ozeki

Soudní drama, které rozhodně nestárne, naopak má stále co nabídnout a s pokročilou dobou se stává čím dál trefnější. Ukázka toho, jakou moc má stádo ovcí a jak nepopulární je tomuto stádu čelit. V lecčems to připomíná aktuálně probíhající kauzu Kramný. Na první pohled jednoznačná vražda, ale důvodných pochybností je více než tlačítek na qwerty klávesnici. Troufám si tvrdit, že 12 rozhněvaných mužů Sidneyho Lumeta by případ dokázalo zhodnotit lépe než celý náš soudní systém. Ta porota, jakožto všechny možné charaktery ze všech možných sfér, má něco do sebe. Tady jsou navíc hodně dobře vyobrazené a celou dobu mě baví, jak na sebe Fonda nabaluje další a další mozek zapojivší kolegy porotce. Ne náhodou funguje tenhle téměř 60 let starý klenot jako velmi častá předloha pro divadelní inscenace. Nelze rovněž nezmínit českou stopu v podobě George Voskovce. Povinná "četba" pro všechny.

Ačkoliv nemám úplně nakoukáno, pokládám se za velkého příznivce animáků. Miluju, jak mě pokaždé odzbrojí taková ta "dětská" nevázanost bez limitů. V případě raubíře Ralfa se tvůrci neskutečně vyřádili. Různé nápady a vychytávky, které nepřetržitě prostupují celým dějem, mě nenechaly ani nadechnout ani vydechnout. Pro mě je ale nejsilnější ten nápad - postavičky v hracích automatech jsou "živé" a mají svůj svět se svými pravidly a problémy. Klobouk dolů, protože tohle je animovaně neanimovaný film. Nebo jak jinak byste chtěli ztvárnit legendy hracích automatů? Putování mezi jednotlivýma gamesama prostě nemá chybu. Samotný příběh je také vystavěný na jedničku. Přináší poselství pro ty nejmenší, ale i jejich rodiče. Skvělá zábava pro celou rodinu, kterou si zaručeně užijete dvojnásob v blízkosti nějakých prťousů.

Dnes už asi nikdo nedoufá, že by se jednou mohla vrátit doba Leoneho opusů, takže každý přírůstek do rodiny westernového žánru je jako dar z nebes. True grit je poctivě uchopená látka, která i na druhé shlédnutí dokáže výborně pobavit. Z Coenovců čiší na všechny strany nefalšovaná láska k řemeslu, což lze velice jednoduše vypozorovat z každého předloženého záběru. A nutno podotknout, že většina těch záběrů je na výsost podařených. Vedle trampot divokého západu, kdy nebylo sebemenším problémem přijít někde nějak o život, ukazují mimo jiné také krásnou přírodu v těch nejrozmanitějších barvách. Co by ale rozhodně nebylo dobré zapomenout zmínit, je Jeff Bridges, který se pro maximální autentičnost postavy Roostera Cogburna musel narodit s flaškou v ruce a který spolu se čtrnáctiletou Mattie Ross, jež nemá žádný problém se v tomto ryze mužském světě o sebe postarat, vytváří jedinečnou westernovou dvojici, ke které se budeme ještě dlouho vracet...

Připadalo mi to jako setkání Walta Kowalskiho, Harryho Browna, Bryana Millse, Kevina McCallistera a Johna Ramba v Hornbachu. Jako cílová skupina jsem byl ale zasažen přímo do srdce, nic se mi nezdálo přehnané, díky Denzelovi bylo vše na svém místě, záporák byl dostatečně psychopatický a z každého záběru na mě vyzařovala zručnost a láska k řemeslu. Klidně bych snesl i o hodinu delší trvání. Nehledejte logiku, o tom ten film není. Taky přeci nepůjdete do Alcronu na párek v rohlíku.

První dostaveníčko s belgickou kinematografií a hned taková bomba. Naturalisticky vyobrazená nechutnost nejvyššího kalibru vás přes dvě hodiny nenechá vydechnout a a ty méně otrlé po konci přiměje nalít si trochu nějaké silnější lihoviny pro lepší trávení. A abych pravdu řekl, ani si nevzpomenu, kdy naposledy jsem viděl takhle strhující podívanou, která by nesla evropský rukopis. Proč je prolém u nás natočit něco podobného?

Mám asi nějakou slabost pro indický filmy, protože tohle je další do party tzv. "Odrovnáváků". Ještě dneska musím docházet na rehabilitace a rozcvičovat si málem ukroucený krk, protože opravdu nedokážu pochopit, jak někdo může odvyprávět na tak velkém prostoru s neuvěřitelnou lehkostí naprosto obyčejný příběh jednoho neobyčejnýho kluka. Kluka, kterýho byste nejdřív nejradši trefili baseballkou do hlavy, ale postupem času (od příchodu Aamira Khana na scénu) mu začínáte čím dál víc rozumět. FIlm o tom, jak někdy naprostá maličkost (pochopení, slova chvály, zájem, špetka empatie) může usnadnit život kolem. A v případě devíteletýho "nezvladatelnýho" kluka, jehož ztvárnění se mladému herci povedlo na jedničku (jedniček si chlapec ve škole moc neužil, tak mu to alespoň takhle vynahradím), je těchto ingrediencí potřeba obzvlášť. Těžko se ztotožním s názory, že film citově vydírá nebo přehnaně tlačí na pilu. Já mu to prostě věřím. Nechápu pouhých 107 hodnocení u filmu, který je v podstatě pro celou rodinu, a do žebříčků si jdu vyfiltrovat další neznámé indické výtvory. Bombajskému Hollywoodu zdar :)

Scéna v bahně a závěrečný trojsouboj s hello kitty, baseballistou a strejčkem Všeumílkem je absolutní vrchol bojových scén. Asi to nejlepší, co jsem kdy viděl, i když hlavu mi stále zamotává Tony Jaa se svým Tom Yum Goong. Každopádně by se moje nadšení dalo vážit na metráky, přestože stopáž se na první pohled může jevit jako značně přepálená. Pokud vám ale omáčka kolem sedne jako mně, můžou mít delší časové úseky mezi bojovými scénami značně pozitivní efekt v podobě zvyšujícího se těšení na ně. Souboje jsou pak kapitolou samy pro sebe. Brutalita nezná mezí, hlavy záporáků se rozsekávaj o všechno možný, končetiny se ohýbaj do nepřirozených úhlů a já si chrochtám blahem (teď při psaní komentáře jsem si musel to bahno a závěr ještě jednou zopakovat a je to fakt strhující). Kamera, přehlednost bojových scén, herecké výkony a na režisérské sesli chlapík, kterýmu ještě nebylo ani 30 let. No, nevím jak vy, ale já se dost těším na pokračování...

Nevím, čím to je, ale po 3 idiotech si mě získal už druhý indický boolywood - a to naprosto přirozeným způsobem. O životě normálně moc nepřemýšlím, ale po obou těchto komediích, které se věnují základním a zásadním životním postojům, se mi na docela dlouhou chvíli zastavil svět a do hlavy se mi dralo tolik jindy odsouvaných myšlenek. Asi nejsem úplně normální, ale ty taneční výstupy pro boolywood tak typické mi nepřijdou trapné, naopak je vnímám jako dobrou náladu vzbuzující prvek (několikrát jsem se dokonce přistihnul, jak si dost zběsile podupávám do rytmu:)). A ani scény, které by většině přišly přehnané, patetické a chlapa nehodné, mi přijdou ok, a to nejsem žádný "cíťa". Nádherné záběry, pohodová atmosféra a jednání, s kterým by se ztotožnila většina příčetných lidí, pak povyšují tuhle komediální road movie mezi filmy, které si v budoucnu rozhodně zopakuju a které se nebudu bát dál doporučovat...

Problém mnoha seriálů je, že postupem času jim dochází dech. Sympatické partičce kolem Jeffa Danielse by ale tohle tvrzení muselo připadat jako aprílový žertík, protože kvalita jednotlivých epizod (shlédnuty kompletní 2 série) má dost strmě roustoucí tendenci. Může chvíli trvat, než do seriálu proniknete a dokážete s ním a s jednotlivými postavami najít určité souznění, ale jakmile se tak stane, už vás nepustí a lehce si ho zamilujete (já jsem si ho okamžitě zařadil do sekce oblíbených). Před tvůrci smekám všechny klobouky a hluboce se kláním, protože podobně inteligentní seriál tady snad ještě nebyl. Pokud bych měl jednou větou shrnout obsah, popsal bych ho asi takto: Smršť vtipných, charismatických, zamyšleníhodných a dobře umístěných záběrů, dialogů a povedených hereckých výkonů z novinářského, ale i osobního prostředí, která nás provádí skutečnými kontroverzními událostmi posledních let v USA, jejichž neúplná znalost není aboslutně žádnou překážkou (top 3 postavy: 1. Will McAvoy 2. Charlie Skinner 3. Sloan Sabbith).

Jednoduchý příběh spočívající v odhalení, kdo je padouchem aneb Vražda v Orient-expresu po americku. Jaume Collet-Serra s Liamem Neesonem, který v každém svém filmu vytváří pocit málo vídané autentičnosti, u mě bodují zase hodně vysoko. Stejně jako v Unknown se zase jedná o nekompromisní a svižnou akci tentokrát z prostředí, které v poslední době nepatřilo mezi nejfrekventovanější. Doufám v jejich další spolupráci, protože takhle nějak si představuju téměř bezchybnou kinozábavu.