Kňour

Zdálo se, že James Bond mocně nakročil směrem k žánru sci-fi. Posuďte sami: výměna DNA, elektrické brnění, satelit s paprskometem, nebo čím vlastně, neviditelný Aston Martin.... stejně tak většina postav působí dojmem, že byly vytaženy z jakéhosi sci-fi komiksu, téměř v každém záběru, kdy zrovna nebojují s Bondem nebo neběhají, zaujímají okázalý záporácký postoj a pronáší otřepané fráze. Což je sice vlastnost spojující všechny záporáky z bondovek, ale zde to opravdu vyčnívalo. Taky Pierce Brosnan už není zrovna nejmladší, při úvodním záběru jeho přítomnosti na Kubě mě dokonce, nevím proč, napadl výraz "německý sexuální turista". Nicméně v pravý čas se dokáže vytasit s tvrďáckým výrazem, či bondovskou hláškou. Do toho roztomilá Halle Berry a Michael Madsen, který ve své, byť malé roli, vypadá velice dobře. Takže, akceptuji-li nálepku "sci-fi", jsem, no.... řekněme utišen, ale rozhodně ne zcela spokojen. Mimochodem, všimli jste si, že dvě auta vypadnuvší z letadla na konci filmu jsou žluté Ferrari a červené Lamborghini, přestože klasické barvy těchto značek jsou obráceně?

Bub, bum, bum, prásk, ratatata, chroup chroup. Tak se dá v kostce shrnout o co jde. Tedy, zdánlivě. hon mafiánů na jedno ještě nenarozené a vzápětí i narozené dítě, do kterého se připlete tajemný cizinec s image, která balancuje někde mezi hrdinou v plášti a somrákem. Nechybí nám tu enormní množství vystřílených nábojů a prolité krve, stylové metody, pozice a techniky střelby, jízdou na pásu počínaje, nekolika milostným polohami konče. Jenomže průšvih nastává, když se přestane střílet a mluví se, řeši se proč, kdo, koho a kdo za tím vším stojí. to svižnému a nadsazenému filmu neuvěřitelně uškodí a zejména celá sekvence v letadle a následně po "vystoupení" z něj je v prostě a jednoduše pitomá. Ale nedlouho potom už je zase dobře, zase se stříí, jí se mrkev, lámou se prsty a tak vůbec. Clive Owen při sobě neustále nosí jednu až dvě tuny charismatu, které v přesně odměřených dávkách způsobují, že ho divák prostě nemůže nemít rád. Takže za čtyři.

První díl druhé série mě definitivně utvrdil v tom, že scénárista se asi z oblaku marihuanového kouře nevymanil. Ty "metody vyšetřování" odpovídají kriminalitům s mentálním postižením. A Marek Taclík je asi takovej detektiv, jako já truhlář.

Bruno Ganz je skvěle nechutný, malé děti s panzerfausty a schmeissery skvěle fanatické a scény amputace končetin do lavoru, nebu důstojníků, prostřelujících si hlavu na zeď skvěle naturalistické. Navíc v závěru filmu působí pěkná atmosféra bezneděje a ztráty jakýhkoliv perspektiv hlavních postav. Čert vezmi historickou věrnost, film je koneckonců záležitostí průmyslu zábavního. Poctivé čtyři hvězdy.

Až nečekaně neakční film, který více než na zběsilou akci, která je doménou mnoha moderních anime filmů a seriálů sází na rozmanitost světa, ve kterém se odehrává (Je tu skutečně všechno. Kovbojové, upíři, vlkodlaci, děvy v latexových zbrojích s velikými pistolemi, pouštní rejnoci, mágové, vědmy a snad je tam někde i Kačer Donald:-) a na pěčlivě komponované obrazy v těch několika vzácných, ale o to působivějších soubojích. D rozhodně není žádným klaďákem, je to v podstatě nájemný žoldák, který se podle toho chová. Jen těžko by se dalo zpochybnit, že on byl do značné míry předlohou image Alucarda z Hellsingu. Celkem tedy film přináší nádherný estetický zážitek, i přes obrovský guláš vizuálních nápadů, který do něj byl nacpán.

Další z řady sociálně kritických dramat, která nás snad mají přimět dívat se okolo sebe a porozumět, nebo co vlastně. V podstatě jediným záporem filmu je skutečnost, že karty jsou rozdány už na začátku a my sledujeme, kterak se příběh nehýbe z místa, jen se párkrát křečovitě poškubne. Jenomže protože kladů má tento snímek ještě o jeden méně, tak to na víc než jednu hvězdičku nestačí.

Partička mužů středního věku, kteří, jak rozhovor v jedné z prvních scén naznačuje, asi za studenné vály stáli na opačných stranách barikády teď musí táhnout za jeden provaz, aby splnili zakázku a vydělali si pěknou hromádku špinavých peněz na nejbližší roky života. Jenomže, jak se dozvíme, za tento provaz bude každý z nich táhnout hlavně sám k sobě. Promyšlený příběh, který postrádá jakoukoliv kladnou postavu a až do posledních chvil nerozhodná situace, to jsou hlavní esa v rukávu, kterými "Ronin" disponuje. Do toho okouzlující dvojice Reno - de Niro, kteří si s chutí zahráli postarší exagenty a epizodní rolička Jana Třísky, fajn atmosféra, automobilové honičky, přestřelky... prostě pět.

Po vynikající a dechberoucí knize jsem se těšil na dechberoucí a vynikající film. A přišlo to. Filmový Stalker je něco úplně jiného než Piknik u cesty. Forma je úplně jiná, místo kanadského městečka a Rodericka Shoehardta tu máme jen bezejmenné město a bezejmenné muže. Ale obsah zůstal stejný - nepopsatelný. Když se mě někdo zeptá, o čem Stalker je, dlouho s odpovědí váhám. Protože je o mnoha věcech. O naději, víře, pohledu na svět i o přemýšlení o důsledcích svých činů. A ještě o mnohem více věcech.

V době, kdy je James Bond odstrčen do ústraní Jasonem Bournem, přichází 007 ve značně novém kabátě. Pro mnohé velmi překvapivá volba, Daniel Craig, nám přínáší Bonda až překvapivě "nebondovsky". Špatně se to pojmenovává, ale zkrátka ten James Bond není takový, jaký býval. Možnáá proto, že Craig zrovna neoplývá schopností černě ironického humoru, který byli Connery, Moore, Dalton nebo Brosnan schopni poskytnout ve správných okamžických ve správné míře. Zato působí již napohled daleko více jako drsňák. Jeho protivník, jehož záporáckým "kainovým znamením" je tentokrát ošklivé krvácející oko, není modelem obvyklého záporáka typu: "Ovládnout svět, zabít Bonda" ale je to je "obvyklý" model teroristy, což celou záležitost staví do trochu uvěřitelnější roviny. Po sem, respektive po konec kauzy hlavního záporáka jsem film oceňoval velmi vysoko. o to více zamrzí celá závěrečná pasáž v Benátkách, kterou by to chtělo uříznout, vyškrnout, spálit a dát scénáristovi sníst. Takže za tři. Škoda.

Fascinující chladnokrevný sympaťák Šakal, který neučiní naprosto nic zbytečně. Na druhé straně komisař Lebel, působící jako přesný opak, zejména zjevem jeho protagonisty - Michaela Lonsdalea. Působivý, téměř geniání plán, budovaný od prvních okamžiků od zadání zakázky na de Gaulleův život až do oněch osudných výstřelů. Velmi vyváženě rozložený čas mezi Šakala a vyšetřovatele, získáváme tím průběžný přehlad o tom, jak celá akce probíhá. Šakal je takový sympaťák, že mu ke konci snad každý filmový fanoušek fandí, aby se trefil a zdárně utekl.