Krt.Ek

Remake Hitchcockovy Vraždy na objednávku. Co filmu schází na původnosti (ten příběh už tu zkrátka byl a já ho dobře znám!), to dohání dávkováním smyslnosti (přes odhalená stehna, ramena a šiji G. Paltrow; divačkám se pak beztak dobře dívá na polonahé Douglase a Mortensena) a hrubozrnným cynismem (podváděný manžel nutí manželčina milence, aby zabil jeho manželku, svou milenku). Za vidění to stojí především kvůli výše zmíněnému hereckému obsazení, potěšil i David Suchet v roli inspektora, ale vnitřně prostě cítím, že Dokonalou vraždu nemůžu hodnotit stejně jako Vraždu na objednávku, přestože se nejedná o špatný film, originál je holt originál. 65 %

Fuck cancer! __ Únor je měsícem boje proti rakovině, a tak asi hlavně proto (a aby připomněla, že rakovina se naneštěstí nevyhýbá ani mladým lidem) Česká televize v tomto měsíci (a v lednu) premiérovala osmidílný seriál Smysl pro tumor. Jak se k němu stavím? Co se týče čistě mimo-seriálových (ev. mimo-fikčních; hledám vhodné slovní spojení) souvislostí, tak bych musel jít do plných: osvěta, ale hlavně zvýšení zájmů o dárcovství kostní dřeně, už jen díky tomu mělo smysl, že tenhle seriál vyšel - ta představu, že by tenhle seriál někomu mohl zachránit život: i takhle může vypadat kvalitní veřejná služba. Přesuňme se k obsahové stránce: epizody pět a osm (resp. jejich vrcholy: spoiler Antonínova operace a smrt a znovusblížení Filipa a Hanky spoiler) mají potenciál se zapsat zlatým písmem do kroniky nejzásadnějších okamžiků českých televizních seriálů (třeba vedle smrti doktora Štrosmajera). Proč tedy nejdu do pěti? a) Nemůžu zapomínat, že se nejedná o původní seriál, nýbrž o adaptaci stejnojmenného belgického seriálu. b) Ta linka s rozvádějícími se Filipovými rodiči mě moc nezaujala (neplatí o interakcích mezi Filipem a jeho rodiči), zdálo se mi jako by vypadla z méně ambiciózních seriálů běžících v primetimu na komerčních stanicích (ev. typických českých romantických komedií, na něž si rok po premiéře nikdo nevzpomene), bez ohledu na to, že jak proti Tereze Brodské, tak proti Pavlu Řezníčkovi nemůžu říct křivého slova (oběma dává seriál prostor vyzkoušet si různé herecké polohy, a ani jeden z nich v tom neselhává). c) Měl jsem moment, kdy jsem chtěl seriál vzdát (bylo to mezi třetím a čtvrtým dílem), s tím, že mi zas tolik nepřináší, naštěstí jsem si to rozmyslel, jelikož poté, co se ve čtvrtém díle spoiler dají Filip s Hankou dohromady spoiler mě to skutečně chytlo, fakticky jsem se začal těšit na každý další díl. d) Stále je tu něco, kvůli čemu mi je Filip Březina něčím protivný. Jen neumím přesně říct, co to konkrétně je. Ale tím, že i postava, kterou představuje, mi taky není zrovna zvlášť sympatická (ale samozřejmě jsem mu přál, ať svou rakovinu porazí), tak je asi dobře, že si ji mohl zahrát. Děkuji uživateli s nickem Pierre, který podnítil vznik tohoto komentáře (původně jsem to tu chtěl nechat bez slov). 70 %

Holt si asi jednadvacáté století žádá akčnějšího Poirota, Poirota, který se nebojí zapojit do honiček a rvaček; osobně s tím nemám nejmenší problém, na druhé straně chápu, že někdo tuto proměnu může obtížně kousat (a tak se nedivím žádnému hodnocení). Nicméně, abych neupozorňoval pouze na nejviditelnější změny oproti předloze a předchozím adaptacím, tak teprve se závěrem tohoto filmu jsem si uvědomil, jak jsou poslední minuty Lumetovy verze (1974) - spoiler myslím samozřejmě oslavičku vrahů nad tím, že jim prošla vražda spoiler - hrozně nevkusné. Mému prozření napomáhá, že Branagh (re)prezentuje Poirota jako člověka stiženého etickým dilematem - měl by jako zastánce deontologické etiky (etiky povinnosti: i vražda na tyranu je zločinem, jakákoliv relativizace může vést k rozkladu etických, i z nich odvozených právních norem) v tomto konkrétním případě přihlédnout k situaci (resp. motivaci) pachatele/pachatelů? Jeho rozhodování o tom, jak uzavřít tento případ se muselo rodit daleko obtížnější, než naznačoval Lumet (1974), pročež mi Branagh (2017) přišel uvěřitelnější (koherentnější), a možná i více rozumějící předloze A. Christie. 75 %

Obrázek Egypta za vlády autoritářské Národní demokratické strany, z doby začínajícího prezidenství Husního Mubáraka (vládl v l. 1981-2011) - takže tak trochu disidentský počin? Režisér Atef E-Taieb na příkladu vesnického prosťáčka Ahmeda (ztvárnil ho jeden z nejvýznamnějších egyptských herců Ahmed Zaki) dokládá, jak snadno lze manipulovat dobrosrdečnými naivky a nevzdělanci, stačí pouze zkonstruovat figuru národního nepřítele, jehož je třeba za každou cenu potřít, a i - abych parafrázoval Goetha - "síla, jež chce vždy páchat dobro, vždy zlo vykoná". Mohlo by se zdát, že se Al Baree' (1986) vyjadřuje pouze o lokální egyptské zkušenosti, tedy že českému a slovenskému divákovi nabízí pouze exotický zážitek, ale já bych se nebál jeho poselství univerzalizovat, jeho téma bude posud aktuální, dokud únosci státu v rámci odvedení pozornosti od svých sviňáren (nebo hůř: k mobilizaci obyvatelstva k dělání sviňáren) neskončí se strategií vytváření nepřítele (ano, k tomu nikdy nedojde). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 80 %

My máme Adéla ještě nevečeřela, Britové Hot Fuzz (2007) aneb Čeho všeho jsou Sandforďané schopni pro titul vesnice roku? Ze seržanta Nicholase Angela (Simon Pegg) bych udělal náčelníka a masakralní finální přestřelku křtím na tu úplně nejepesnější akční sekvenci prvního desetiletí našeho milénia (kdo jiný by o tom měl taky rozhodovat?). Ať žije britský humor! [19.2.2014; 20.2.2024; ??] 90 %

Že by norská odpověď na Kingovu/De Palmovu Carrie? Eili Harboe (zajímavá tvář, rád bych ji viděl i v něčem dalším) hraje dívku, která vyrůstala izolovaně (v ultra-náboženském prostředí) a po příchodu na univerzitu v sobě objevuje netušené, tajuplné schopnosti. Film mě nadchl tím, že je - bacha spoilery! - otevřen dvojímu čtení: a) mohl by být metaforou coming outu: totiž, jak komplikované může být s tímhle rodinným backgroundem nalézt sám sebe... ale v posledku nic není nemožné; b) stejně tak ale může být pravda na straně rodičů, a Thelma je v přízní s ďáblem a musí být i nadále izolována (jelikož se nikdy nedozvíme, jestli vztahy, které má se svým okolím, nejsou manipulovány jejími schopnostmi). Nejen Lars von, ale očividně i Joachim si zaslouží být sledován. 80 %

Moc rád bych tomuto filmu udělil 4*, už jen pro jeho antimilitarizační tóny (spoiler alert! všimněte si, za jakých okolností se ve filmu umírá, je to v rámci boje za spravedlivou národní věc? - kdepak! umírá se při nešťastných náhodách, konkrétněji řečeno při vojensko-logistických zmatcích, jejichž příčinu nutno hledat v tom, že je izraelská společnost v důsledku vyhroceného nacionálního/náboženského šovinismu prošpikovaná strachem a podezřívavostí spoiler alert!), ale sáhnout k vyššímu než průměrnému hodnocení, lhal bych se sám sobě. Problém, který s tímto filmem mám, spočívá v tom, že ač ho vnitřně pojí osudy jedné běžné židovské rodiny (+ několik opakujících se motivů: kupř. tanec foxtrot jakožto metafora fungování izraelské společnosti), působí na mě zvláštně roztříštěné, takřka jako povídkový film (kterémuž žánru, mezi námi, příliš neholduji), jakoby režisér a scénárista v jedné osobě Samuel Maoz půlhodiny vyprávěl jeden příběh, druhou půlhodinku další a závěrečnou půlhodinu příběh poslední, těžko se na to pak pro ty zlomy (dílčí pointy a nové výchozí situace) napojuje. Na jeho místě bych se inspiroval Tarantinem nebo von Trierem, a v rámci bych vedení divácké pozornosti bych jednotlivé celky pojmenoval, resp. designoval bych je jako samostatné kapitoly: 1) Dopis o úmrtí; 2) Checkpoint; 3) Truchlení. Myslím, že by to mohlo věci prospět. Nicméně, ač na hvězdičky skoupý, přesto bych Foxtrot (2017) doporučil vaší pozornosti. 65 %

Bezpochyby nejděsivějším "zjištěním" tohoto jugoslávského filmu je, že se skutečně revolučních vynálezů (radikálně zlepšujících podmínky lidského života) zřejmě nikdy nedočkáme, jelikož tyto se mocným hráčům ukazují jako nerentabilní. ___ Vynálezce a fyzik Nikola Tesla patří, pro svou tajuplnou osobnost a enigmatické elektrotechnické bádání, dodnes k osobnostem mimořádně přitažlivým, a to i pro filmaře (vzpomeňme při této příležitosti kupř. Nolanův Dokonalý trik jako pravděpodobně nejslavnější příklad), nelze se tedy divit, že se roku 1980 Jugoslávci (jednou ze zemí bývalé Jugoslávie bylo i Srbsko, země, na jejímž dnešním území se Nikola Tesla roku 1856 narodil) - kteří Teslu museli vnímat jako národní poklad -, rozhodli na jeho počest o něm natočit životopisný film. A troufám si tvrdit, že se svého úkolu zhostili se ctí, dokonce se jim povedlo angažovat takovou hvězdu jako byl Orson Welles. Možná bych vynechal úvodní zhruba osmiminutovou dokumentární část (která k filmu samotnému nic podstatného nepřidává, resp. je to svým způsobem pouze překlad fikční části), ale zbytek zaujal a rozšířil obzory (i proto, že jsem před filmem o Teslovi tušil jen málo) - ať už Teslovy osobnostní zvláštnůstky (hypersenzitivnost, vědecký zápal atd.), tak rekonstrukce "Války proudů" (souboj mezi Teslovým střídovým a Edisonovým stejnosměrným proudem, viz zde). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 75 %

O jizvách, které si sebou neseme. ___ Klady: Amy Adams už dlouho klepe na mou hereckou topku, tady fakticky ukazuje proč (nedivím se nominaci na Zlatý glóbus), nemohu jinak než nazvat její herecký výkon bezchybným, Patricia Clarkson a Eliza Scanlen taky výborné (navzdory tomu - nebo možná právě proto? - že bych postavám, jež ztvárnily nejradši zakroutil krkem; vážně, nevzpomínám si, kdy mě naposledy nějaký seriálový charakter iritoval tolik jako ten Adořin), Jean-Marc Vallée má bezpochyby svůj osobitý a snadno rozpoznatelný styl (subjektivistického klipovitého střídaní časových rovin), který "našrouboval" na látky, v nichž bolestivá minulost zraňuju i po letech, kterážto volba dává naprostý smysl (a pokud tu někde bude něco mlít o manýrismu, tak ho pošlete za mnou, a já už mu to vysvětlím!). Na druhé straně: Vallée už zkrátka adaptoval lépe (Sedmilhářky), ostatně i Gillian Flynn - měřil-li by se úspěch pouze prodejem, jedna z královen thrilleru pro ženy - už dostala lepší adaptaci (Zmizelá). Musím taky přiznat, že si nejsem jist, zda si takhle minisérie obhájí svých bezmála 8 hodin, mám dojem, že byla-li by zkrácena na polovinu, příběh by se nerozpadl (těch příběhových zákrut tam prostě tolik není, zdálo se mi, že v určitých v momentech převládla emociální tortura hlavní hrdinky). Ale i tak se jedná o seriál, který má - minimálně pro zmíněné herecké výkony a stylistické ozvláštnění - cenu vidět. 70 %

Ivu Bystřičanovi se v tomto krátkometrážním dokumentu (tedy na malé ploše) daří žonglovat s vícero tématy (min. podoby ekologického aktivismu; jak může vypadat umění reflektující klimatickou krizi; adaptace na přírodní katastrofy související s globálním oteplováním), za to palec nahoru. A respekt si nejen za své veřejné angažmá bezpochyby zaslouží i portrétovaný hudebník (a ekologický aktivista) Václav Havelka. Zaznamenávat zvuky měnících se ekosystémů a na tom pak postavit svá hudební vystoupení, je vynikající nápad. 75 %