Véča

To jsme točili ve vesnice za Brnem, jmenovalo se to nějak jako Funus nebo tak... Jo! Křtiny!!! Projekce filmu Sněhová Růženka (1922) doprovozená komentářem představitelky hlavní role původního filmu. Naivita, neznalost historických souvislostí a slepá místa v lidské paměti posouvají film o třídu výš.

Po neznámých stezkách je v porovnání s Mrazíkem trochu odlišnná pohádka. Sáňky samochodky se transformovaly do pícky samochodky, Barbara Jagorovna nechce upéct Míťu, protože je docela obyčejný Sidorov a moudrá Vasilisa se učí jezdit na bicyklu. Pokud je Mrazík kýčovitý díky vizuální výtvarné stránce, zde se nevkus projevuje především smícháním postav z mnoha filmů, do všeho ještě navíc přijde ze světa mimo ten pohádkový desetiletý chlapec Míťa. Komický prvek ve filmu spočívá především v jednání postav, jež je sice logické, ale míra pitvoření, kterou přitom nasazují nedovolí divákovi, aby mu nezačaly cukat smíchy koutky. Otázka je, jak výrazný byl při recepci tohoto filmu vliv dabované verze, kterou jsem viděl. Dabéři mají každý svůj typický styl projevu. Kostěj Nesmrtelný pomalý a patetický, Míťa se nápadně podobá šprtům na základní škole či Baba Jaga moudrá stařenka.

Průměrná pohádka s jednoduchým dějem,na které mě zaujala jen jedna věc,a to že Králíčka hrál Mrkvička,tak sem chvíli přemýšlel,jestli v tom není skrytá nějaká analogie Mrkvička-Králíček.

Na Evil Dead je na první pohled znát nízký rozpočet. Vzhled zombií mě spíš pobavil než strašil. Nevim to jistě,ale myslim, že celý film byl točen jen ruční kamerou, což umožňovalo dynamičnost pohybu a především při scénách lese to vypadalo celkem děsivě. Naopak slabší to už bylo při scénách v chatě, kde se někde kamera kývala tak, že mi to kazilo zážitek,podobně na mě působila místa, kdy se kamera otáčela o 360 stupňů, příliš často se to opakovalo. Další věc, jak říká Kirké, je přehnané množství násilí naprosto utopené v krvi. Přišlo mi kolikrát jako celkem zbytečné, správná atmosféra se dá navodit i bez hektolitrů krve. Proto mám radši první půlku, kde prakticky nic nevidím, kromě scén se stromem a přesto jsem byl napjatý celou dobu. Celkově 4*, trochu přidám na hodnocení kvůli tomu zážitku. Viděl sem ho sám, na domácím kině lehce po půlnoci, takže spaní bylo potom opravdu "příjemné"... revidováno 2.7.2009 Komentář smazat, film za 5*

Tento film má celkem složitý děj s více rovinami, ta hlavní základní jsou dějiny jedné chudé vesnice v období kolem první světové války. Ale v této vesnici se odehrává více příběhů více rodin,jednotlivých lmužů, žen a dětí, jež jsou propleteny do sebe. Jen málo západních filmů kombinuje situace lidské tragédie s odlehčenými, vtipnými momenty a pokud, tak tam kde by se západoevropské či americké kinematografie snažily dostat z diváka moře slz laciným sentimentem, tam nastupuje odlišná psychologie Rumunů, která nedovolí prostoupit děj sentimentalitou. Okupace vesnice jedním německým vojákem, kterému se přesila vesničanů nebrání a ani nijak neodporují jeho přehnaným požadavkům na stravu, je podle mě jedním z nejvtipnějších momentů filmu, jež ostře kontrastuje s hladověním rodiny učitele, který odešel na frontu. Celý film působí spíše jako dobová záznam z místní kroniky, díky své komplexnosti a popisování osudů většího množství postav. Ale vícero postav brání se dostat trochu do hloubky, tak mi bohužel přišel tento film jdoucí příliš po povrchu lidí a nepříliš se zabývající psychikou samotných postav.

A uz jsou asi u sebe doma... pan ucitel zaleva kvetiny na balkonu... a zalil i gaye pod balkonem! Ha! Gay (rikejme mu kalhotac) jde na... tak uz se libaj To jsou strihy. Delaji neco, co je asi felace, ale moc to tak nevypada A prichazi puvodni gay - ucetni! TO bude drama Prida se?

Vrcholné dílo Vávrova "recyklačního" období. Pokud je něco co mi na osobě Otakara Vávry vadí, tak je to především kopírování jiných tvůrců, které alespoň v předchozích letech nebylo tak očividné. Temné slunce vygradovalo tuto jeho bizarní úchylku do nebeských výšin. Ztratila se chladná Florence Marly a inženýr Prokop procházející situacemi, jež jsou bližší halucinacím způsobeným horečnatým blouzněním. Místo nich se zde objevuje unylý, nudný Prokop a Magda Vašáryová, jež není tou femme fatale jako Florence Marly ale pouze znuděná a zbohatlická mladá dívka. Přestože není blíže určené datum a čas, v němž se děj odehrává, zcela jednoznačně lze vyvodit z vodítek poskytnutých filmem, že se odehrává někdy v 80. letech. Ale o to by ani tolik nešlo, "dobová aktualizace" nemusí filmu nutně škodit, pokud ovšem tak není ve stylu Temného slunce. Pacifistický Čapkův román je přepracován a do jeho samotné podstaty vloženy dobově ideologicky poplatné motivy. Co zde mají co dělat záběry na dlouhovlasé hiippies, které jakoby kombinovaly Formanovy Vlasy a díl Mimikry ze Sequensova seriálu 30 případů majora Zemana. Vrcholem všeho je ale velké množství scén, které se téměř do puntíku podobají svým protějškům ze starší Vávrovy adaptace Krakatitu. Korunu všemu pak nasadil závěr ne zcela nepodobný některému ze zombie hororů. Vhodné pouze pro otrlé jedince se silným žaludkem.

Okupace v 26 obrazech je příběh tří přátel rozdělných válečnou situací. Přátelé rozdělení vnitropolitickou situací v zemi . Fašistický Ustašovec, odbojář a Žid snažící se pouze zachránit si život. Nejmarkantnější je kontrast mezi jejich vztahy na začátku, kdy se jen veselili v ulicích města, a v druhé polovině filmu, když jsou rozděleni svým postavením a názory. Ovšem za druhé světové války to nebylo naposled, kdy byli lidé navzájem odděleni podobnou situací. Další příklad podobné situace se dá najít ve filmu Hezké vesnice, hezky hoří, ve kterém jsou do takové situace uvrženi dva přátelé. S ohledem na obsah násilí ve filmu je scéna masakru v autobuse zbytečně násilná, především pak v kontrastu se záběry krásné idylické krajiny.

Jedna velká křeč naroubovaná na lidové písně a vesnické prostředí. U Jasného má humor své místo a jadrnost některých výroků se stává přirozenou součástí filmu, kdežto u Kachlíka máte pocit, že vás umlátí trapnost okamžiku a prvoplánově idiotské postavy zamotané do strastiplného procesu združstevňování moravské vesnice. Z dnešního pohledu je až absurdní, jak může vypadat "pozitivní konstruktivní kritika" chyb minulosti a stranického aparátu - nemožní družstevníci, asociální předseda místní stranické organizace a zpátečnická klika místních zemědělců. Od začátku víme, kdo je záměrný rozvraceč nebo stranický funkcionář - takové role se nikdo nezbaví a závistiví vesničtí strejcové zůstanou závistivými strejci. Pokud nějaké změna tak jen razantním přepnutím z polohy A do polohy B bez pozvolného vývoje. Jedinou relativně kladnou postavou tak zůstane Brzobohatého tvrdohlavý a zásadový sedlák Jagoš.. A jak to tak při "socializaci" bývá - schopní jedinci jsou soustavně ponižováni a likvidováni skupinou líných, neschopných a závistivých individuí.

Film, jehož děj se odehrává koncem 19. století v Rumunsku a zobrazuje konflitkní prostředí chudnoucí šlechty a zbohatlíků utlačujících chudé rolníky. Děj je rozdělen na tři různě dlouhé části chronologicky seřazené za sebou. Ty zachycují postup Tanase Scatiu při bohatnutí a získávání majetku zadlužených šlechticů. Oddělení tří částí je příliš násilné a úplně roztrhá plynulou dějovou lini, která najednou přeskočí nejprve o rok a pak o dalších pět lát dále, a působí značně rušivě v celém filmu. Především druhá část je naprosto zbytečná, jakoby nebyla součástí filmu. Většinu filmu táhne herecky představitel Tanase, ústřední postavy. Ostatní skoro všichni kladní působí bezvýrazně a jakoby kromě bojara Dinu Murguleta ve filmu hráli jen tak do počtu. Dvě postavy z první části Saša a Mattei si docela bez vysvětlení kamsi zmizeli v dalších dvou částích, přestože v té první se jednalo hlavně o nich dvou, takže jejich přítomnost působí celkem zbytečně. Díky tomu, že film prochází delším časovým obdobím je zde krásně rozpracován vývoj postav v závislosti na jejich životních vzestupech či pádech.