parallelka

Zhlédla jsem všech pět dílů najednou. Ačkoliv jsem od počátku tušila, jaké bude mít seriál vyústění, přesto mě udržoval v napětí až do konce. Výborný herecký výkon hlavní hrdinky a vývoj ostatních postav.

Bude asi něco pravdy na tom, že téměř žádná svatba se neobejde bez potřebné dávky stresu a rodinné hysterie. Nejsem zrovna příznivkyně svateb, ale v tom bych neviděla tak zásadní problém. Samotné téma filmu mi nijak nevadilo, spíš jsem ho stavěla do pozadí a čekala jsem, jak se do toho vloží Anne ve své roli kající se závislačky. Ale asi jsem už bohužel příliš navyklá na její veskrze pozitivní role, že ji v těch vážnějších tvářích nedokážu přijmout. Její výkon mi připadal dost křečovitý, že mi trvalo docela dlouho než jsem se na ni dokázala naladit. Nicméně nebyla to jediná postava, se kterou jsem se potýkala. Nesmírně nudnou a zdlouhavou scénou pro mě byly slavnostní přípitky, měla jsem co dělat, abych se udržela při vědomí. A paradoxně to, co mě na začátku filmu nejvíce vytáčelo - roztřepaná kamera, mi v závěru připadalo jako největší plus, které dodávalo filmu na autentičnosti a člověk se tak neubránil pocitu, že to co vidí, se skutečně děje.

Jediné, co se mi tak líbilo byl dům od Trudi, který "nejspíš navrhl Willy Wonka na tripu" :)

Takové lepší ***, z velké části hlavně zásluhou Jasona Segela, který pokračoval ve svém Marshallovském stylu, což na jednu stranu bylo fajn, protože jeho humor už se mi dostal pod kůži, ale na druhou stranu už jsou některé situace docela předvídatelné. Kristen Bell vidím tady spíše jako křečovitou panenku, která mě tolik zase nepřekvapí. Milá komedie, která ale nevyvolala žádný pořádný výchuch smíchu.

Hm, tak tenhle film je na pováženou. Působil na mě totiž v několika vlnách a pokaždé ve mně vyvolal zcela jiné pocity. Celkově jsem k bestselleru a k filmu přistupovala s určitým odstupem. Nejspíš bych po tom ani nesáhla, kdybych neviděla na jednu stranu ty negativní kritické ohlasu, a na druhou stranu to úplné nadšení, které kniha ve čtenářích vzbuzovala. Už to pro mě bylo popudem, abych teda zjistila, co na tom může všechny tak uchvátit. A i když jsem měla za sebou půlku knížky a půlku zhlédnutého filmu, přesto jsem to nedokázala vstřebat, viděla jsem v tom takovou pitomost a stupiditu, že se mi ani nechtělo pokračovat..ale pokračovala jsem...a ono se to zvrhlo. Jako by člověk přestal fungovat na racionální rovině a nechal se pohltit svými primitivními pudy. Kvalita četby šla stranou a já chtěla víc. Na obranu filmu, i když si skutečně myslím, že některé scény jsou k politování a křičí jako Bkové horory, tak musím říct, že jiné scény jsou naopak velmi působivé (např.baseball, odhalení, řítíme se do pekla:-D, atd.). Kdyby maskéři ubrali taky trochu té bílé barvy, nebylo by to na škodu. Jinak moje druhé setkání s Kristen Stewart nedopadlo vůbec špatně a na obranu Roberta Pattinsona, kterému se tak často vytýká jeho křečovité hraní, je třeba říct, že není zas taková sranda zahrát upíra lačnícího po něčí krvi, aby nevypadal jako úplný idiot..ale dle mého názoru, přece jen mi něco v hereckém Edwardovi chybělo, něco, co by mu dodalo ten laškovný nadhled a krapet toho humoru, který literární postava pod tou záplavou sladkých vět přece jenom měla:))

Nejspíš se na tenhle film ještě nedokážu dívat příliš s odstupem, ale když mám o něm mluvit, tak mě napadají jen samé superlativy. Ellen Page byla vážně skvělá. Dala do toho pořádnou dávku ironie a specifického humoru, byla rozverná, něžná a zranitelná, ale zároveň taky drzá a dokázala pořádně seknout a člověku ublížit, ač to tak nebylo zamýšleno. Dostala mě barevnost filmu, úvodní animace, hudba - hravá, jednoduchá a někdy i dost amatérská (při poslechu soundtracku jsem si trochu říkala, že bych některé skladby nejspíš nemohla poslouchat bez toho, aniž bych neznala film, takto jsem se při některých falešných tónech jen smála a všechno bylo odpuštěno..), ale tak to bylo dobře, skvěle to totiž doplňovalo celou atmosféru, ve které se film nesl. Ač se Juno dostala do pořádně zapeklité situace, rodina a přátele ji podrželi, což nakonec taky dávalo filmu optimistický ráz. Nemůžu si pomoct, ten film mě prostě dostal, nikam mě netlačil, nepřipadala jsem si jako znásilňovaný divák, ale jako ten, co dobrovolně naskočí na pořádnou vlnu a sveze se na ní až do konce.

Seriál, u kterého se směju ještě dřív než začne. Jim Parsons mi byl od začátku odněkud povědomý..až po několika dílech se mi konečně vybavila jeho drobná role ve filmu Garden State, kdy napochodoval na scénu v rytířské zbroji a předvedl se jako znalec klingonštiny:))..vlastně mě to pak ani vůbec nepřekvapilo:)..

Když z toho vystříhám ty scény, které ve mně budily docela silný odpor, tak to pro mě byla dost velká nuda. Ti čtyři hlavní "hrdinové" ve mně od začátku vzbuzovali značné nesympatie, které v závěru filmu vyústily až v absolutní nenávist. Skoro jsem se těšila, až dojdou svého zaslouženého trestu, a to pokud možno co nejbolestivějšího. Scéna s želvou byla vrchol hnusu. Je jasné, že se takové věci dějí, pro některé kmeny takové zabíjení je hlavním zdrojem potravy, dá se říct, že je to přirozené, ale v tomhle případě to vypadalo tak barbarsky. Nemůžu si pomoct, ale herci (a sám režisér), kteří se do něčeho takového pustí, musí být duší trochu zvrhlíci.

Ze začátku se to tvářilo jako průměrný snímek, ale pak se to přeneslo úplně do jiné sféry a já už jsem vůbec neřešila, jaké kvality ten film má a nechala jsem se jím jenom pohltit. Postava Keitha si mě od začátku omotala kolem prstu. Jeho tvář toho vyzrazovala hodně a to se mi taky na filmu líbilo - záběry na obličeje hrdinů, které nám mnohdy řekly něco jiného a něco víc, než co říkaly jejich ústa. Byly tam dost silné momenty, ale v některých chvílích jsem se musela i smát - u scény s tic tacem jsem se prostě nemohla udržet :). Pořád se ten film ve mně drží. Podivnosti se hold stávají:)

Nemocniční prostředí je obecně místem, kde se odehrávají silné příběhy a tady tomu není jinak. Zajímavá byla vzpomínková scéna jednoho z pacientů, který je před smrtí odnesen do svého domu. Dojde k zemětřešení, jehož důsledkem je v zemi objevena lidská kostra. V následující chvíli nám umírající pacient odhaluje své tajemství. Celý výjev končí vzlykotem poslouchajících pacientů. Celkově herecké výkony vedlejších postav-pacientů, nemocničních zaměstnanců,.. působili dost emocionálně a občas i dost přehnaně. Nemůžu však říct, že by mi to nějak vadilo. Spíše naopak. Z laického pohledu musím pochválit i práci s kamerou - časté záběry lidských stínů. Líbil se mi postupný vývoj ve vztahu mezi Rudovousem a mladým lékařem, který v podstatě vyvrcholil vzájemným uznáním. Při některých scénách se mi však docela zvedal žaludek, jako třeba u operace dívky, která byla přivázaná za nohy, aby se příliš nehýbala. Při Rudovousově suché poznámce, že jí vylézají střeva a při zákroku pomáhajícího doktora, jsem sebou docela cukla. V druhé půli filmu na mě silně působil příběh malého zlodějíčka, který vedl z mého pohledu docela netypické řeči, ale aspoň to ozvláštnilo jeho postavu. Jeho boj o život byl dojemný a dost smutný.