vychutnává úlohu vynálezce Frankesteina a za zmínku rozhodně stojí mlaďoučká Helena Bonham Carter či Tom Hulce, ale zřejmě největší lahůdkou je Robert De Niro, který svému zombíkovi dokázal vtisknout náznaky lidskosti. Skvělé herce natočila zajímavá kamera, která neustále rotuje okolo celé scény a sem tam vykouzlila opravdu povedený záběr (De Nirova procházka po horách mi až podezřele připomínala Pána Prstenů). Ani po audiovizuální stránce toho není moc k vytýkání. Hudba je přesná a atmosférická a vizuální zpracování podmanivé. Navíc se Branagh nebojí nějakého toho ostřejšího efektu, kdy krev teče proudem. A speciální pochvalu mám pro poutavý závěr. Ve finále se to dá shrnout tak, že se jedná o dvě velice příjemné hodinky, které díky dobré dynamice navíc rychle utečou. (07.10.2008)

Solidní atmosféra, vyýprava a obsazení nezachrání všechno. Tuplem ne, pokud ve výsledném sestřihu chybí 30 minut materiálu, Branagh hraje idiota, jehož prokouknutí nemá dostatečnou oporu, a samotná zrůda s lidskými parametry na tom není o moc líp. Speciálně velké mínus za úletový casting Heleny Bonham Carter, která je tu i na své poměry opravdu odpudivá, a proto jako love-interest totálně nefunkční. (02.01.2010)

Je zajímavé, že některá díla přitahují filmaře pořád a pořád. Není snad pětiletky, kdy by nevznikl film o Frankensteinovi. To je totéž, jako kdyby u nás někdo točil stále a stále dokola Pytlákovu schovanku (odkaz zde) nebo Roztomilého člověka (odkaz zde) . Prostě jednání k smíchu a po určité chvíli dotazu po pánově duševním zdraví. No, v Americe je tomu jinak. A obvykle to dopadá strašlivě. Ovšem v tomto případě se to vyplatilo. Výprava, herci, režie, scénář. Všechno je jedním slovem Superperfektkolosálněextragrandiózní (31.01.2006)

Jamesi Whaleovi v roce 1931 stačilo 70 minut, aby vyvolal mrazivé emoce a položil hodně existenciálních otázek. Kennethu Branaghovi na to překvapivě nestačí ani dvě hodiny, a pokud jde o existenciální otázky, vystačí si se stereotypem "a co duše, myslel jste i na duši?". Celé je to povrchní a vůbec to nejde do hloubky, ačkoliv se to snaží klamat tělem, tedy kostýmy a trikovými studiovými sekvencemi (kdy i z ledového moře čiší studiovost až na půdu a člověk si maně vybaví Krkonošské pohádky, kde to alespoň mělo nějaký význam) nebo moooc hezkou scénou hořící ženy probíhající hořící chodbou. (Když jsme u toho, měla přece jen vytržené srdce, proč potom má sešitý celý xicht?) Jinak Helenu jsem nikdy neměl jako herečku rád, všechny své role mi přijde hraje na jednu notu, kdy vypadá pořád jako šílený Mikymauz, a ani tady mne nijak nepřesvědčila, že by se ze svého ranku vymanila. Kdyby to aspoň tak neplavalo po povrchu! (08.05.2020)