Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Pohádka
  • Dobrodružný

Recenze (130)

plakát

Příběh služebnice (2017) (seriál) 

Neskutečný, jak moc mně přijde reálný, že by se něco takového skutečně mohlo stát. Upřímně přesně začíná to tím, že se schvalují ty nejbizarnější zákony skrze politiky, které si sami volíme. Myslím, že jedno z poslání seriálu je jasné, měli bychom se trochu více starat o naší zem a zajímat se o to, koho si zvolíme, aby zastupoval naše zájmy. Dost paralel nacházím v druhé světové samozřejmě, na což seriál sám upozorňuje (tety - nazi dozorkyně, kolonie - pracovní tábory, atd.). Ale zpátky k samotnému seriálu... Herecké výkony jsou opravdu skvělé a myslím, že hlavní hrdinku Elisabeth Moss ještě více zastiňují Ann Dowd, Yvonne Strahovski a Alexis Bledel. Na seriál jsem narazila díky videu na youtube, které jsem měla v doporučených. Slyšela jsem sice o něm již před tím, ale nevěnovala jsem mu pozornost. Obě série jsem zvládla shlédnout za 2 dny, spíše za dvě noci :D Příběh je čím dál lepší a nutí vás si pouštět další a další díl. Tvůrcům se v druhé sérii podařilo napětí vyšponovat ještě více než v té první. Chemie mezi Nickem a June je něco, co jsem dlouho v žádném seriálu neviděla. Od první scény mě mrazilo, jak zvláštně to mezi nimi jiskří. No nebudu lhát, jsem rozhodně #TeamNick ze všech možných důvodů, i když Luke je jasná endgame (je sice milion důvodů, proč Luke je horší volba - ale June pasuje víc k němu a vždy mu dá přednost). A právě proto si nechávám jednu hvězdičku do zálohy pro případ, že příběh skončí tak, jak předpokládám. Nickova postava je asi předurčena k tomu, že zemře při úspěšném pokusu dostat June s Hannou z Gileadu. Konec vidím něco jako, že on bude umírat v jejím náručí a řekne jí, ať se zachrání a finální scénu, jak June s Nichole jde dát kytky na jeho hrob?! Seriál člověk miluje kvůli úplně jiným důvodům, ale hlavní romance je velkou součástí příběhu. Hrozně mě zajímá, jak ve třetí řadě tvůrci dokáží příběh vyeskalovat. Předpokládám, že Lydia to přežije, Emily bude spolupracovat s Lukem a Moirou a Nick si asi pěkně vyžere od Freda, že nechal utéct Nichole. Jsem hodně zvědavá, co teď ale začne dělat Serena, která se Nichole dobrovolně vzdala? Nejoblíbenější postavy: Emily, Nick a aunt Lydia. Dávám 90%!

plakát

Trpaslík (2017) (seriál) 

Na začátku prvního dílu jsem si říkala: „Wtf, o co go?" Ale pak mě celá zápletka s trpaslíkem dost vtáhla. Příjemný překvapení české tvorby. Někdy to bylo už trochu ohrané a sem tam nuda, ale jindy jsem se fakt upřímně zasmála. Je vidět, že dobrý herec není o tom, kolik toho řekne ve filmu. Příkladem toho je Josef Abrhám, který byl výbornej a všudy všeho řekl tak: „Bude kaše?". A pak musím vyzdvihnout Martina Hoffmana. Ty sarkastický a ironický role zvládá bravůrně. Průměr (což je pro český seriál pochvala)!

plakát

I dva jsou rodina (2016) 

Pro Omara Sy mám velkou slabost. Znám jeho komediální talent, ale netušila jsem, jak dobře umí přepnout do emotivnější polohy a že zvládá přirozeně i vážnější role. Jeho postava není bůhvíjak komplikovaná, přesto má obrovské kouzlo. I dva jsou rodina začíná humorně, ale poměrně rychle se změní nálada filmu. Scénář bývá někdy lehce předvídatelný (to, že Omar ve skutečnosti není otec jsem celou dobu očekávala, stejně jako soud, který nechá dítě v Samuelově opatrovnictví atd.), ale ke konci mě tvůrci dost překvapili. Už uprostřed filmu mě docela zklamalo, že by měl Samuel umřít, jak scéna u lékaře indikovala a zápletku, kdy ve finále umře sama Gloria se tím podařilo zamaskovat dokonale. Čekala jsem asi větší rozpracování vedlejších postav, především pak Bernieho, který de facto hrál důležitou roli, ale toho prostoru moc neměl. Trošku si myslím, že se od třetiny filmu zapomnělo na tu komediální stránku, která by film asi odlehčila. Myslím, že pak je matoucí, jak zamýšleli tvůrci, aby film vyzněl. Je to komedie, je to drama? No za mně určitě to druhé, ale v tom případě ten začátek a samotný trailer láká na úplně něco jiného. Mám ráda oba žánry, ale myslím, že člověk, který se těšil na to, že si oddechne u komedie, musel být zklamán. Co se zpracování týče, tak kladně mohu hodnotit kameru a z hereckých výkonů (nepočítám-li hlavní dětskou hrdinku) rozhodně září pouze Omar Sy, ostatní jsou dost průměrní. Na něm je to jednoduše postavený. Během filmu jsem měla hodně smíšených pocitů, působil na mě rozporuplně - roztomile, ale ve finále dost těžce. Navíc jsem měla pocit, že scénaristé chtěli nacpat do filmu co nejvíc děje, takže to někdy bylo zbytečně zrychlené a nahuštěné. Na konci jsem se ale samozřejmě jako typická citlivka rozbulela... I dva jsou rodina nakonec hodnotím 4*, i když k němu mám připomínky, ale rozhodně patří do lepšího průměru. Btw: ten byt byl udělanej kouzelně pro dítě :)

plakát

Padesát odstínů svobody (2018) 

Z trilogie asi ten nejkoukatelnější díl. Defacto normální romantická slaďárna. Díky bohu se tvůrci tentokrát vyvarovali víceméně akčních scén (až na poslední 2minutovku), takže jsem se sice moc nezasmála, ale aspoň se mně z toho nedělalo nevolno.

plakát

Bába z ledu (2017) 

Jo, proč ne. Není to žádná osvěta světa, ale celkem prostý vztahový příběh. Rozhodovala jsem mezi 3 a 4*, ale nakonec z české tvorby posledních let to patří k tomu lepšímu. Ale šest lvů, nebo kolik jich film nakonec získal? Reflektuje pouze nulovou konkurenci letos, protože tohle by se podle mě nemohlo kvalifikovat normálně ani na tři lvy. Kronerová je jasná, ale ten zbytek? Špalková řekla za celý film asi tři věty?! Aspoň kdyby ty tři věty byly nějak přínosné....

plakát

Dej mi své jméno (2017) 

Po dlouhé době film, co mě vážně zaujal a pustila jsem si ho dvakrát po sobě. Krásné italské prostředí, nenáročný scénář, ale o to víc jsou dobré dialogy. To vše na mě působilo klidným dojmem, i když od začátku je ve filmu jisté napětí. Celou dobu je asi jasné, co se bude dít a především, jak to dopadne. A ačkoliv bych to samozřejmě Eliovi a Oliverovi moc přála, tak je dobře, že to neskončilo jako všechny slaďáky happy-endem. Myslím, že ale nejsilnější pro mě byl finální rozhovor otce a syna, do kterého scenáristé zakomponovali jedno překvapivé a zajímavé rozuzlení, ale nebudu dělat spoilera. Nominace Timothéeho na Oscara mě vážně nepřekvapuje, protože na jeho věk to byl hodně impozantní výkon. Pro mě je Call me by your name nezávislý, zajímavý film, na který se ráda podívám znovu. A velké plus má za mě i hudební podkres, především pak Visions of Gideon v závěrečné scéně.

plakát

Vzteklina (2018) (seriál) 

Vzteklina mě nedokázala úplně vtáhnout během prvních dvou dílů do děje, ale jsem ráda, že jsem to s ní ještě do třetice zkusila. Poměrně zajímavý scénář, který přešel od tématu vztekliny k něčemu hlubšímu a propojuje tak nenásilně několik žánrů dohromady. Vlasáka jsem podezřívala právě už od třetího dílu díky nějakým indíciím a profilu, kdy vrah musel být opravdu nadprůměrně inteligentní, ale zároveň působit vyrovnaně. Samozřejmě jsem netušila jeho motiv, takže to pro mě bylo zajímavé dokonce. Velmi mě překvapil přirozený herecký projev mladé herečky Heclové, která se dokázala vyprostit ze stínu seriálových průjmů a nálepky youtube bloggerky. No a Kryštof je snad můj největší herecký guilty pleasure, toho můžu v jakémkoliv dávkování téměř kdykoliv. A objektivně musím říct, že mu tahle poloha lehounce asociálního intelektuála sedla.

plakát

Kdo se bojí Virginie Woolfové? (1966) 

Skvělý film, ale přiznám se, že nedosáhnul pro mě té pomyslné špičky ledovce Albeeho předlohy. Nedokážu si vysvětlit, co chybělo k dokonalosti. Ačkoliv bych u drtivé většiny černobílých filmů se nechtěla dožít dobarvení, tak by možná zrovna tomuto titulu slušela barva. A přiznám se, že i když mám ráda Liz, tak v tomto filmu pro mě ji na celé čáře přehrává Burton. Film mně lehce připomíná Kočku na rozpálené plechové střeše, ale osobně mě Virgine pohltila víc.

plakát

Sedmilhářky (2017) (seriál) 

Byla jsem hodně zvědavá na tenhle seriál, protože kolem něho byl celkem velkej humbuk. Kidman a Whiterspoon jako spoluproducentky a hvězdné obsazení slibovalo, že určitě nepůjde o jen tak ledajaký projekt a musím říct, že to na mě udělalo dojem. Jistě, dá se tomu vytknout jistá předvídatelnost. Od prvního dílu je jasný, kdo ubližuje malé Amabelle (čekala jsem dokonce obě dvojčata), od půlky seriálu je jasné, že twisted son of a bitch Skarsgard bude otcem malého Ziggyho a v posledním díle je nad slunce jasné, kdo ho ve finále shodí ze schodů. A v druhé řadě čekám, že se projeví choutky svatého Eda na svou nevlastní dcerušku. Kromě toho však nemohu vytknout seriálu nic. Má to napětí, skvělý scénář, je to tak akorát přehnaný a především naprosto dominují herecké výkony, které jsou ozdobou seriálu. Především Kidman a Skarsgard jsou fenomenální. A ani nemám pocit, že by se například herečky snažily zastínit jedna druhou. Všechny si i ve společných scénách dávají stejný prostor, a to mě baví. A co se týká námětu, tak nejde o nic revolučního, ale líbí se mně že dokáže vzniknout i kvalitní seriál, který se věnuje uzavřené komunitě zbohatlíků, kteří navenek působí perfektně, ale skrývají svá temná tajemství a problémy, které jsou v normálním životě běžné. Horší než tahle high society mně přijdou ti jejich "posluhovači", kteří na ně při vyslýchání hází nehoráznou špínu, ale přitom jim lezou celou dobu do zadku. To jsou totiž ty největší krysy, u kterých nevíte co čekat a mezi nima bych nechtěla snad žít ještě víc než mezi tou fake smetánkou. Každopádně dávám seriálu 4,5* a jsem hodně zvědavá, co nabídne druhá série.