DjsVorel

Carol to perfektně shrnuje v 1:02:02: ,,What a cliché!" Přesto kvůli poslední 25minutovce se to vyplatí zhlédnout, protože je to docela prdel.

Reklama na americké štěstí! Stejný příběh stále dokola....jak podle jednoho musteru. Mám ráda romantické filmy, dojáky, slaďáky, ale tohle je prostě úplně mimo. Neříkám, že je to nekoukatelný, ale kvalitu v tom nehledejte.

Tento historický válečný román už je naprostá klasika. Přiznám se, že Vivien Leigh mě naprosto ohromila. Po celou dobu jsem nemohla Scarett přijít na chuť. Taková marnivá, sobecká a sebestředná manipulátorka...přesně typ, který mně jde proti srsti. Ve finále se ji i mě zželelo. Přesně tak vznikají skvělé herecké výkony, že prostě dokážete pořádně přiživit poměrně negativní roli. I když Scarlett samozřejmě neměla být primárně negativní, ale její horší povahové rysy převládaly. Clark Gable jí zdatně sekundoval. Budu naprosto upřímná, přála jsem si v duchu ten happy-end a la "žili šťastně až do smrti". Ale v tom je kouzlo starých filmů. Jinak příběh by určitě v dnešní době sám o sobě neobstál. Je vidět, že je to film natočený podle románové předlohy. Defacto by se dalo říct, že se jedná o červenou knihovnu (nebýt konečné scény) oživenou o válečnou tématiku. Ve finále to bylo natočeno ale velmi poutavě. Měla bych sice pár výhrad, z nichž tou největší je asi poslední půlhodinka, kam se tvůrci snažili vměstnat hrozně moc děje najednou a především všech těch tragédií, ale čert to vem. Jasně, že je vidět na tom filmu, že vznikl v době ještě, kdy technika byla na svém úplném počátku, ale o to je působivější, jaký se zrodil snímek. Vznik takového filmu na přelomu 30. a 40. let musel být jednoznačně ohodnocen Oscarem. A přikloním se k názoru Mattyho, protože opravdu se dá říct, že je to jeden z největších "ženských" filmů, který kdy vznikl, a to by se dalo označit jako dost nadčasové. Za mě největšími klady jsou rozhodně kostýmy a ústřední dvojice Leigh-Gable.

Už jsem se trochu uklidnila, takže nebudu psát komentář v afektu, protože když jsem po zhlédnutí filmu jsem přišla a viděla jsem 63%, tak mě málem "vomyli". Nemůžu si pomoct, ale opravdu tu na mě některá hodnocení a komentáře dělají dojem, že jsme stále trochu homofobní zemí. Nebudu hodnotit film z hlediska, jestli si zasloužil Oscara nebo ne, protože jsem kromě Moonlightu a LaLaLandu neviděla ještě nic. Ale pokud bych si měla vybrat z těchto dvou, tak za mě jednoznačně Moonlight. Je to jiný a baví mě, že se američtí režiséři trochu snaží více zabřednout do sféry nezávislých popřípadě artových filmů. To je možná problém, který tu mnozí mají, že Moonlight dělá dojem nezávislého filmu, ale já bych řekla, že je to zapříčiněno tím, že se ve filmu na nás prostě jen nevalí halda emocí a dramatu. Pravdou je, že mně trvalo asi 20-30 minut než jsem se pořádně do filmu dostala, ale pak jsem si to docela vychutnala. Film plyne ze začátku pomaličku, ale v konečném hodnocení si myslím, že to ničemu nevadí. Je jasné, že pro nás je téma černošských homosexuálů pocházejících z ghett a chudinských čtvrtí a drogového prostředí poměrně dosti vzdálené, ale pokud se do filmu dostanete, tak vás to nemůže nechat chladnými. Byla jsem zvědavá dost na Mahershalu Aliho, který dostal Oscara. Je vidět, že dnes se stačí ve filmu objevit všudy všeho na 10-15 minut, pokud ten výkon stojí za to. Hrozně mě překvapili všichni 3 herci v roli Chirona. Především Ashton Sanders je hodně přesvědčivý a hraje vlastně nejzásadnější část ve vývoji Chirona. Je vidět, že čerpal ze své životní zkušenosti, kdy jeho vlastní matka sama byla na drogách a skvěle se to promítlo ve filmu. Trochu jsem měla strach z "50 Centa", ale nakonec i on velmi přirozeně dokázal filmem proplout a zakončit ho. Co se týká scénáře, Moonlight byl předurčen stát se jasným vítězem, o tom nebylo pochyb. V konečném zúčtování neříkám, že je to opět pro mě pecka, ze který bych si sedla na zadek, ale rozhodně nemám problém se na to podívat znova. A jsem ráda, že letos byla nakonec po velkém skandálu upozaděna komerce.

Přiznám se, že po tom mediálním humbuku okolo Masaryka jsem radši na film šla s menším očekáváním, abych případně nebyla zklamaná a neodcházela z kina se slovy „Za co těch 12 lvů?!" jako můj doprovod. No tak je pravda, že těch 12 lvů je na mě opravdu přehnaných, ale v nějakých kategoriích zasloužené vítězství. Říkám si tedy, jestli letos byla ta konkurence opravdu tak slabá, nebo prostě tento opulentní film byl již předurčen k tomu vyžrat všechno, co se dá. Co se mně líbilo byla jednoznačně hudba a zvuk, kamera a celkově pojetí. Masaryk podle mě má potenciál stát se filmem, který by mohl konkurovat i světovým snímkům. Nevím, jestli to bylo tou britskou angličtinou, ale opravdu na mě v určitých momentech film působil jako z britské produkce. Co se týká hereckých výkonů, tak Rodenův klasický standardně dobrý výkon, Kaiserův překvapivě nadprůměrný výkon. Jenže to byl pro mě trochu kámen úrazu. Až moc bylo vidět, že je to všechno prostě hraný. Nejvíc do oči bijící ve scéně, kdy je záběr na Kaisera zezadu, jak volá Masarykovi do UK. Jediný přirozený a pro mě nejvíc osobitý a uvěřitelný výkon byl Hanse Zischlera v roli německého doktora. Upřímně bych se přikláněla dát lva jemu namísto Kaisera, stejně jako bych možná za hlavní roli se o trochu víc přiklonila ke Cillianovi Murphymu za Anthropoid. Zbytek hereckého obsazení dělal už jen kompars. Některé dialogy byly dobré jako třeba v letadle nebo mezi Masarykem a Henleinem a některé opravdu pokulhávaly (často například Masaryk x Chamberlain). Nejvíc mě zklamalo, že jsem očekávala více rozpracován Masarykův život po konci války a v době puče. Samozřejmě jeho smrt byla dodnes neobjasněna, ale minimálně do jeho smrti by bylo ještě co říct. Na jednu stranu se mně líbilo, že to nebylo zbytečně melodramatické, na druhou stranu především na konci se mohlo ještě trochu upustit páry a přitvrdit. Přemýšlela jsem, jestli dám 3-4*, ale musím říct, že je třeba podpořit takovéhle snímky, protože i když to není úplný top level, v tom množství braku, který se tu točí, bychom si měli vážit, že někdo dokáže natočit důstojný snímek o české historii. Dávám 4*

S postupem času musím opravdu polevit v hodnocení. Je to jen lehce nadprůměrný romantický snímek, který bohužel snižuje jeho obrovská předvídatelnost. A je pravdou, že ani po stránce emocí mě Me before you nestrhl. Celý film jsem čekala, kdy to přijde.....ale ono to prostě nepřišlo.

Doufala jsem, že jako milovník starých romantických filmů si budu rochnit. Bohužel je to asi můj problém, že jsem svojí skepsi nedokázala před zhlédnutím filmu potlačit.Tenhle film je plný protikladů a je opravdu velmi těžké ho zařadit. Má rysy starých romantických filmů, ale v moderním hávu. Měla jsem trochu strach z toho, že je to muzikál. Nenechte se mýlit, já miluju muzikály, ale obávala jsem se, že to bude paskvil. No první scéna mě z těchto obav úplně nevymanila. Trochu mně to připomínalo Jesus Christ Superstar, který na svou dobu byla moderní rocková opera zasazená do biblické doby. Tady je to naopak, příběh moderní doby s nádechem starých filmů. Začátek mně nepřišel úplně jako šťastný úvod filmu. Vůbec jsem nepobrala tu úvodní taneční scénu. A to byl můj problém s celým filmem, že jsem některé scény prostě nepochopila. Ve chvíli, kdy jsem začala hlouběji pronikat do filmu, přišla scéna, která mě usadila pěkně na zem. Přesně jako u scény v kině, kdy se málem políbí a najednou přichází scéna v planetáriu, která na mě působí uměle, hrozně neuceleně a tak trochu násilně. Poté co všichni mluvili o nečekaném konci, jsem si celou dobu lámala hlavou, jak by to mohlo skončit. Nevím, co na tom bylo unexpected?! Takovýhle konec jsem tak nějak předpokládala. Ve starých dobrých filmech typu Casablanca, Prázdniny v Římě apod. se také nedočkáme happyendu. Za mě nic převratného, ale tím nechci říct, že by se mně konec nelíbil. Jen vyzdvihovat nějakou nečekanost či jedinečnost je úplně mimo. Čím si mě La La Land získal je jednoznačně kamera. Je pravda, že kolikrát ji ve filmu nevnímám, ale tady mě záběry ihned zaujaly. Skvělá práce. Hudba byla příjemná, tam také nemám námitek. Jako milovník jazzu naprosto chápu i určité postřehy. A teď k hlavní dvojici. Některé dialogy byly naprosto přirozené (např.když vedli debatu o jazzu), což mě mile překvapilo. Přiznám se, že ani Gosling ani Stone nepatří mezi mé herecké favority, ale tady mně vůbec nevadili. Trochu nechápu, co všichni z hereckého hlediska na Goslingovi vidí, protože jsem od něj snad nikdy nějaký "oscarový" výkon neviděla. A opravdu nepochopím, pokud svojí nominaci letos promění. Nicméně pohodový projev. Bohužel ale ani po stránce chemie mě film nepřesvědčil. Na mě La La Land kromě kamery asi nedýchnul. Nevím, jestli jsem tak trochu jako Sebastian moc zaseknutá v "staré době" a nedokážu se odpoutat od starých filmů, nebo jsem jen už emociálně osekaná, ale na mě je to mezi 3-4*.

S tímhle filmem spokojenost. Přeci jen se jedná o trochu specifické téma 2. světové války, než kterým se zaobírají filmy o holocaustu. Myslím, že Sean Ellis se popral velmi dobře s výzvou věrohodně zpracovat globálně opomíjenou, ale podstatnou událost českých a potažmo světových dějin, ke kterým jako cizinec nemůže mít takový vztah. Chápu, že Čechům bude vadit, že Češi mluvili anglicky (někteří překvapivě na solidní úrovni) a naopak zahraniční herci se "snažili" (a u toho jen zůstalo) o český akcent. Ale člověk si po chvíli zvykl. Kromě těch akcentů byli ale Murphy s Dornanem skvělý. Nemůžu jim nic vyčíst. Když sice Kubiš přišel za Marii do kuchyně, tak jsme se s kamarádkou na sebe podívaly v kině a propukly v lehký smích, protože jsme čekaly, kdy jí tam na stole naplácá. 50 shades už mu holt nikdo neodpáře, ale jsem ráda, že dostal šanci se trochu "rehabilitovat" v takovém druhu filmu. Film nepostrádal hlavu a patu, dramatičnost, emoce a posledních 30 minut bylo strhujících. Člověku to všechno došlo. Sice všichni říkáme, jaký to byl od našich parašutistů heroický a obětavý čin, ale nikdo si asi moc neuvědomuje, jak frustrovaní a k smrti vyděšení zároveň museli být. Co říct. Za vším hledej nějakýho "čurdu". Vlastně mojí jedinou výtkou je až finální moment, kdy na scéně se objevuje přestárlá "víla" Aňa ze záhrobí a vábí k sobě Cilliana, aby se společně vydali na "onen svět". To lehce film degradovalo.

Jak jsem se snažila okamžitě neodkrádlovat "stíny" a najít na nich nějaká pozitiva, tak temnota zkázu dokonala. Tohle byly opravdu zbytečně promarněné dvě hodiny mého života. První polovina filmu by mě ještě až tak neurážela, prostě klasická červené knihovna, ale druhá půlka je opravdu skandální. Zásadní scéna s vrtulníkem se objevuje z ničeho nic, trvá celkově asi 5 sekund, kdy se ve finále žádné drama vlastně téměř neodehrává. Celá rodina se doma vyloženě "třese strachem" a vrcholem trapnosti je finální scéna mezi Anastaciou a Elenou. Herci mně tentokrát přišli ještě tragičtější než v prvním díle. Rita Ora sice zapracovala na americkém akcentu, ale z ní nikdy nebude ani průměrná herečka a kromě Kim Basinger (která se na roli sice hodila, ale tohle snad nemá zapotřebí), Erica Johnsona aka Jacka a k mému překvapení Dornana na mě ostatní dělali dojem maňáskových postaviček. Kvalitu zpracování filmu hodnotit absolutně nemůžu, protože jsem viděla film na internetu v cam verzi a ačkoliv bych se za to normálně styděla, protože to zabíjí kulturu biografů, tentokrát mně je to úplně putna a jsem ráda, že jsem radši ušetřila peníze, kterými snad v kině podpořím film, který si to zaslouží. Fakt vtipný, že nakonec režisérka prvního dílu, která sklidila kritiku, z toho vyšla ještě zlatě oproti tomuhle paskvilu. Bohužel tentokrát filmu chybí i fenomenální soundtrack. A kromě kuliček jsou erotické scény ještě nudnější než v jedničce, i když je jich asi víc a pravidelněji dávkovaných. Oproti jedničce mám naprosto převrácené hodnocení hlavních protagonistů. Zlepšení vidím u Dornana, který mně přišel v "jedničce" příšernej, ale musím říct, že jeho herecký projev mně je čím dál víc sympatičtější (asi také díky Anthropoidu). Bohužel Dakota Johnson se prostě zasekla v jedné herecké poloze a posun vidím nulový. Až mně trochu místy lezla na nervy. Rozhodně se shoduju s tím, co napsal POMO. I když nevím, jestli se lidi v kinech smáli, já jsem na konci v pár výbuchů rozhodně propukla.

Přiznám se, že příběh znám velmi dobře a přesně si pamatuju na první vystoupení Paula v talentu, ale tenhle film mě ani nenadchl ani neurazil. James Corden je vtipný moderátor, jeho show mám ráda, ale s ním jako hercem mám problém. Za mě je bohužel velmi průměrný herec, spíš podprůměrný a bohužel i v roli Paula mně hrozně vadil.