Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Animovaný
  • Krátkometrážní

Recenze (318)

plakát

Pokání (2007) 

Řemeslně naprosto dokonalé dílo, ale pocitově hrozně neosobní a chladné - je opravdu nelehké vžít se do hlavních postav a soucítit s nimi, když je jejich vztahu věnován tak malý prostor. Vyznívají téměř jako cizinci... člověk by až myslel, že "potkání" by jejich vztah vystihovalo mnohem lépe. Navíc ta hromada naprosto zbytečných vedlejších postav, které jen kradou čas. První polovina byla jasně lepší, ale tempo nevydrželo až do konce a druhá hodina se neskutečně táhla a nudila. Báječná finesa v podobě vyobrazení jedné a té samé scény z několika perspektiv fungovala špičkově, a navíc díky tomu člověk hned neprohlédl ten lehce triviální příběh, takže za to plus, rozhodně splnilo svůj účel. Stejně jako všemi opěvovaná 6 minutová scéna bez jediného střihu. Jjenže čas, který tyhle parádičky zkonzumovaly, mohl jít do scén s Robbiem a Cecilií , a kdyby se tak stalo, třeba by mi na konci nebylo úplně jedno, jak to s nima vlastně dopadne. Hvězdičky navíc za Keiru nebudou, protože je to neuvěřitelně nepřitažlivá holka, vážně nechápu ten její kult. To McAvoy rozhodně uznání zaslouží, předvedl už standardně skvělý výkon. 3,5*

plakát

Na Hromnice o den více (1993) 

Do mrtě využitý potenciál opakujícího se dne... škoda jen, že uprostřed docházel dech a trochu se to táhlo, ale ke konci se to zase nakoplo a dojelo to až do cíle :)

plakát

Gyeolhoneun michinjishida (2002) 

Sexu je tu sice dost, ale jako většina jihokorejských filmů je i tenhle v prvé řadě o vztahu dvou lidí, jenže na rozdíl od kolegů se mimo tu erotiku liší v dalších dvou věcech: interakce hlavních postav není jen pohádkově romantická, nýbrž často i realisticky nefunkční; a zadruhé v tomhle filmu nikdo neumře, neochrne ani neztratí paměť, což je na jihokorejský romantický film netypické :]. Citové vydírání se tudíž nekoná, film plyne bez vážnějších zvratů od začátku až do konce, což ale rozhodně není na škodu, protože nenudí. Báječný je taky hlavní hrdina, opravdu sympatický chlapík, pln sarkasmu a nedůvěry v manželství. Společné dialogy jsou hlavně na začátku skutečně skvělé a svěží - jak už bylo řečeno, jde o tak trochu jinou romantiku.

plakát

Pusinky (2007) 

Pusinky nejsou vůbec dokonalé. Místy jsou směšné, nudné a místy až otravné. A místy jsou taky naprosto a nečekaně brilantní, a to nejen na české poměry. Už samotný vývoj Išky, přestože není jediným ani základním motivem (i když je rozhodně nejpovedenější) - svým ztvárněním naprosto vyráží dech (i díky bezchybnému výkonu Marušky Doležalové) a třeba takový šeredně preceňovaný "Fucking Amal" (87%!), kde je homosexualita dospívající hrdinky hlavní motiv, vyznívá proti Pusinkám jako směšná kravina. A to je jen jedna z částí celku, který sice není perfektní, ale má k tomu v lecčem opravdu blízko. Srovnávat s teenage "jak zasunout" komediemi může jen ignorantský debil, protože jediná podobnost - tedy styl "scéna za scénou" bez svázanějšího scénáře je naprosto převálcován vývojem jednotlivých postav, čehož se u podobných paskvilů nikdy nedočkáme. A motiv sexu? Bohužel reálnější než by si mé naivní Já přálo =) dnešní holky jsou vážně moc zkažený! Pusinky jsou prostě úžasný film, s neuvěřitelně precizně zachycenými emocemi (scéna s projíždějícím vlakem, záchodová akce, náklaďák a nemálo dalších) a báječnými herci. Věřím, že nebýt to český produkt, hodnocení pod 80% by nehrozilo. Tak už to u nás ale je, když se jednou za čas podaří natočit film, který není pro smích, bůhví z jakého důvodu se hledají jakékoli ostatní nedostatky, které tu sice jsou, ale ve srovnání s klady nemají absolutně žádnou váhu.

plakát

Opilí láskou (2002) 

Režisér je génius. Herci špica, Sandler umí, ale to já věděl... jen to zkrátka není tak pohlcující, jak bych si představoval. Nechci to moc přirovnávat k Eternal Sunshine, ale motiv podivína hledajícího lásku je dost podobný a tudíž to zase tak vedle nebude. Drunk Love ztrácí na tom, že Sandlerova postava je záměrně divná, o tom žádná, ale je divná až příliš, takže se člověk neztotožní, což pak ubírá na celkovém dojmu. Jinak je to opravdu zvláštní zážitek, takové filmy mám rád.

plakát

Já, legenda (2007) 

Hlavní problém "I Am Legend" není v digitálních potvorách. Pravda, že by takovému filmu slušelo hezčí zpracování, ale zase tolik to zážitek neruší. Největší chybou je příšerná gradace...tedy ona vlastně žádná není. Velice podobný "28 Days Later" byl v tomhle ohledu mnohem vyvedenější... Lawrence točit umí, Smith i vlčák Samantha jsou dobří... ale chybí výraznější scénář, takže než se rozkoukáte, je konec, 100 minut je na takový film dost málo, tu další půlhodinku i víc bych klidně vydržel - tedy v případě, že by se konečně začalo něco dít. Bohužel to, co jsem viděl, by posloužilo za vyvedený rozjezd, jenže jako konečný produkt je to opravdu nedostačující.

plakát

Volný pád (1993) 

Satira možná ano, ale nijak závratná, protože je až příliš okatá - tohle je jeden z filmů, které mají BAVIT. To se filmu taky daří, bohužel mě konec zklamal, člověk by čekal něco v duchu filmu a ono takové klišé.

plakát

Byl jsem při tom (1979) 

Usnul jsem :) bohužel. Hlavní postava je sympatická a všechno je v pořádku, jenže veškerý "humor" ve filmu je založen na dvojsmyslech (mluví o zahradě a všichni se rozplývají, jak rozumí politice), což v komediích v malých dávkách funguje, ale tady je to hlavní motiv (společně se stupiditou hlavní postavy) a dvě hodiny toho stejného je neskutečná otrava.

plakát

Štěstí (1998) 

Zvykl jsem si před shlédnutím filmů nečíst komentáře kvůli případným spoilerům a radši ani popis filmu, pokud je to možné... a u Happiness jsem tvrdě narazil. Zahlédl jsem jen legrační animovaný plakát, který mi spolu s komedií uvedenou v žánru a názvem Happiness vytvořil jakousi představu přinejhorším černé komedie... jenže to je na popis filmu neuvěřitelně nepadnoucí charakteristika. Pár humorných situací se sice najde, ale jestli někdo tenhle film označí jak komedii, musí být sadista. Opravdu neskutečně reálný film s geniálně propracovanými a zahranými postavami, až mě u projekce mrazilo. Scénář taky netřeba rozebírat, jednotlivé prolínání životních příběhů ala Ińárritu (i když s menší důležitostí pro celkové vyznění), opravdu chytře je provedeno také představení jednotlivých postav s jejich problémy - žádné tupé vypravěčské citování, ale chytře napsaný úvod, ve kterém si z náznaků v hlavě vymodelujete jednotlivé postavy a funguje to naprosto báječně. Skvělý a hodně těžký film.