Elyon

Z mého blogu (navipandora.blog.cz): Včera jsem viděla dokument o propagaci dětských výrobků a musím říct, že mě fakta velmi šokovala. Chtěl bych napsat úvahu na tohle téma. Omlouvám se za sprostá slova, ale jinak to prostě napsat nešlo. Ještě jsem vytočená a rozebírám si ten dokument v hlavě. Článek je jako téma týdne Ztráta iluzí, protože ty malé děti jsou oblbovány televizí, ale až v pozdějším věku si uvědomí pravdu, jak dokáží média a reklami s lidmi manipulovat. Na dokument Konzumní děti aneb komercionalizace dětství jsem na CSFD narazila náhodou a hned mě jeho obsah zaujal. Dokument jsem si stáhla a asi za hodinu jsem zaraženě zírala na monitor a říkala jsem si, že to snad není možné. Konzumní děti jsou o tom, jak agresivní dokáží být velké společnosti (a to nejen filmové), které za pomocí barevných pohyblivých postaviček a "chytlavých" slov dokáží z dětí udělat tupouny bez fantazie, kteří zírají na reklamy a neustále otravují rodiče, aby jim to úžasné autíčko s obrázky nějaké známé postavičky z kresleného filmu nebo panenku Barbie koupili. Přitom dětem vlastně nejde o tu hračku jako takovou, ale ve skutečnosti chtějí tu věc pouze s tím logem nebo tu panenku, protože ji má každý a hlavně ji viděli v televizi. Kdyby to byla ale obyčejná hračka, tak by ji v obchodě přehlídly a vůbec by každou chvilku rodiče neotravovaly, protože určitě mají těchto hraček plný pokoj. Je až zarážející, jak můžou mít média na děti tak velký vliv. Například takové dítě, které jde s maminkou nebo tatínkem do obchodu a na výběr má ze dvou balení sušenek. Na jednom z balení je obrázek nějakého medvídka, který je tam ale jenom proto, aby obal dobře vypadal a na druhé je Mickey Mouse. Co myslíte že si to tříleté děcko vybere? Jistě že to s Mickey Mousem. A když se dospělák zeptá, proč zrovna tohle a jestli mu bude chutnat, dítě na sto procent řekne že ano. Ale na otázku jestli ty sušenky někdy jedlo a jak může vědět, že jsou tak dobré, nedokáže odpovědět, možná jen to, že to říkali v televizi. Jenže zkuste si ten balíček dítěti vzít z rukou. Pokud nemáte dostatek síly, abyste zabránili dětskému záchvatu, během kterého se dítě bude válet na podlaze a kopat nohama do země, tak budete muset ty sušenky dítěti koupit. A ne ty druhé, ale ty s postavičkou od Disneyho, která je někdy i o polovinu dražší než ta "obyčejná". Protože kdyby jste mu koupili ty obyčejné, tak to bude ještě horší nebo vám v lepším případě řekne, že už na ně nemá chuť. Ale proč? Proč neexistuje nějaký zákon, který by zakazoval reklamy zaměřené na malé děti? Jenže on existuje, ale většinou jen v Evropě (nejčastěji jsou to severské země), ale nevím jak je to se zbytkem světa, zatím jsem nevyhledala nějaké informace, ale pokud něco takového najdu, udělám aktualizaci článku. V Americe totiž dostávají televize obrovské prachy za reklamy a vláda je bezmocná, protože někdy v sedmdesátých nebo osmdesátých letech to sice bylo zakázané, ale obchodní magnáti se vzbouřili a Kongres ve Washingtonu musel na jejich nátlak ustoupit a dal jim povolení, aby mohli své výrobky propagovat pomocí reklam v televizi. Ale nejhorší je, že ve skutečnosti jsou ty reklamy tak trapné a ubohé, až je to zarážející. Také už od malička jsou upoutávky na výrobek rozdělené na růžové a modré. To znamená, na holčičí a klukovské. Reklamy pro holky jsou v růžovém provedení, vždycky na nějakou panenku nebo plyšáka a hlavně na módu. Nebudu nijak předstírat, že mě to vysloveně sere. Jak si jen můžou dovolit, diktovat módu už takhle malým holčičkám. Tohle není normální, aby už takhle malé holčičky musely vypadat skvěle. Dokonce i moje malá sestřenka nějaký čas říkala, že je tlustá a to je jí přitom jedenáct a má normální váhu na dítě jejího věku. Co vlastně už chtějí doprdele? Aby ty holčičky už odmalička držely dietu, oblékaly se do drahých značkových modýlků a nosily podpatky? Nevím jaký názor na to máte vy, ale podle mě podpatky škodí zdraví. Když si představím že bych měla nosit třiceticentimetrové jehly, tak se osypu hrůzou. Reklamy pro kluky jsou plné násilí a boje. Možná si řeknete, že je to normální, kluci jsou odmalička vychovávání tak, aby v případě konfliktu bránily druhé, ale copak je společnost a rodiče nemají vychovávat k tomu, aby konflikt řešili za pomocí inteligence a ne svalů? Také mě velmi překvapilo, kolik násilí je v PC hrách. Jak může někdo tak násilné hry dovolit tak malým dětem? Jistě existují věková omezení, ale většinou jsou ty děti tak chytré, že požádají o koupi her rodiče. Například takový jedenáctiletý nebo dvanáctiletý kluk si řekne o hru s věkovým omezením od patnácti let a rodiče mu jí koupí a už je mnohdy nezajímá, že jsou plné násilí. Hlavně že je od něho klid. Kéž by existovaly reklamy na zdravé věci, ale to bohužel ne. Nejhorší je, že vlastně jsou propagovány nezdravá jídla, jako je McDonadl nebo přeslazené cereálie do mléka. Opravdu je mi to moc líto, sledovat jak magnáti ničí děti a jde jim jenom o prachy, nikoliv o zdraví. Dokonce i školy propagují nezdravá jídla a pití díky tomu, že ve školách jsou automaty s Coca-colou nebo na sušenky. Ach jo.

Nenávidím Paris Hilton.

Ne, ne a ne! Česká variace na americké kriminálky se moc nepovedla.

Teda to byla zase blbost. Byla jsem na tom se třídou a neuvěřitelná nuda. S klasickým Májem to nemá nic společného.

Absolutně úžasný film, ze kterého mě místy mrazilo z podmínek, v jakých lidé v Indii a zejména malé děti žijí. Skvělí nápad byly závěrečné titulky, které jsou jako hudební videoklip a píseň Jai ho má oprávněné místo v mém žebříčku top 10 nej songů.

Ne babi, s takovou lacinou televizní zábavou se opravdu nespokojím.

Ale jo, dalo se na to koukat. Možná proto, že jsem se na to dívala se svou devítiletou sestřenicí, která k tomu měla dost dobrý komentáře a hlášky. Jinak docela nuda, jenom pár pěkných písniček (Now or never) jenže to je asi tak všechno. 30%.

Mno, ale pořád lepší než Rodinná pouta nebo Velmi křehké vztahy. U tohodle jsem se aspoň zasmála a titulní píseň byla v poho, i když ji zpívala Farna. Jinak to ale byla stejně zhovadilost.

Kdybych měla hodnotit tento film jako trošku víc prodloužený díl seriálu, dala bych za pět, protože se seriál povedl. Ale jelikož šel do kin, tak ubírám hvězdičku, sice nerada, ale musím. Docela mi vadilo, že film i seriál dostali nového skladatele, měl tam být John Williams. Tenhle nováček se moc nedrží klasických motivů (maximálně v pár scénkách) a přidává si tam vlastní upravené motivy, někdy s rockovým (ehm?) nádechem. Dále mi trošku vadila animace postav, hlavně u hraběte Dooku. Ale zase se povedla třeba Ahsoka nebo Rotta Hutt, který byl hrozně roztomilý. Jinak zápletka byla docela v pohodě. Jo a taky se mi líbily ty bitvy. Mimochodem, těch droidích hlášek tam nemuselo být tolik. Celkem 80%.

Když jsem viděla pilotní díl seriálu, který šel do kin, vůbec jsem nečekala, že jeho pokračování bude takový nářez. Miluju Star Wars a Nová naděje byl můj první vědeckofantastický film. Ale to je teď jedno. Když jsem poté sledovala novou trilogii, sérii jsem si zamilovala ještě víc, pokud to vůbec šlo. Jenže pořád jsem měla takový hrozný pocit prázdnoty, mezi jednotlivými novými epizodami a hlavně čas, který je odděloval od sebe. Například taková Skrytá hrozba a Klony útočí byly od sebe deset let. Jenže co se dělo během té doby? Jak vládla Padmé nebo co dělal Anakin během výcviku? Bohužel nikde nic, v Americe jsou o tom sice komiksy a knížky, ale tady v ČR zatím nejsou přeložené. A tak to bylo i s Klony a Pomstou. Sice jsou od sebe takové dva, tři roky, ale během těchto let probíhaly klonové války, války které změní tvář velmi vzdálené galaxie na další dvě desítky let. Proto jsem velmi ráda, že je tenhle seriál. Jednotlivé epizody ukazují války z pohledu obou stran a miliardy obyvatel celé galaxie si neuvědomují, že jsou loutky v rukou jedné osoby, která si s nimi hraje a využívá pro svou moc. Osud galaxie je sice zpečetěn, ale vidíme, jak k tomu došlo. Nové postavy jsou suprové, zejmena padawanka Ahsoka Tano. Ale také z vedlejších postav mám ráda senátorku Riyo Chuchi, která se objevila asi ve třech epizodách. Vévodkyně Satine taky nebyla špatná. Teď už se strašně těším na třetí sezonu, která bude někdy začátkem září...