Krt.Ek

Luisa a Lotka v kulisách nacisty okupovaného Nizozemí. ;-)) ___ Ne vždy to musí být v příbězích o dvojnících tak, že se dvojník hlavního hrdiny rozhodne vloupat se mu do soukromí a ukrást identitu (jako cizinec-vetřelec); někdy - to když hlavní hrdina zatouží žít podobný život jako jeho "dvojče", když si ho vezme za svůj vzor - divák sleduje, kterak hlavní hrdina ztrácí sám sebe (tj. vše, na čem mu záleží, v krajním případě i holý život) čistě svým zapříčiněním, stává se původcem (v souběhu s řetězem nešťastných náhod) vlastního pádu, aniž by zpětně dokázal identifikovat rozhodující okamžik, v němž vše prohrál. Je to právě toto schéma, jež mi přijde aplikovatelné na tento film. Co se týče mých diváckých dojmů, rozhodoval jsem se mezi 3 a 4*, těžko jsem se totiž do filmu dostával, tu čtvrtou hvězdičku jsem "vytáhl" až díky poválečnému dění (spoiler zadržení Duckera a jeho až takřka kafkovské snaze přesvědčit věznitele, že tajuplný Dorbeck skutečně existuje spoiler), zhruba poslední půlhodina je za mě skutečně výborná. Navzdory ní však nejlepším filmem o (po)válečném Nizozemsku (o podobách odboje, kolaboraci a poválečném účtování) v mých očích stále zůstává Černá kniha. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 70 %

Po většinu stopáže jsem měl dojem, že sleduju derivát Fanfána Tulipána (skrze motiv banditismu má film též blízko k Robinu Hoodovi), ze zvláštní otupělosti mající svůj původ v pocitu déjà vu mě dokázal probudit až překvapivě nesmlouvavý závěr - u něhož si stále nejsem jistý, nakolik koresponduje s "lehkostí" (pohodovostí) předešlých dvou hodin, tedy nakolik se k tomuto filmu hodil. Přesto však minimálně pro obsazení takových hereckých es jako Jean-Paul Belmondo a Claudia Cardinale nelituju, že jsem tenhle film viděl. 60 %

Fakt by mě zajímalo, jaký je poměr mezi scénami, které pouze zaznamenávají cirkusová vystoupení, a scénami které posouvají kupředu notně prostinký děj (organizace cirkusové show v "bojových podmínkách"). Ruku do ohně bych za to nedal (ostatně to bych neuděl nikdy!), ale řekl bych, že těch prvních bylo více (to asi ne, ale bylo jich tam tolik, že jsem získal ten dojem, a to k průseru stačí). Jako nic proti, ale prostý záznam výstupů akrobatů a klaunů byl v módě už v začátcích kinematografie, Lipského debut se tak zpozdil cca o 50 let. Nakonec pro mě bylo nejzajímavější identifikovat si a pojmenovat, kterak se do tohoto filmu obtiskla doba, ve které byl natočen (padesátá léta) - kupř. cirkusáci jdou pracovat i v osobním volnu (dokonce se vykašlou na svatební oslavu), aby se mohly lidové masy pobavit, vyvíjejí tedy úsilí až stachanovské ; na výsledném tvaru cirkusového představení se s nadšením podílí i diváctvo; úředník (F. Filipovský), který má na prvním místě tabulky, to, aby vše bylo v souladu s předpisy, je ředitelem podniku odkázán do patřičných míst, jelikož prvořadé je veselí (a odpočinek) pracující třídy atd. Nicméně cirkusové prostředí muselo být pro Oldřicha Lipského zřejmě skutečně přitažlivé, když se k němu v pozdějších letech opakovaně vracel (Šest medvědů s Cibulkou, Cirkus v cirkuse), možná se na mém hodnocení podepsal i fakt, že toto nadšení pro cirkusové prostředí nesdílím. 40 %